I toulaví psi si zaslouží lásku a pelíšky

O toulavých psech se toho říká ledacos. Jsou lidé, kteří si myslí, že patří na ulici, že si nezaslouží ani běžné

pelíšky pro psy

, nedovolili by mu spát ani na rohožce. Jenže pejskové také mívají z pekla štěstí.

Tohle byl i případ Kuličky, štěněte, které kvůli tomu, že neměla dlouhý rodokmen, nikdo nechtěl. Měla pět sourozenců, kterým se podařilo najít si páníčka. Pět dobráků, kteří nedovolili, aby se štěňata nechala utopit, pět dobrých srdcí zařídilo, aby pět psích duší našlo lásky plné pelíšky pro psy, ale šesté srdce zůstávalo neoblomné a pelíšky pro psy určené pro Kuličku zatím nikdo nekoupil.

A tak Kuličku jednoho dne dvě velké chlupaté ruce naložily do auta. Malé štěně jorkšíra se těšilo, že i na něj čeká milující páníček a pelíšky pro psy, jenže se mýlilo. Čekala na něj zapomenutá polní cesta, les, zima a tma. Tohle štěně se mělo ztratit v lese – jeho majitelům bylo jedno, jestli umře hlady, nebo jestli se najde někdo, kdo se o něj postará. Hlavně aby to nemuseli být oni...

Kulička si nejdřív chtěla hrát – jenže nebylo s kým. Začalo se jí stýskat, jenže tady nebyl nikdo, kdo by ji pohladil, a tak se začala bát. Tmy, podivných zvuků, prazvláštních stínů...

To špatné však pro dobré lidé i psi zapomínají, a tak si Kulička už nepamatuje, kolik dní a nocí strávila ukrytá v jehličí a jedinými pelíšky pro psy jí bylo popadané listí. Pamatuje si jen strach z hladu a z chladného neznáma, které obcházelo kolem ní. Posledních pár dní už ani nekňučela, neměla na to dost sil. Jen snila o tom, že si ji někdo odnese a také jí pořídí pelíšky pro psy plné lásky.

Už už se vzdávala, už už se skoro vydávala na cestu poslední, kde na ni žádné pelíšky pro psy nečekaly, když ji probudily hlasy a doteky malých dlaní. Olízla jim prsty... „Žije,“ zaslechla a zavrtěla ocáskem, že rozumí.

Pár velkých rukou ji zvedl a ona se stulila do klubíčka schovaná v upoceném tričku – v životě nezažila krásnější vůni. Právě tahle vůně totiž byla předzvěstí lepších časů: Kulička dostala jíst a pít, a hlavně dostala lásku, jakou předtím nezažila. Rodině, která si jí přinesla domů, vůbec nezáleželo na tom, že nemá rodokmen, i tak se o ni starala jako o psí princeznu, jíž tahle malá jorkšírka skutečně byla. Má dokonce dva pelíšky pro psy: jeden ve tvaru srdce u postele svých dětských zachránců, druhý v obývacím pokoji, kde se všichni scházejí – Kulička je totiž plnohodnotným členem jejich rodiny.

Autorka:
Johana Šlajchrtová