Základní komunikační projevy kočky

Zooetologie je celý vědní obor, který se zabývá chováním zvířat. Nám chovatelům stačí znát jeho zlomek – základní komunikační projevy kočky, abychom si navzájem lépe rozuměli a naše soužití bylo ještě příjemnější.

Hlas a hlasové projevy

Vědci zatím rozlišili šestnáct různých zvuků, které kočky používají pro komunikaci s okolím. To, jak často jich využívají, záleží mj. i na konkrétním plemenu. Perská nebo britská kočka jsou spíše uzavřenější, méněmluvné povahy, kdežto jiná plemena, např. siamky, jsou mnohem upovídanější.

Hlasové projevy koček zahrnují celou škálu zvuků – od mňoukání vyhrazeného dorozumívání s člověkem, přes bručení a hučení, které znamená nejvyšší stupeň rozrušení a po němž následuje rychlá útočná nebo obranná akce, dále jakési spokojené vrkání kočičích matek, vřískot při mrouskání, sykot a prskání jako projev agrese, strachu nebo obrany a nakonec zvuk, který slyší každý chovatel nejraději, předení.

Právě k předení se váže častý omyl mnoha lidí, totiž že přede-li kočka, znamená to jen její vrcholnou spokojenost. Kočka ovšem může příst i ve stavu strachu, nervozity nebo bolesti, podle některých etologů může předení znamenat i projev podřízenosti.

Řeč těla

Postojem těla vyjadřuje kočka mnoho svých pocitů a nálad. Tak například radost znamená vztyčená hlava i ocas, lehce vyklenutý hřbet a k tomu ještě otírání se o nohy pána. Na hravou náladu poukazuje vztyčená hlava a ocas zatočený do otazníku, kočka poskakuje, loví hračky, ruce nebo nohy pána.

To, že má kočka strach, poznáme podle přikrčených nohou, její tělo se jakoby prodlouží. Strach spolu s pocitem, že není kam utéct, způsobuje navíc rozšířené zornice, celkové schoulení a otáčení hlavy stranou. Snaha zaimponovat nebo zastrašit jinou kočku se projevuje zdviženou zadní částí těla, nadzvednutým kořenem ocasu a pohybující se jeho špičkou. Ústup přeznamenává přikrčený postoj se zdviženou zadní částí těla a skloněnou hlavou. Stav nejvyššího vzrušení, tedy pohotovost k útoku, tak k obraně, poznáme podle natažených končetin, nahrbeného a naježeného hřbetu a vztyčeného ocasu. A při pozici na zádech je už kočka připravená k boji a ,,tasí“ své největší zbraně – drápy.

Gestikulace

Otírání se nosem značí důvěru, lásku a něhu, ,,ducání“ hlavou mazlivost, hlazení tlapkou naznačuje hodně blízký vztah, doteky hmatovými vousky něžnost a snahu o seznámení, očichávání, to je seznamování, a mírně zdvižená tlapka znamená varování.

Mimika

Podle vzpřímených uší, uvolněných hmatových chlupů a velikosti zornic přiměřených světlu poznáme naprosto spokojenou kočku. Kočka, která se zlobí, má uši skloněné dopředu, zúžené zornice a případně také nakrčený nos. Jestliže má zornice rozšířené a ještě sklopí uši do stran, má strach. Kočka, která si hraje nebo také loví, staví uši vpřed, vysouvá hmatové chlupy a má rozšířené zornice. Spokojenost poznáme podle přivřených očí a uvolněných hmatových chlupů.

Řeč instinktů

Kočky jsou přirození lovci. Chovatel by tedy měl vědět, že loví-li kočka, nemusí jí zvyšovat krmné dávky.

To, že kočka přinese domů nějaký drobný úlovek, je její příspěvek do rodinné spižírny. Je třeba chápat myš nebo zraněného ptáčka v kuchyni jako dar a kočku za něj rozhodně netrestat. Chovateli značně neoblíbeným způsobem komunikace je značení teritoria.

Pokud to kočka dělá v okolí domu, je třeba porozumět a akceptovat. Horší je, když začne značkovat i v bytě. Příčinou může být stres kočky z nějaké změny v domácích zvyklostech, v horším případě i nemoc zvířete.

Příznaky nemoci

Jsou to tzv. prodromy, které naznačují, že kočka není tak úplně ve své kůži.

Může to být zježení srsti, objevení se třetího víčka (mžurky), nechutenství, netečnost, zalézání do tmavých míst. Mezi zakódovaná sdělení patří dále nedodržování čistoty, touha ničit a nadměrná agresivita. Kočku začínáme důkladně pozorovat, abychom mohli později dobře popsat příznaky veterináři. Poznamenáme si také, kdy naposled močila, jedla apod. Zkušený chovatel na své kočce objeví i další příznaky typické právě pro jeho zvíře.

Po nějakém šokujícím zážitku může kočka trpět neurózou, projevující se např. odmítáním jídla, požíráním vlastních výkalů, hektickým čištěním nebo vytrháváním srsti, kousáním se do vlastního ocasu, fóbiemi, bojácností a depresemi, stejně jako u lidí se mohou příznaky neuróz tlumit psychofarmaky.

Zdroj: Chováme kočky