Mňau stokrát jinak

„Co se pořád vrtíš?! Sedni si pořádně a dojez tu polívku.“ Napomenula Majka svého neposedného pětiletého synka Kubíka. Jeho o málo starší sestry Katka a Zuzka se zachichotaly. „Ale mě volá Bertík,“ řekl Kubík a už se sunul „nenápadně“ pryč od stolu. „Nejdřív nechtěl jít s námi, zůstal v pokoji a teď mě volá.“ A opravdu bylo slyšet mňoukání a škrábání na dveře. I holky se hrnuly od stolu za Kubíkem a Bertíkem. „Ještě nemáte dojezeno,“ vrátil je přísný otcův hlas. „Stačí, když mu půjde otevřít jeden. Copak ani u toho jídla nevydržíte v klidu?“ Zeptal se rozmrzele. Málokdy se sešla celá rodina pohromadě a on se těšil na příjemný klidný víkend v rodinném kruhu. Měl toho poslední dobou hodně. Pro děti byl ovšem klid zcela neznámý pojem. Šili s nimi všichni čerti a jeden Bertík. Ten zrovna vběhl do kuchyně následovaný Kubíkem. Kubík se neochotně vrátil k jídlu, Bertík skočil Majce na klín a lichotivě jí něco broukal do ouška. Pak chtivě natáhl pacičku k jejímu talíři a zamňoukal. Výmluvnější už ani být nemohl. Majka mu nakrájela malé kousky masa a dala do mističky. „Vidíte děcka jak Bertík pěkně papá? Jestli vám oběd nechutná, dejte ho Bertíkovi a vy dostanete kočičí granule.“ Děti se rozřehtaly. Za spousty pošťuchování, honění brambor po talíři a rodičovského napomínání bylo konečně po obědě.

Bertík si vyskočil na kuchyňskou linku a mňouknul na Majku ať mu pustí vodu. Blaženě lapal jazýčkem pramínek vody a pak strčil pod kohoutek celou hlavu aby voda pěkně natekla i na linku a zvolna stékala na podlahu. „To ti stačí ty vodníku,“ zavřela Majka proud zábavy. „Mňaumňau,“ protestoval kocourek, „mňau ještě jsem se nenabažil.“ Napřímil se a bacil tlapkou Majku do ruky. „Tak ty se chceš prát, jo?“ Majka mu plácnutí vrátila a zvrhlo se to v pěknou packovací šarvátku. Najednou ji Bertík chytil za ruku oběma packami, kousnul a honem utekl. Právě včas. Děti šly ven a on chtěl taky. „Mňau mňau, vemte mě s sebou.“

Děti přemýšlely s čím si budou hrát. „Mňau mňau mňaauu, nevymýšlejte blbosti s balonem a pojďte se radši honit,“ vymýšlel si kocourek. „Mám tě chytit?“ zahájila Zuzka Bertíkovu nejoblíbenější hru. Bertík na nic nečekal a prchal.“ Až tě chytím, tak tě sním!“ Vykřikla Katka a už se všechny děti hnaly za kocourkem. Kocourek zdrhal, kličkoval a když se ho děti snažily obklíčit, utekl na strom a vítězoslavně na ně shlížel z výšky.

„Mňaaauuuu,“ domňoukával se Bertík vstupu do domu a Majka mu otevřela. „Děcka ti ujely, co?“ Viděla, že zmizela jejich kola.

Kocourek si šel zdřímnout. Po nějaké chvíli přišel za Majkou. „Mňau mňau, venku mi docela vyhládlo, už je čas na večerní kapsičku.“ Majka mu porozuměla a spokojeně se dívala, jak Bertíkovi chutná.

Později večer, když už byly děti v postelích a Majka s Markem u televize, přišel Bertík za nimi, vyskočil si na sedačku a zamňoukal si o pozornost. „Mňau, věnujte se svému úžasnému kocourkovi, na co jste si ho pořídili?“ Oba ho začali hladit. „No to víš, že jsi náš nejhodnější a nejúžasnější kocourek na světě,“ ujišťovali ho. „Mňaumňau!“ „Copak? Hlazení už tě nebaví, chceš vyčesat kožíšek?“ „Mňau.“ „To je zajímavé, má slovní zásobu o jednom slově a jak se s námi umí domluvit,“ usmála se Majka na Marka, „vždycky poznáme, co zrovna chce.“ „Taky by někdy mohl poznat, co zrovna chceme my,“ odpověděl Marek. „Když mu řeknu dolů, nebo nesmíš, tak se tváří, že nerozumí česky.“ „Tak zkus říct mňau,“ poradila mu Majka. Marek na ni vrhl pohoršený pohled. „Mňau,“ řekl kocourek.

Autorka: Lenka Novotná
Foto: Jindřich Pachta