❤ ❤ ❤ Smutné rozloučení s milovaným Černoočkem ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé,

přinášíme velmi smutnou zprávu. Naposledy jsme se rozloučili s milovaným kocourkem Černoočkem s přenádherně pigmentovaným očičkem. Věděli jsme, tušili jsme, měli jsme za sebou dostatek zpráv z veterinární kliniky, z útulku i diagnostické laboratoře. Bylo zřejmé, že u nás zůstane kocourek na dožití, ale nevěděli jsme na jak dlouho, nikdy tuto informaci nevíme dopředu. Radujeme se vždy z přítomnosti, z toho jak se zvířátko těší, jak papá a tak dále.
Černoočko přišel do útulku z Mladoboleslavska, o kocourka se postarala moc hodná teta krmička, která si všimla, že kocourek strádá ve venkovních podmínkách a co víc, nemůže pořádně našlapovat na tlapičky. Jako vždy jsme se domnívali, že šlo o nějaký úraz - zlomeninu anebo přetrhané vazy, ale tentokrát tomu tak nebylo. Kocourek byl vyčerpaný, dehydrovaný, a protože trpěl úbytkem svalové hmoty, pořádně neovládal jednu zadní tlapičku. Jak postupně sílil, chůze se zlepšovala, ale k úplnému zlepšení v rámci tohoto úbytku svaloviny už samozřejmě dojít nemohlo. První krevní zkouška nebyla příznivá, potvrdila zvýšené ledvinové hodnoty. Biochemie poukázala na zánětlivost a špatnou krve-tvorbu související s oslabeným tělíčkem. Jenže na začátku cesty nevíte, zda jde o akutně zvýšené ledvinové hodnoty vzhledem k mizernému stavu zvířátka či onemocnění chronické. U Černoočka se děla ale další nepříznivá fakta, ta šla ale ruku v ruce s příznivými. Kocourek vylučoval občas dočervena zabarvenou moč a občas čirou, co však bylo parádní, hodně papal, i když si vybíral. Teta objednávala vaničky, které do kocourka prve padaly, ty ovšem posléze odmítal, a proto teta objednala další chutnosti, které vyžadoval následně, vždy ale tu danou pochutinu opět nechtěl a dostával aktuální baštu, která jej zaujala. Srdíčkovým lékařům se Černoočkův zdravotní stav nezdál - konkrétně kalná moč, a proto si vyžádali podrobnou sonografii. Myslím, že to co jsme mohli vidět prostřednictvím sonografie, jen tak hned oko neshlédne, ledviny měly naprosto rozdílnou strukturu. Opět zkrátka ale netušíte, zda jde o zánětlivou či nádorovou tkáň. V tu chvíli byla pořízená punkce z ledviny a vzorek odeslán do diagnostické laboratoře. Ještě před odesláním ale ukázala veterinární technika, že by mělo jít o lymfom a na tuto stranu se přiklonila i diagnostická laboratoř.

V průběhu času kocourek kapal infuze, průběžně jsme prováděli opakované kontroly krve a mezitím se hematologie měnila k lepšímu, biochemie jen minimálně - to souhrnem znamená, že zánět z tělíčka mizel, červené krvinky posílily a začaly se tvořit, ale ledviny se měnily k lepšímu jen maličko, některé hodnoty šly různě mírně dolů či nahoru. Žádná hrůza - fyzicky byl kocourek plný síly, hodně papal, ale v rámci provedených vyšetření spíše obavy a žádná velká sláva.

Přišel oslavný den D, Černoočko plný síly dostal propustku z karantény. Stalo se něco, v co jsme první dny nedoufali, vždy se totiž držíme zpátky, pokud jde o onemocnění ledvin a i to samo se různě mění, i chronický ledvinář s námi může být několik let, anebo může již na karanténě odejít za Duhovou bránu. Situace se dějí zkrátka nepředvídatelné. Teta měla pořád u Černoočka pocit, i když věděla, že je vážně nemocný, že se zkrátka vše změní k lepšímu, kocourek bude užívat léky a tělíčko se zregeneruje. Vždyť i standardní ledvinář vypadá jinak, je rozčepýřený, slabý a to ve dnech své slávy rozhodně Černoočko nebyl.
S láskou v duši zavzpomínáme, jak nás Černoočko obelstil. V kuchyni kde nic tu nic - Černoočko náhle zmizel. Mysleli jsme si, že lišáček mazaný proklouzl ze dveří do hlavní kočičí skupiny. Tam ale také nebyl a nevyběhl ani do přístavku. Když už teta propadala panice, detektivní kancelář Srdcem pro kočky vypátrala, že si kocourek v kuchyni otevřel dvířka pod dřezem, ta se zaklapla, no a kocourek se usídlil pod linkou, kde se mu tuze moc líbilo. Poprvé jsme Černoočka vyprostili s hlavičkou od pavučin, no a co - tak jsme alespoň za soklíkem pod linkou vymetli pavučiny. Navzdory bezpečnostním opatřením si čas od času opět kocourek dvířka otevřel, chodil za linku, poté zase zpátky. Kdepak byl asi Černoočko, když byla dvířka otevřená a on byl v kuchyni mezi ostatními? Zajímavé bylo, že když se při zpáteční cestě dvířka nezaklapla, žádnou kočičku kuchyňačku nikdy nenapadlo za linku vlézt, zato Černoočko rejdil. Vždy jsme se na sebe podívali a říkali si, kdepak je asi Černoočko? Milovali jsme jej chlapečka úžasného. Kocourek se naučil vyskakovat na okýnko a po vzoru Jacobka, který nás také nedávno opustil, papal z talířku ledvinové kapsičky a vaničky. Také na nás často pokřikoval, to když jsme se opozdili a talířek zel prázdnotou. Černočko byl šťastný, veselý, krásně papal, mazlil se a radoval ze života a to je vždy nejdůležitější na světě.

Jednoho krásného dne se Černoočko zdržel za linkou déle, to už jsme si ale pro něj šli, nečekali jsme, až přijde sám, bylo to zvláštní. Viděli jsme, že je takový nějaký nijaký a říkali jsme si, že je asi unavený a ospalý. Vždyť předešlá krevní zkouška nebyla nejhorší, ale samozřejmě jsme měli v hlavě i spojitost s nádorovým onemocněním. Druhý den ráno se situace nelepšila, to co kocourek spapal, vyblinkal, nebyl zkrátka ve své kůži. Od předešlého večera po tom, co jsme jej osvobodili zpoza linky, seděl nezvykle připláclý na opěradle rohové lavice a nechtěl dolů. Toho dne byla v útulku paní doktorka Maruška, ta kocourka vyšetřila, zopakovala krevní zkoušku, která nedopadla dobře, ale mohla souviset s mnoha dalšími fakty - např. zánětem močového měchýře a tak dále. Nechtěli jsme se unáhlit, protože Černoočko nevypadal jako standardní kočička s nemocnými ledvinami, měl hladkou lesklou srst, byl před danou událostí plný síly a radosti. Kocourek dostal potřebné léky dle krevní zkoušky a kapal infuzi. Paní doktorka později odpoledne odjela, kocourka jsme zajistili výhřevnými disky, byl totiž mírně podchlazený, infuze kapala a Černoočko odpočíval. Do toho něco málo slízal a za chvíli celý obsah opakovaně vyblinkal.

Vyčkali jsme do rána, ale to už jsme cítili víc a vysílali SOS na pražskou veterinární kliniku, kocourek nebyl v dobrém rozpoložení, nečůral a to bylo varovné znamení. Oči útulkové tety Kristýny a Černoočkovy se střetly, pocity nelze popsat, oba jsme totiž věděli a cítili, že to není dobré. Na kliniku jsme jeli vybaveni mnoha zprávami z útulkového krevní přístroje IDEXX a popisky o Černoočkovi. Na místě nás ale přijal pan doktor Boštička, který kocourka velmi dobře znal z pravidelných návštěv útulku, měli jsme zkrátka štěstí. V rámci kliniky proběhla další vyšetření - nutná sonografie a tak dále. Stále jsme si totiž říkali, že může být někde zakopaný pes - zkrátka něco řešitelného. Zmýlili jsme se, Černoočkovy ledviny byly zobrazovacími technikami od posledního vyšetření ještě horší a co víc, nádorová tkáň mezi močovým měchýřem a ledvinami zabraňovala vylučování a na bříšku byl nahmatán nový útvar. Černoočkova svíce dohořívala, rozhodli jsme se pro to nejlepší, co jsme pro kocourka mohli v tu chvíli udělat. Už žádné další trápení, kterého si v původní lokalitě kocourek užil víc než dost.

Podej nás tlapičku, milovaný Černoočko, doprovodíme tě k Duhové bráně, tak kde nalezneš už jen věčný klid, kde už tě nečeká žádné trápení, jen světlo, láska a nepopsatelné štěstí. Milujeme tě, Černoočko, z celých svých srdcí... a do očí se nahrnuly slzy. Vyčkej ještě chviličku, milovaný kocourku, právě přichází Andělská garda v čele s Archandělem Azraelem. Jsme tady s tebou, abychom tě vyprovodili na poslední pouti k Duhové bráně, abys byl do poslední chvíle v bezpečí. Děkujeme ti, milovaný Černoočko, že jsme právě s tebou mohli zažít přenádherný příběh nemocného ale velmi šťastného kocourka, sdílet s tebou radost i starost. I když jsi u nás prožil jen krátký čas, pro nás je to obrovský příběh svým obsahem, protože žádný čas v tomto případě neexistuje, nehraje žádnou roli, jen zažívat a sdílet radost s nemocnými je to pravé naplnění. Umět žít naplno, těšit se z každého pokroku a onemocnění si nepřipouštět.

Milovaný Černoočko, zůstaneš už navždy v našich srdcích, nikdy na tebe nezapomeneme. Spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, jsi jedním z nás v srdíčkovém útulku... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila naše kroky ❤ ❤ ❤
V úctě a lásce, tvá velká útulková rodina ❤ ❤ ❤

.... teta Kristýna dopisuje v pátek v podvečer text a vydává se opět na cestu, vyjíždí do ulic a pokračuje tam, kde je její duši lehce, kde - jak už víte - i dohasínající svíce nabývá na svém jasu...

* Rok narození: starý kocourek

Černoočko dostal jméno na veterinární klinice, kde zůstal přes noc pro špatný zdravotní stav ubytovaný, no a nám se velmi líbilo, a proto se tímto jménem kocourek pyšní i nadále. Černoočkův příběh je moc smutný, kocourek bydlel pod zaparkovanými auty, tahal za sebou zadní tlapičky, byl vyhublý až běda. Moc hodná paní zprostředkovala umístění kocourka do útulku, sama si vzala domů druhou nemocnou venkovní kočičku, která už je nyní zdárně po operaci. I když je nyní Černoočko v teple a bezpečí, hvězdy mu zatím moc nepřejí. Kocourek má špatné ledvinové hodnoty a to hned několikeré, trpí ztrátou červených krvinek, je velmi hubený a neposlouchá jej zadní tlapička. Onemocnění ledvin samo o sobě nikdy nevěští nic dobrého. Rtg snímky dopadly naštěstí dobře, na tlapičce ani páteři nikde žádná zlomenina, kocourek má tedy ochablé svalstvo. Jedno očičko má chlapeček skvrnité a od toho bylo odvozeno i jeho překrásné jméno - Černoočko. Kocourek kape infuze, užívá léky na probíhající zánět i krve-tvorbu... I když je Boleček Srdíčkový ze Slaného vyjímka a tenkrát se podařilo rozkapat šíleně vysoké ledvinové hodnoty, budeme si moc moc přát, aby měl Černoočko také naději, která umírá poslední.

Zaujalo vás toto zvíře?
Více informací se dozvíte a případnou návštěvu si domluvíte na tel. 777 757 445 nebo e-mailu info@kocky-utulek.cz, kristyna.kacalkova@seznam.cz (Srdcem pro kočky - Kristýna K.)