Děti a zvířata

Mýtus o úzkém vztahu mezi dítětem a zvířetem se podle všeho objevuje už v dávném starověku. Připomeňme například příběh Romula a Rema…. V dnešní technické a městské civilizaci se tento mýtus dotýká našeho života dítěte více než kdy předtím.

S jeho náznaky se setkáme velmi brzy v podobě plyšových zvířátek, která dáváme už miminku – medvídci, zajíčci, kočičky, pejsci, ale třeba i ovečky, žirafky, kuřátka nebo hrošíci.

Setkáme se s nimi také v říkadlech a básničkách, příbězích a pohádkách pro děti, díky nimž si dítě může promítat sebe sama do kamaráda z říše zvířat a sdílet s ním jeho příhody a to, co prožívá. Dítěti přitom vůbec nevadí, že jeho zvířecí kamarádi se často chovají jako lidé, chodí oblečení a mluví.

Později pohádky vystřídají filmy pro děti, kreslené filmy a dětské seriály, velmi populární je například Krteček, Králíci z klobouku, Maxipes Fík, Vydrýsek aj.

Děti mají zcela přirozeně blízko ke zvířatům, i když je jich v jejich okolí málo. Je tedy dobré si nějaké zvíře pořídit? Pokud máte rádi zvířata, dovoluje to vaše bydlení a časový harmonogram a pokud počítáte s tím, že budete o zvíře pečovat několik let, proč ne. Pro vaše dítě bude velký zdroj radosti, poznání a zkušeností.

Jaké zvíře byste tedy měli velmi malému dítěti vybrat? Ačkoli papoušek v kleci, želva nebo rybičky upoutají pozornost dítěte, nabízejí málo pro skutečný vztah a vzájemné porozumění. Malé děti totiž mají rády, když mohou zvíře chovat (proto mají takový úspěch plyšová zvířátka) a mazlit se sním. Tělesný kontakt dítěte se zvířetem by měl být jak možný, tak příjemný.

Děti také ocení zvíře jako společníka pro hry, kterého hra jen tak neomrzí a který je zhruba stejně veliký jako ony samy (poník stejně jako bílá myška jsou pro velmi malé děti jako společníci nevhodní).Velmi malé děti potřebují takového kamaráda, který se může volně pohybovat a nebude zavřený v kleci, v akváriu nebo zalezlý ve své noře.

Jaké zvíře nám tedy zbývá? Pes, popřípadě kočka. Poslušná a přítulná kočička nebo středně velký pejsek , hodný a ne příliš mladý. Kočky bývají obvykle méně poslušné a trpělivé, ale nedochází s nimi tak často ke konfliktům (kočka vydrží zůstat dlouho klidná.) Pokud máte doma kočičku, musíte dbát na dobré hygienické podmínky (kočku je potřeba kartáčovat, čistit jí pelíšek apod). Pes bývá dostupnější, ale první kontakt s dítětem nemusí být úplně jednoduchý. Je dobré nechat psa dítě očichat, případně olízat. Když se z nich stanou kamarádi, pes nebude vůči dítěti pociťovat žárlivost a stanou se přáteli „na život a na smrt“

Uvědomte si, že velmi malé dítě dělá často rychlé a nekontrolované pohyby. Musíte si být svým psem naprosto jistí a vědět, že dítěti neublíží. Navzdory všemu není vhodné nechávat je spolu bez dozoru v jedné místnosti, nikdy nevíte, co se může stát.

Záhy byste měli také dítě naučit, že musí práva a potřeby zvířete respektovat a nesmíte nikdy dítěti dovolit, aby zvíře trápilo. Kdykoli jste svědky takové situace, nebo i jen náznaku týrání zvířete, je nutné rázně, ale jemně dítě usměrnit (například ho vzít za ruku), aby místo dalšího ublížení třeba zvíře pohladilo.

Naučte dítě rozumět výstražným signálům zvířete, například, když pes začne vrčet nebo když kočka sekne drápkem. Dítěti je také potřeba vysvětlit, že nemá zvíře rušit při jídle a že má zvíře, které třeba uteklo do vedlejší místnosti, protože chce být v klidu, nechat na pokoji.

Zdroj: Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let