Guliver volá SOS

Byl poslední sobotní lednový a pozdní večer, když se rozezvučel mobilní telefon. Hlas na druhém konci přijímače mi sděloval, že byl nalezen starý bezprizorní kocourek. Jak mají tedy nálezci postupovat dál? Dohoda s úřady však bohužel nebyla možná. Místem nálezu byla malá vesnička Brandejsek na Kladensku. Kocourek měl údajně urputný průjem a nastěhoval se k místní stařence, která se o něj ale již nedokázala postarat a celou situaci vyřešit, a tak začalo ze strany sousedů-nálezců obvolávání útulků v blízkém okolí. Měli jsme tou dobou u nás ve Vrbičanech volnou karanténní klec, a tak jsme nálezcům odsouhlasili kocourkův příjem.

Když k nám nálezci dorazili a kocourka přivezli, zůstali jsme ohromeni v němém úžasu. V přepravce totiž neseděl kocourek, ale něco, co silně připomínalo minimálně medvídě. Mohutné packy, obrovská hlava, rozcuchaný kožíšek, to vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o obřího veterána. Nakonec jsme ale museli i my ve Vrbičanech uznat, že se skutečně jedná o kocourka.

Právě přijaté zvířátko jsme pojmenovali Guliver. Již odčerveného kocourka jsme posléze ubytovali v karanténní kleci v hlavní budově, takže jsme měli Guliverka stále na očích, neboť tato karanténní klec je umístěná kousíček od našeho pracovního stolečku.

Při pohledu na kocourka Guliverka nás napadlo, jak moc je kocourek podobný vzezřením, ale bohužel také matnou srstí kocourkovi Muchachovi, který v našem útulku před časem zemřel na akutní selhání ledvin. V mžiku nám proběhlo hlavou, že může být nově přijatý kocourek Guliverek také nemocný a nastaly samozřejmě velké obavy, že by se mohlo jednat o onemocnění stejně závažné, jako u kocourka Muchacha. Nakonec opravdu, kocourek neuvěřitelně močil, během pár hodin byl kočičí záchodek plný močových hrudek. Měli jsme jasno, kocourek má nemocné ledviny anebo cukrovku, to se přeci pozná, říkali jsme si. A co víc? Zvířátko s akutním onemocněním ledvin nemůže být kastrováno, při závažnějším onemocnění by totiž nemuselo narkózu přežít. Kocourek Guliverek aromatizoval okolí klasickým kocouřím zápachem. Myšlenky se nám honily hlavou. Co uděláme s Guliverkem, až přečká nutnou dobu na karanténě? Kam s ním? Zřejmě do venkovního výběhu, kam jinam, tam nebude tolik patrný zápach nekastrovaného kocoura, zdůvodňovali jsme si.

No nic, necháme tedy kocourka vyšetřit, plánovali jsme. V následujících dnech jsem se s Guliverkem vydala na veterinu na odběry krve. Hlava mi to nebrala, ale krevní vyšetření neprokázalo ani onemocnění ledvin ani cukrovku, a to ani náznakem. Co se hernajs děje? Pan doktor, kterému jsem posléze odnesla i odchycenou moč konstatoval, že kocourek bude mít v močovém ústrojí zřejmě tzv. "zátku", která mu způsobuje tyto potíže. Tyto problémy buď časem odezní anebo v menší či větší míře zůstanou. To však v žádném případě nebránilo kocourkově kastraci.

Jakmile ustoupil průjem, nechali jsme tedy kocourka vykastrovat. Po čase přestal Guliverek aromatizovat okolí kocouřím zápachem. V narkóze byly kocourkovi vytrhány uhnilé horní špičáky a několik dalších velmi špatných zubů, kterých měl kocourek v tlamičce požehnaně. K věku kocourka se pan veterinář vyjádřil ve smyslu toho, že je Guliverek již starý kocourek. Čert ale ví, kolik je kocourkovi ve skutečnosti let - 8, 10, 12 let - více či méně?

Nastal čas a Guliverek mohl být z karantény vypuštěn na svobodu mezi ostatní kočičáky. Byla to pro nás pro všechny radostná událost, neboť obří kocourek čas od času vyházel v karanténní kleci téměř všechno stelivo ze záchodku ven, jak byl pečlivý a vše zahrabával. Jednou se dokonce stalo, že ačkoliv seděl kocourek na záchodku, bobeček vypadl ven. Do karanténní klece se dá použít jen malý kočičí záchodek, kdežto v jednotlivých pokojíčcích už mají kočičky k dispozici kryté turbo záchodky, které jsou pro kočičky mnohem přijatelnější.

Každému bych přála tak milého a klidného kocourka s tak fantastickou a dobráckou povahou, jakým byl a stále je náš Guliverek. Moc jsme si u nás tohoto kocourka zamilovali. Guliverek často lehával jako placka na koberci, také velmi často okupoval moji židli u pracovního stolečku, kde v klidu spinkal a odpočíval. Když jsem opouštěla jednu místnost a vcházela do další, čekal na mne Guliverek u dveří oddaně jako pejsek. Choval se rozvážně, klidně, mile, byl velmi přívětivý. S příchozími návštěvami se mazlil, byl tuze vyrovnaný. Úchvatný a nenáročný kocourek, říkali jsme si.

Tou dobou byli u nás v hlavní kočičí skupině ještě další dva dospělí kocourkové - Grízzly a Mourek. Mourovaný kocourek Grizzly budil respekt svou velikostí, a tak naše největší poťouchlé a hysterické kočičky prchaly před tímto kocourkem, vřeštěly a Guliverka si nikterak zásadně nevšímaly. Kocourek Grizzly si Guliverka nevšímal vůbec. Stříbrný kocourek Mourek sem tam na Guliverka zavrčel, ale po chvíli byl klid. Po pár dnech odešli oba kocourkové - Grizzly i Mourek do nových domovů. Myslíme si, že to byl zlomový okamžik. Najednou už nebudil respekt kocourek Grizzly ani kocourek Mourek, ale ve skupině kočiček začal být terčem kocourek Guliverek. Bohužel, jak už to chodí, každé zvířátko reaguje na stresové situace odlišným způsobem. Na hysterické vrčení jednooké kočičky Zlatušky reagoval Guliverek po svém, začal být nervózní, trpěl, a když Guliverka začala napadat i rozložitá stařičká Růženka a indiánská kočička Nšoči, medvědí kocourek celkovou situaci nezvládl a začal se bránit útokem. Jindy vždy velmi čistotný kocourek Guliverek završil vše tím, že se vyčůral v přízemí do rohu místnosti na kachličky.

Situace se stávala čím dál tím víc neúnosnou a stresující pro všechny obyvatele domu, ale hlavně pro kočičky cílové skupiny. První možný nápad byl, oddělit Guliverka na zabezpečenou terasu, kde je již trvale zateplená boudička, kočičí WC a v zimním období slouží terasa jako záchytný prostor v nouzi. Guliverka jsme tedy na terasu přestěhovali, ale jeho pláč byl tak intenzivní, že už za pár hodin nebylo možné dál v tomto duchu pokračovat. Navíc, terasa sousedí s hlavní skupinou kočiček a naší pracovničkou, kdykoliv jsme tedy promluvili, Guliverkův zoufalý pláč sílil. Kocourka jsme nakonec pustili zpět mezi kočičky do hlavní skupiny.

Ten den jsem čekala návštěvu z Kladna - naši Gabču. Seděly jsme s Gábi v kuchyni u kafíčka a s chutí jsme přikusovaly ke kafíčku dortíky, které Gábi po cestě do Vrbičan zakoupila. Vymyslely jsme, že dáme Guliverka mezi kuchyňské kočičky, kde je dalších pár kočičích vysloužilců, snad by tedy tyto kočičky Guliverka lépe přijaly, myslely jsme si bláhově. Gábi Guliverka v kuchyni vyčesala a kocourek rázem prokoukl. Bohužel, nastoupila starší dominantní kočička Sonja, která běžela trucovitě Guliverkovi ukázat, kdo je tady pánem. A to zase pozor, Sonja není ledajaká kočička, je to herdek dáma v letech, která si nenechá nic líbit a každému vetřelci ukáže "zač je toho loket". Za chvíli vyskočila Sonja na okno a začala si okno značit, což nikdy v minulosti neudělala. Bohužel, problémy pokračovaly dál, začal běsnit i dospívající kocourek Cipísek, jehož sykot byl tak intenzivní, že se Guliverek pustil za Cipískem, aby mu tak vrátil úder. Snad jen stařičkého bezzubého kocourka Merlinka nechával Guliverek bez reakcí. Guliverek ale nervózně plakal u dveří, a tak jsme nakonec s Gábi kocourka vrátily do hlavní skupiny kočiček. Situace opět stresující pro všechny.

Video - Gábi a Guliver: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Gabi_a_Guliver/

Uplynulo pár dnů dalšího života a napětí kocourka Guliverka v hlavní skupině kočiček. Proběhly porady a dohady, jak postupovat v tomto případě dál. Starý kocourek Guliverek povětšinou spinkal a odpočíval, ale když se střetl na schodišti z patra do patra s některou z hysterických kočiček, bylo rázem vymalováno. Řev, křik, úprk a následovala Guliverkova obrana a mnohdy i útok. Stalo se také, že stařičká kočička Růženka napadla Guliverka natolik, až kocourkovi vyškubala plno bílých chloupků. Guliverek byl zničený, nervózní a utrápený. Chvíli byl klid a poté přišel zase ryk a řev vyprovokovaný našimi kočičími hysterkami. Otázkou zůstávalo, proč Guliverka kočičky nechtějí přijmout? Něco se muselo odehrávat v kočičích makovičkách zcela určitě. Říkali jsme si, že Guliverek musí ze sebe něco vylučovat, musí být něco, co ostatní kočičky odpuzuje, jinak jsme si to nedokázali vysvětlit.

Následující den přišel zlom, indiánská kočička Nšoči na Guliverka zavrčela a Guliverek skočil na okno a vymočil se na taštičku s razítkem, nabíječkou od mobilu a kalkulačkou. To bylo znamení, že Guliverkova existence v tomto pokoji zákonitě končí. Ne vinou Guliverka, ani vinou ostatních kočiček, ale situací, která nepříznivou kombinací vzájemné nesnášenlivosti v této kočičí skupině vznikla.

Kocourka Guliverka jsme tedy popadli a ubytovali nebožáka ve venkovním výběhu, kde žije poťouchlá kočička Kleopatra, nebylo v tu chvíli bohužel jiného řešení. Kočička Kleopatra ihned vyskočila z pelíšku v podobě proutěného košíku, sedla si za pelíšek, spustila pěvecké árie a třepala se strachem. Guliverek chviličku obcházel výběhem a nakonec v zateplené boudičce označil močí deku i stěny boudičky, po kterých moč stékala. Z druhého sousedícího výběhu začaly syčet kočičky, dokonce i nekonfliktní kočička Natálka, což bylo zajímavé a nás to opakovaně utvrdilo v tom, že Guliverek není z nějakého důvodu mezi žádnou kočičí smečkou žádán a nikam lidově řečeno nezapadá. Stalo se to, co se stát nemělo, Guliverek běsnící kočičku Kleopatru napadl.

Poslední a jedinou možností zůstávalo ubytovat kocourka v karanténní kleci, kde nebude atakován ostatními kočičkami. Ač neradi a s tíživými myšlenkami i pocitem provinění, museli jsme nakonec kocourka po všech ukrutných, ale nutných myšlenkách umístit do karanténní klece. Ach ouvej, pocit to byl šílený. Bohužel, v hlavní skupině kočiček, kde původně Guliverek v karanténní kleci přebýval, už byla tou dobou nastěhovaná letošní první březí kočička jménem Noemi, a tak jsme museli Guliverka přestěhovat do karanténní klece v pokoji zvaném "zagarážák", který se nachází mimo hlavní budovu za horní garáží. První den Guliverek nevěděl, co se děje. Guliverek přešlapoval v kleci a sem tam zamňoukal, ale už téhož dne večer byl kocourek dá se říct smířený se stávající situací.

Nyní uplynulo již pár dní, kdy Guliverek obývá karanténní klec. Zjistili jsme, že jeho potíže s velmi častým močením byly z větší části zažehnány. Kocourek již tolik nemočí, jak tomu bylo při jeho příchodu. Podáváme mu granulky určené na potíže s močovým ústrojím a Guliverek si papání užívá, v kleci odpočívá, několikrát denně papá, navštěvuje záchodek a zase odpočívá a papá a celá situace se opakuje stále dokola. Jenomže, to je právě kámen úrazu a situace, kterou si pro našeho milého kocourka Guliverka do budoucna nepřejeme a nepředstavujeme. Za žádnou cenu si nechceme připustit, že by měl být Guliverek odkázaný pouze na karanténní klec. Bohužel, také si nepřejeme z důvodu bezpečí, aby byl kocourek umístěn na naši zahrádku, což by bylo také jistým řešením, ale zahrádka ještě není dostatečně zabezpečená proti kočičímu úniku. Není to tak dávno, co jsme přišli o milovanou kočičku Bubu, která byla kočičkou venkovní a doplatila na nástrahy, které na venkovní kočičku na každém rohu číhají.

Videa:

Guliverek ve výběhu:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Gulda_ve_vybehu_7.3.2011/

Guliverek ve výběhu 2:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Gulda_ve_vybehu_2_-_7.3.2011/

Guliverek v zagarážáku:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Gulda_v_zagarazaku_7.3.2011/

Guliverek, Míša, Geisha a spol:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Gulda,_Misa,_Geisha/

Fotogalerie:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Guliver_-_30.1.2011/

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Guliverekovy_pozy/

Rádi bychom tímto našemu zlatému, milému, hodnému a klidnému kocourkovi Guliverkovi našli zázemí v nové a klidné rodině, kde by mohl být samotným zvířátkem anebo zvířátkem, které by mělo v novém domově klidného kamaráda, nejlépe pejska. Guliverek by tak mohl dělat skvělou společnost třeba i starším lidem, kteří by také chtěli mít svého mazlíčka a kamaráda do nepohody. Také by ale mohl Guliverek odejít do nového domova k bezdětnému páru či rodině, kde jsou již odrostlé děti. Pokuste se prosím zapřemýšlet, zastavte se s námi na chvíli a zamyslete se nad těmito řádky. Třeba právě vy hledáte nenáročného a klidného kamaráda s fantastickými vlastnostmi, třeba právě vy byste měli kousíček místa pro našeho Guliverka, který by vám byl oddaným a skvělým společníkem.

Pokud byste chtěli Guliverkovi pomoci a máte tu možnost, prosím, poskytněte tomuto kocourkovi trvalý domov a zázemí, aby nemusel být odkázán na karanténní klec. Guliverek vám to tisíckrát v dobrém vrátí, to si můžete být jisti již nyní.

V tuto chvíli se ocitáme na prahu blížící se krize. Článek o kocourkovi Guliverkovi byl sepsán na základě důležitých faktů a podmínek, které nemohou být Guliverkovi dlouhodobě v našem útulku poskytovány. Jde tady přeci o parádního kocourka Guliverka a jeho spokojenou budoucnost.

Děkujeme za pozornost.

Za srdíčkového kocourka Guliverka,
Kristýna Kacálková