❤ Smutné rozloučení s milovaným Deštníčkem ❤

Vážení a milí přátelé,

přinášíme velmi smutnou zprávu, včera večer jsme se naposledy rozloučili s milovaným kocourkem Deštníčkem. Pro nás pro všechny to byla nečekaná rána. Proč víme a plně si uvědomujeme, že rány přicházejí, ale v prvních chvílích je neumíme vstřebat? Ráda bych vylíčila pocity útulkové tety. Nikdy nejste na nic připravení, ale u některých kočiček zkrátka víte, že za Duhový most brzy odejdou, počítáte s tím a to je v tu chvíli největší dar - tušit, vědět, cítit. Přijímáte, že má kočička například nemocné ledviny, že v útulku dožívá, no a když se přehoupne situace na stranu nutného odchodu, je víc než zřejmé, že chcete pro kočičku to nejlepší, aby se netrápila. Umírání má mnoho podob a mnoho fází. Stejně je to s kočičkami, které náhle onemocní a v krátkém čase odejdou - tušíte, víte, cítíte a předpokládáte, že to nemusí zvládnout. Pak se stávají záležitosti nepředvídatelné a to jsou nečekané okamžité odchody - rána pod pás?,... ale i ty se dají rozdělit do jednotlivých fází, které mají různou podobu, každá má však jinou tvář s pokaždé jiným podtextem.

Milovaný Deštníček přišel do útulku jako naprosto zubožený a poraněný kocourek. Zlý člověk se na zvířeti, které za nic nemohlo, ošklivě vyřádil. Kocourek utrpěl několik střelných ran a nejvíce do oblasti hlavičky. Diabolky mu probouraly vrchní patro, urvaly kus kosti a zoubků, zůstaly rozpadlé v čumáčku. Deštníček prodělal opakovanou plastiku patra, přesto zůstával v patře otvůrek, už to naštěstí nebyla obrovská díra, ale i pidi otvůrek může zapříčinit zdravotní komplikace. Opakovaně zahleněnou jednou nosní dírkou protékaly hleny otvůrkem do tlamičky... vstupní brána potíží. Kocourek měl veškerou péči odborníků pražské veterinární kliniky, přesto se některé záležitosti nedají zařídit 100% tak, aby bylo vše naprosto ideální. Existuje vždy pouze taková cesta, jak velké je poranění a jaké jsou nejlepší možnosti, víc udělat nemůžete, i kdyby jste se na hlavu stavěli. Jinými slovy nelze vyléčit zvíře se smrtelnou nemocí stejně tak, jako nelze udělat super zázrak při velikosti určitého poranění. Naopak ale můžete být takovému zvířeti do konce jeho dnů tím nejlepším společníkem, poskytovat mu bezpodmínečnou lásku a pocit toho největšího bezpečí - "jsem tady s tebou zlatíčko, můžeš se na mě spolehnout a zůstanu tady do konce tvých i svých dnů, ať už jsou jakékoli... a když nebudu moci já, postarám se o to, abys byl opečováván". Život v útulku nás naučil neodvracet tvář od nemocných se slovy: "jsme slabí, to nedáváme, zvířátko zemře a my se na to nemůžeme dívat, trápíme se", ale naopak jsme došli až tam, kdy víme, že s úctou, pochopením a radostí zůstáváme až do konce, sice velmi smutní, ale trpěliví a s plným uvědoměním i naplněním. Nemocné zvířátko nepotřebuje, abychom byli zbabělí, ale abychom při něm stáli za každých okolností.

Snažili jsme se udělat maximum, dát do toho vše, co jsme mohli a Deštníček byl šťastný. Jenže ouha, do toho štěstí a nadšení se vracely kocourkovi chronické potíže - výtoky z čumáčku, které vždy s přibývajícím časem směřovaly k teplotám a apatii. Zpočátku se dařily potíže potlačit léčbou. Jenže... nakonec léčba přestala zabírat, bývá to tak, když zvířátko dostává léky a nevyléčí se úplně, protože nemá jak a vy o tom zatím nevíte, pak si tělíčko na léky zvykne a ty už nefungují a tady by se dalo vše rozčlenit ještě do různých léků na různé potíže od virů a bakterií a právě těmto virům a bakteriím se takto oslabené tělíčko nemá jak bránit. Permanentní výtoky z čumáčku jsou vstupní bránou rozličným chorobám. A proč se některá zvířátka nemohou vyléčit úplně? Proč léky přestanou fungovat a bakterie a viry jsou silnější? U Deštníčka proto, protože měl v čumáčku nejen překážky - rozpadlé diabolky a v tlamičce k tomu otvůrek. Překážky v čumáčku způsobovaly hnisavé procesy, kde hnis odcházel jednou nosní dírkou a právě také otvůrkem v tlamičce. Jenže jak to všechno vyřešit? Oslabené tělíčko, které nemusí zvládnout radikální zákrok, protože právě u Deštníčka by šlo o radikální řez a jak to udělat, aby v tlamičce nezůstával otvůrek - další vstupní brána mnoha potíží? Navíc na začátku víte, že operovat kompletně vše najednou nemůžete, narkóza by byla dlouhá a tak dále. Začnete tedy jedním důležitějším krokem, ale otvůrek v tlamičce zůstává, další krok odkládáte z mnoha důvodu - četnost narkóz, nedořešený otvůrek, radikální řez a tak dále. Dlouho jsme tedy zákrok čumáčku odkládali, jenže pak přišlo nevyhnutelné rozhodnutí v momentě, kdy jasně vnímáte, že už na laboratoří potvrzené viry a bakterie, které mají v kocourkově tělíčku pré, nezabírá vůbec nic a jediná možnost je právě operace čumáčku - vyšťourání rozpadlých diabolek, kdy po odstranění předmětů v běžném případě ustává hnisání. Tato operace může pomoci i v případě, že by se vyřešil jen čumáček, ale také pomoci nemusí, nezapomínejme na otvůrek v tlamičce - vždy může, ale nemusí a to za jakýchkoli okolností. Vyvstává otázka, proč se do toho pouštíte? To zcela z jasných důvodů, na počátku cesty nevíte, co přijde, jak bude probíhat léčba, co čas přinese a jak bude tělíčko silné. Vycházíte z krevních testů, mnoha souvisejících vyšetření a také síly zvířátka, jeho pohody a radosti. Nikdy není nic černé anebo bílé, ale vždy různobarevné a to i v případě úplně zdravého neporaněného zvířátka, které s něčím začíná bojovat. A ještě jinak - mnohdy vypadá zvířátko s banálním problémem na počátku své cesty hůře, než zvířátko po úraze, ale veselé a životaschopné. Každý případ je zkrátka absolutně odlišný a jedinečný.

Jak šílený byl pohled na Deštníčka, když jsme jej přijímali, obrovská rána ve vrchním patře, hnisání, kam jen oko dohlédlo, šokující informace po prvních rentgenových snímcích - to opravdu někdo kocourka postřelil? Jak ale nádherné bylo hojení po operaci, žádný problém, kocourek stále při plné chuti k jídlu i do života, jen ten otvůrek tam zkrátka zůstával a hnisání pokračovalo. Spřádali jsme po první operaci růžové plány, jak se vše ideálně hojí, jak je to krásné a ono bylo, jenže vždy tam zůstával nějaký problém, který rozpoutával a aktivoval další negace. Za sebe můžu říci, že jsme s Deštníčkem pokaždé prožívali nádherné pooperační chvíle, tak krásné chvíle zažíváme po operacích méně často. Přesto vždy zůstávala i druhá strana mince, o které člověk ví, že může a nemusí přijít, ale v tu danou chvíli PRÁVĚ TEĎ si nic takového nepřipouští, pozitivně povoluje totiž jen tu lepší variantu, kterou by si přál, žádné hnisání totiž nemuselo pokračovat a tak dále a takto uvažovat není vůbec špatné ba naopak. Jenže člověk míní, čas mění a tak to zkrátka je. Deštníčkova imunita a rozsah poranění - to vše bylo zkrátka "jedinečné pro konkrétní tělíčko a míru poranění" a my nemáme žádnou vyšší moc nad životem, ten zkrátka rozhoduje za nás a neptá se, zda si to takto přejeme.

Protože laboratoř poukázala na viry a bakterie, zhruba 3 týdny probíhala další cílená léčba bez zlepšení kocourkova zdravotního stavu, rozhodli jsme se jednat, už nebyl čas zůstávat v této situaci, už bychom řešili jen teploty, částečnou apatii, která by vedla ke kocourkově záhubě. Bylo rozhodnuto, Deštníček půjde na operaci, pokusíme se odstranit kousky diabolek a uvidíme, co bude dál. Rozhodnutí je vždy obrovské, vytáhnout z čumáčku diabolky je opět něco jiného než vyšťourávat kousíčky různě po čumáčku rozložené, přesto padlo rozhodnutí, že dáme Deštníčkovi šanci, zkusíme to, více se dozvíme na sále, vždyť byl v klidovém režimu tak šťastný a silný. Vždy všem zákrokům předchází podrobná vyšetření - krevní zkouška, potřebné Rtg snímky, v zásadnějších případech CT či další vyšetření dle rozsahu daného případu. Jenže ouha... předoperační vyšetření potvrdilo, že se v oblasti hlavičky a čumáčku děje něco víc. Na sále se potvrdila fakta, Deštníček měl část oblasti čumáčku a hlavičky zasaženu nádorovou tkání v místech a rozsahem, že další Deštníčkův život by byl už jen trápením. Operovat kocourka, probouzet jej z narkózy, by bylo nepřijatelné. Vždyť jen hojení po radikální operaci čumáčku, kde je nutné dolovat předměty vrchním patrem i čumáčkem, vyžaduje několikatýdenní hojení. Společně s lékaři jsme se rozhodli již Deštníčka neprobouzet z narkózy a dopřát mu zasloužený klid. Navzdory našemu trápení by to Deštníčkovo mělo daleko větší rozměr.

V srdíčkovém útulku se rozprostřelo zvláštní ticho - takové, které často zažíváme a s jedinečným tichem se nám před očima přehrál další velký příběh nejlepšího kocourka na světě, protože každé zvířátko je zkrátka vždy to nejlepší na světě. Všichni se s milovaným kocourkem Deštníčkem loučíme, všichni vzpomínáme, kočičí kamarádi chápou, páníčkové si utřiďují myšlenky. Ale všichni společně včetně Deštníčka vítáme roj Andílku v čele s Archandělem Azraelem, potřebujeme jejich přítomnost, pohlazení a Deštníček nekonečný průvod lásky k Duhovému mostu, tak aby byla jeho cesta tou nejklidnější a nejsnadnější na všech úrovních bytí.

Teta Kristýna vyrazila v osudový páteční večer po velmi smutné události do ulic. Vyrazila jako toulavé a přemýšlející zvíře, jen s tím rozdílem, že skutečné zvíře vždy ví, teta ke všemu musela teprve dojít. Jela tam, kde je její duši krásně - tam, kde se vždy rozsvítí světélko naděje a téměř dohořívající svíce nabývá na plameni. Po cestě se jí vybavovaly představy, myšlenky, důvody - proč tak a proč ne jinak? Také to, proč je lepší vědět, že smrt přichází, než nevědět,... protože nevědět je horší? Po cestě zpátky ale došla k závěru, že nevědět není horší ani lepší, je to jen jedna z cest a každá z těch cest má svoji podobu a tvář i svůj důvod. Teta se uklidňovala tím, že Deštníček neumíral v bolestech,... Deštníček usnul a už se neprobudil. Je si vůbec teta jistá, že vše pochopila správně? To sama neví, možná ano, možné ne, zřejmě si to ale bude muset ještě často připomínat, protože útulek běží dál a dál budou útulkem proudit zvířátka s divokou minulostí a pocity tety budou stejně divoké.

Milovaný Deštníčku, zůstaneš stále v našich srdcích, tak hluboko v nitru všeho dění. Milovaný Deštníčku, spinkej a odpočívej v pokoji a klidu,... už žádná bolest, žádné trápení, jen klid, světlo, láska a mír. Milujeme tě z celých svých srdcí a vždy na tebe bude vzpomínat s nekonečnou úctou a ohromnou láskou. Děkujeme ti za to, že jsme o tebe mohli pečovat, že jsme se mohli mnohému naučit a předávat si vzájemně pozitivní energii... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila naše kroky ❤ ❤ ❤

Milujeme tě, Deštníčku, v úctě a nejčistší lásce tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

* Rok narození: 2012-2014?
* Datum příjmu: 15.4.2017

* kastrovaný
* odčervený

Moureček Deštníček přišel do útulku zbídačený s prasklým patrem, poškozeným očičkem, dehydrovaný a nemocný.

Zaujalo vás toto zvíře?
Více informací se dozvíte a případnou návštěvu si domluvíte na tel. 777 757 445 nebo e-mailu info@kocky-utulek.cz, kristyna.kacalkova@seznam.cz (Srdcem pro kočky - Kristýna K.)