Eutanázie – poslední chvilky s vaším miláčkem

Naše životní pouť je většinou natolik dlouhá, že obsáhne několik životů našich zvířecích přátel.

Pokud si přivedeme domů štěně či kotě, nevědomky nám do duše začínají vrůstat kořeny vztahu – vazby na svého psa, na svou kočku. V této chvíli svůj entuziasmus posilujeme představami o dlouhém životu našeho miláčka, pokud přiletí stín, tak ve formě vnitřního hlasu: „Nedovedu si představit mého malého pejska jako starého psa“ či „Mé kotě se přeci nemůže stát nemocným stárnoucím kocourem“. Od samého počátku se tolik obáváme ztráty přítele, který pro nás tolik znamená. Nicméně tento čas jednou nastane a my, lidé sdílející s našimi zvířecími přáteli společný úděl, musíme čelit jejich smrtelnosti. Často uvažuji, jak báječné by bylo, kdyby můj kocour žil 60 let.

Každý majitel se vyrovnává s tímto posledním dnem v životě svého zvířete odlišně. Pokud nebudeme zmiňovat bytosti řešící své pohodlí odhozením obtížného zvířete (ano, i tací existují, naštěstí v omezeném množství), setkáváme se s celou řadou rozličných postojů. Na jedné straně kamenný, zcela objektivní přístup, bez známky respektu a soucitu. Těžké pochopit, zvlášť pokud jde o eutanázii zvířete, s kterým dotyčný strávil 15 let života. Možná je to maska, možná ne, málokdo z této skupiny však chce být se svým zvířetem v době jeho posledního vydechnutí, v době, kdy bezprostředně odchází. Jsme v tomto případě se svým zvířetem natolik spjati, že svou lidskost a smrtelnost spatřujeme v jeho posledních chvílích a odcházíme proto, že v nás odchod zvířete evokuje naši vlastní smrt?
Na druhé straně, zdánlivě silný, emoce neprojevující člověk, který zcela ztrácí své sociální zábrany a propadá ryzímu pudovému žalu v době loučení se svým psem.

Představme si naši reakci na tuto smutnou událost, mějme v paměti, že to je vysoce individuální a osobní zkušenost. Rozhodněte se, co je nejlepší pro vás a pro vaše zvíře. I pro mne je to pokaždé emočně velice obtížné, ale musím reagovat zcela objektivně. Nedokážu však odpovědět na otázku: „Poraďte mi prosím, co mám dělat, co byste dělal na mém místě vy?“ Má obvyklá reakce je: „Poslouchejte svůj vnitřní hlas. Jednejte podle svého srdce. Váš miláček byl velice dlouhou dobu součástí vašeho života a není lehké udělat poslední krok.“

Neexistují žádné objektivní návody, žádné koleje, kterými se máme řídit v době, kdy nás náš přítel opouští. V následujícím textu se pokusím zmínit několik obecných zásad, které by vám měly pomoci v rozhodování v době nejtěžší.
Ohlášení na pracovišti

Při očekávání poslední návštěvy upozorněte všechny zúčastněné. Vaše návštěva by neměla kolidovat s největším provozem v ordinaci daný den. Potřebujete klidné prostředí. Vhodné je požádat o poslední ordinační dobu v daný den nebo první možný termín ráno. Sdělte nám, že jste se s takovou událostí nikdy nesetkali a potřebujete vědět, jak přesně procedura probíhá. V každém případě budete podrobně informováni.

Máte právo odnést si poté svého miláčka domů a pohřbít jej na svém pozemku. Existuje také několik zařízení (Praha, Brno), nabízejících kremaci nebo pohřeb zemřelého zvířete. Pokud zanecháte tělo zvířete na pracovišti, je bezprostředně odvezeno asanační službou. Nikdy se nepoužívá pro žádné experimentální nebo laboratorní účely, tyto mýty musím důrazně vyvrátit. Neexistují žádné laboratoře, které by odebíraly mrtvá těla a neexistuje žádný smysluplný experiment, který by mohl veterinární lékař provádět na zemřelém zvířeti. Pokud je příčina nemoci vedoucí k eutanázii neznámá, je možné a Vaším souhlasem podmíněné provést po smrti pitvu vedoucí k odhalení této příčiny. Máte právo vědět, jak bude s mrtvým tělem naloženo, vaše dotazy musí být zodpovězeny.
Eutanázie v domácím prostředí

Každý je připraven udělat maximum pro to, aby byly poslední okamžiky jeho miláčka co nejméně stresující a co nejpohodlnější. Můžeme provádět eutanázii v domácím prostředí? Samozřejmě, je zde však také řada věcí, které je nutno zvážit.

1. Jak naložit s mrtvým tělem po uspání.
2. Dokážete pomoci s šetrnou fixací, aby bylo možno provést bezpečnou nitrožilní aplikaci?
3. Většinou můžeme provádět návštěvy u chovatele po skončení ordinačních hodin. Pohotovostní režim takové návštěvy je pro vás nákladnější.
4. Po provedení eutanázie dochází k uvolnění moči a někdy i trusu. Na klinice to není problém
5. Na klinice většina zvířat akceptuje, že jsou mimo své teritorium, méně se brání a bezpečná fixace je poté mnohem jednodušší než za stejných okolností doma.
6. Je vhodné pacienta sedovat (zklidnit léky) před vlastní nitrožilní aplikací uspávacího prostředku. Tuto možnost volíme téměř vždy v domácím prostředí a většinou i na klinice. Významně se omezí stres z celé procedury.

Rozhodování – být u toho či nebýt u toho?

Je to vaše volba, zda budete přítomni při posledním úkonu, kdy je do žíly aplikována látka pro eutanázii. Mnoho lidí tento okamžik se svým mazlíčkem nemůže sdílet. Někteří raději setrvají v čekárně a poté se se svým přítelem krátce rozloučí o samotě. Jestli si nejste jisti, zda tyto okamžiky sdílet, zamyslete se pečlivě nad tím, jak byste se cítili teď, kdyby bylo vaše zvíře již uspané. Někdo striktně odmítá přítomnost v době eutanázie a poté má výčitky, které se mu nějaký čas vracejí. Bude vás mrzet, pokud v této chvíli se svým přítelem nebudete?

Nikomu se smrt nezamlouvá a zvláště pak vašemu veterináři a personálu kliniky, který bojuje se smrtí každý den. Váš stres z tohoto okamžiku by proto neměl ovlivňovat vaše rozhodování, zda zůstat se svým miláčkem. Mnoho klientů je překvapeno, jak je profesionálně vedená eutanázie pro pacienta nestresující, klidný a rychlý akt.

Upřímně řečeno, je zcela normální a akceptovatelné plakat. Často se divím, proč se majitel za každou cenu brání pláči a případně se za své emoce omlouvá. Je to velmi smutná událost. Věřte, že i personál kliniky, často s pacienty sdílející jejich poslední dny a mající k nim určitá pouta, nemůže někdy pláč zcela potlačit. Nikdo není adaptovaný na to bez soucitu utratit zvíře. Nemusíte proto bránit svým citům a potlačovat jejich uvolnění, když se uvnitř cítíte strašně.

Můžete svého miláčka nechat v autě a jít se dopředu přesvědčit, zda nevznikne nějaká prodleva na veterinárním pracovišti. Není nutné trpělivě vysedávat v čekárně se svým trpícím přítelem čekajícím na poslední službu v náručí. V těchto případech je vhodné nestresovat psa či kočku pobytem v čekárně, je možné požádat o přímý přístup do ordinace pro minimalizaci pobytu pacienta v pro něj nepříjemném prostředí.

Pokud máte obavu, že stres bude pro vašeho přítele příliš veliký, požádejte dopředu veterinárního lékaře o bezpečné sedativum. Existují tablety, které se mohou podat pár hodin dopředu v domácím prostředí a samotná cesta je poté mnohem klidnější. Pro podání roztoku pro eutanázii je nutné napíchnout žílu. Látka je vyrobena tak, aby účinkovala rychle a bezbolestně, ale musí být podána do žíly. Pro nitrožilní aplikaci je nutné, aby se pacient příliš nebránil. Navrhujeme-li tedy předtím sedaci (injekce sedativa do svalu), je to proto, aby zákrok proběhl klidně, bez stresu a utrpení pro vás i vaše zvíře.
Poslední chvíle

Když je veterinární lékař připraven aplikovat roztok do žíly, asistent mu pomáhá zaškrtit žílu, obvykle na přední končetině. To umožní zpřehlednění žíly a hladké zavedení jehly. Po zavedení jehly začíná pomalá aplikace látky. Mnozí majitelé v této chvíli pomáhají přidržovat svého miláčka a preferují blízký kontakt v této poslední chvilce. Chceme naprosto vyhovět vašim přáním v tomto okamžiku, mějte však na paměti, že pro hladký průběh je třeba naprosto jistá nitrožilní aplikace. Pokud je pacient velmi neklidný, lze zavést do žíly kanylu, která nám umožní bezpečnou a hladkou kanylaci.

Během úvodních sekund po aplikaci se pacient několikrát hlouběji nadýchne a lehce se zatřese. Poté se uvolní, dýchání je mělčí až upadne do stavu hlubokého spánku. Ačkoliv je nyní ve stavu hlubokého bezvědomí, může ještě slabě dýchat a srdce může několik minut slabě bít.

Někteří majitelé preferují vyčkání v čekárně během aplikace a poté chtějí setrvat se svým přítelem po dobu těchto několika minut po aplikaci látky. Pokud přicházíte k uspanému pejskovi či kočce, vězte, že oči nejsou zavřené. Po smrti zůstávají oční víčka otevřená, oproti spánku.

V této chvíli je zvlášť důležitá empatie a podpora majitele personálem kliniky. Vždy se ptáme majitele, zda chce strávit několik minut o samotě se svým přítelem. Někteří chtějí, jiní ne. Pokud si majitel odváží tělo domů, zabalí se poté do vhodného obalu. Pomůžeme vám s transportem do vašeho vozu. Pokud majitel volí kremaci u specializované firmy, je třeba vyplnit formuláře o příčině smrti a zkrácený chorobopis. Některá krematoria nabízí i odvoz těla, kremaci a dopravu urny bez účasti majitele.

Pokud máte někoho, kdo vás při tomto smutném aktu doprovodí, nechte se raději domů odvést. Je velmi těžké koncentrovat se na řízení po emočně těžkých chvílích, které jste absolvovali.
Zármutek

Velmi mnoho majitelů zažívá velmi silný a dlouhodobý pocit bolesti a zármutku. Část jejich potíží spočívá v tom, že pouze nemnozí lidé v okolí skutečně chápou hluboký pocit zármutku, kterým trpí. I blízký přítel může tvrdit „pořídíš si jiného“ nebo „vždyť to byla jen kočka“. Může to být velmi osamělý a soukromý zármutek, protože majitelé často nechtějí odhalit své pocity ze strachu z posměchu nebo údivu okolí. A dále, je velmi obvyklé, že majitelé doma svého miláčka i poté slyší a venku vidí ve svých představách. Když někdo osobně neprodělá ztrátu milovaného přítele, není často schopen sdílet hluboký zármutek s vámi.

Někteří lidé mají poté tendenci dívat se na svůj zármutek kriticky a své pocity zlehčovat. To však může vést k začarovanému kruhu smutku, bezmoci a někdy i depresi.

Naše zvíře je pro nás důležité a nemusíme se za tento pocit nikomu zpovídat ani omlouvat!!! Nebojte se proto se svým zármutkem svěřovat, nejste na to sami. Děkujeme za důvěru.

Zdroj: www.kocky-online.cz

Autor: MVDr. Jan Bicek