* 18.3.2017 Smutné rozloučení s milovanou Karolínkou

Vážení a milí čtenáři, přinášíme další velmi smutnou, ale již každým dnem očekávanou událost: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Karolinka,_smutne_rozlouceni_s_milo.... Včera jsme se naposledy rozloučili s milovanou kočičí babičkou Karolínkou.

Plašanka Karolínka přišla do útulku při jeho zrodu, tou dobou jsme používali ještě starý typ karanténních klecí a útulek měl zcela jinou podobu. Karolínka byla mohutná a silná, do útulku přišla jako velmi silná, i když již starší kočička a byl to tenkrát velký plašánek. Plachost kočičce vydržela několik dlouhých let, zlom mírného kamarádství přišel zároveň s nemocí. Karolínka začala náhle hubnout, ale ani krevní zkouška a ani další vyšetření neodhalilo žádné onemocnění. Až když kočičí babička zhubla ještě více, zjistili jsme, že má za krkem a na obou mléčných lištách útvary, trvale tedy užívala léky. Ve věku Karolínky už by kočička při odstranění mléčné žlázy nezvládla operaci. Po celou dobu nemoci kočičí babička s velkou chutí a nasazením papala. Když viděla tetu Kristýnu, bouchala tlapičkou na prosklené dveře z pokoje Maxíčka do hlavní kočičí skupiny a následně s nadšením běžela k mističce. Vzniklo zde velmi silné pouto. Kočička často lehávala na koberci, a protože byla již velmi vyhublá a hubla nám před očima i nadále, často jsme ji kontrolovali. Včerejší den byl jiný, to už měla Karolínka hlavičku svěšenou, přesto se dopotácela k mističce a spapala už jen pár kousků z chutné kapsičky, poté se již vrávoravou chůzí o kousíček vzdálila a ulehla na koberec. To bylo jasné znamení, že plamínek života velmi pohublé kočičky právě dohořívá. Vyrazili jsme tedy na veterinární kliniku, kde bylo na první pohled jasné, že přijde smutné loučení. S paní doktorkou jsme se jednohlasně shodli na tom, že již Karolínce dopřejeme zasloužený klid.

Na mysl přichází záplava vzpomínek na želvovinovou babičku Karolínku a její sestřičku Tillynku, která nás opustila již před časem. Tillynka byla o něco méně plašší, po dobu několika let měla chronické výtoky z čumáčku a k tomu i chronicky nemocné ledviny. Karolínka byla několik dlouhých let zdravá silná kočička a začala nám pomaličku odcházet až na sklonku roku 2016. Při pohledu na velmi hubenou babičku Karolínku by nás vůbec nenapadlo, že se s námi tolik vyhublá a zároveň s tak velkým nasazením přehoupne až do roku 2017. Je to pro nás až neuvěřitelná událost. Z hlavní kočičí skupiny se Karolínka nakonec přestěhovala do pokoje Maxíčka, kde se jí nesmírně líbilo a spokojeně zde dožila.

Milovaná Karolínko, jsme tady s tebou, abychom ti byli oporou společně s mnoha útulkovými Andílky v čele s Archandělem Azraelem na tvé poslední cestě k branám Duhového mostu. Milovaná kočičí babičko, nikdy nezapomeneme na to, jak se z velmi plaché kočičky na stará a nemocná kolínka stala kočička vítací, i když stále opatrná. Nikdy nezapomeneme na tvůj neuvěřitelný elán do života, nasazení a chuť bojovat až do poslední chvíle. Bylo nám ctí o tebe, milovaná Karolínko, pečovat. S velkou úctou a láskou se s tebou, milovaná kočičko, loučíme.

Tvá velká srdíčková rodina.