Bětuščina a Toníčkova zkouška ohněm

Někdo zvoní? „Vždyť nikoho nečekám,“ říkám si pro sebe nahlas. Odcházím tedy k bráně otevřít. Za bránou stojí mladá paní a prosí mne o pomoc. „Bydlím na místním statku a potřebuji radu ohledně koťátek. Nevím, co si mám s malými počít,“ povídá paní. Vyslechla jsem si tedy celý příběh. Osobně se podle popisu domnívám, že koťátka trpí kalicivirózou. Radím tedy paní, aby určitě odvezla koťátka na veterinu. „Nemám na veterinu peníze,“ zní odpověď. „Přineste je k nám,“ míním nakonec. Do půl hodinky je paní i s koťátky zpět u nás v útulku a já nevěřícně zírám na něco, co jsem ještě nikdy předtím neviděla a naprosto mne to “něco“ děsí. Jedno z koťátek – černý chlapeček Toníček chodí jen po loketních kloubech a tahá za sebou zadeček. Holčička Bětuška je na tom o fous lépe, ale pro změnu je kočičí holčička oproti bráškovi více zhnisaná, hleny slepená a cloumá s maličkou silná viróza.

Paní zdůrazňuje, že si s koťátky hrál s určitou razancí její pětiletý syn a mohl jim tedy něco udělat. Nakonec se ale také dozvídám, že maminka koťátek byla s největší pravděpodobností přiotrávená. Co si v tu chvíli myslím, není podstatné. A myslím si toho poměrně dost!

Přijíždí na návštěvu naše Markéta, je udivená. Po chvíli přijíždí z práce Michal, je rovněž udivený a praví: „to jsem tedy ještě neviděl.“ Chystáme společně pro nováčky nejmenší a jedinou volnou karanténní klec. Michal je natolik šokovaný a zaražený, že po chvíli odjíždí rovnou na veterinu. Tentýž den se dozvídáme, že černé koťátko Toníček má narušený nervový pletenec a pan veterinář koťátkům nasazuje antibiotika. Bětuška je evidentně nemocná, je bílá jako stěna, má rýmu jako trám a špatnou koordinaci. No potěš, to je tedy nadělení! O koťátka pečujeme ve dne v noci a užíváme také podpůrné preparáty – Aloe Vera a Colostrum.

Po pár týdnech se situace zlepšuje a koťátka se zdají být z nejhoršího venku. Bohužel však, vývoj koťátek zůstává pozadu. Koťátka jsou malá, jejich koordinace není nejlepší, ale jejich aktivita a vitalita do života je vskutku obrovská. Koťátka reagují maličko jinak a zvláštně, především tedy malá Bětuška. Její vazba k člověku je až k nevíře. Leze po nás, saje nám tváře i uši, častuje nás stále mléčným krokem. Toníček je také velmi přátelský. Ne, že by jiná koťátka přátelská nebyla, to vůbec ne, jen toto chování je tak nějak zvláštní.

Několikrát za námi do útulku přichází na návštěvu bývalá panička koťátek, aby se přeptala, jak se jim daří a kdy si je bude případně moci vzít zpět. Vysvětluji, že koťátka na tom nejsou nejlépe a do stodoly se již nikdy nevrátí. Paní má tedy zájem o jiná koťátka. Doplňuji, že koťátka konkrétně do stodoly žádná nemáme. Nový majitel zkrátka musí podepsat podmínky umístění, souhlasit s kastrací kočičky ve vhodném věku a dalšími závaznými pravidly.

Dny plynou dál. Zdá se, že rýma byla zažehnána, koťátka navíc dobře papají, a tak je možné vysadit antibiotika. Bohužel, neuběhnou ani tři dny a zaznamenáváme úpadek. Je nám víc než jasné, že je lze. Toníček se neudrží na nožičkách, sotva se plazí, doslova hoří a přepadává. Rychle tedy s koťátkem na veterinu. Na veterině dostáváme další prášky. Následující den stejným způsobem odpadává také Bětuška. Co to má znamenat? Podáváme léky, nic nevzdáváme. Na veterině se dozvídáme, že mozek koťátek by zasažený být neměl, lebky koťátek jsou vyvinuty normálně, máme být trpěliví. Po pár dnech opadává teplota, koťátka se aktivují, koordinace je špatná stále, růst a vývoj koťátek je opožděný. Někdo radí nechat koťátka uspat, jiný zásadně tuto variantu odmítá. Uspání nepřipadá v úvahu. Ano, jsou pozadu, léčí se, ale mají radost ze života a nesmírně dobře papají. Rizika si uvědomujeme, může se stát cokoliv, ale to se může stát také u normálně vyvíjejícího se jedince.

Po čase přemísťujeme koťátka konečně z karanténní klece do pokoje odborně nazývaného “zagarážák“, to je radosti, to je slávy. Koťátka se nemohou nabažit velkého prostoru, a tak skotačí, hrají si a lumpačí. Zapojují se do her s mladším, ale přesto větším a urostlejším koťátkem Beatkou. Větší prostor, ve kterém mají koťátka samozřejmě také větší možnosti, nám dovoluje rozpoznat jasněji pohybové potíže. Jsme si jistí, že tohle tedy normální určitě není, koťátkům zcela viditelně plavou zadečky. Po probuzení plavou zadečky koťátkům více, za stavu aktivity méně. Snad nebude tak zle, ujišťujeme se vzájemně.

Koťátka dobře baští, hrají si a tak nějak všelijak prospívají. Bětuška je dokonce nazývána malou nenasytou, kolik toho dokáže na posezení spořádat.

Bětuška se zdá být mrňavá, jakoby vůbec nerostla. Zjišťujeme, že má na bříšku pupeční kýlu a v poměru ke kotěti se zdá, že poměrně rozsáhlou. Necháváme si vše raději potvrdit na veterině, hlavně také především z toho důvodu, aby skutečně kýla neohrozila Bětuščino zdraví.

Další potíže tentokrát kožního charakteru na sebe nenechají dlouho čekat. Koťátka Toníček i Bětuška jsou pravidelně na postižených místech promazávána.

Fota a videa:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_nova_kotatka_7.9.2011

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Betuska_a_Tonicek_-_rano_8.9.2011

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Betuska_a_Tonicek_27.9.2011

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Betuska_a_Tonicek_9.9.2011

Návštěvy jsou z Bětušky nadšené. „To je ale krásná maličká kočička,“ slýcháváme často. „To je ale miloučký drobeček,“ míní další. Ano, Bětuška je skutečně drobeček, ale na svůj věk by měla být už dvojnásobná. Bětuška je kotě, které si lidé pamatují, mají ji zarytou v paměti, snad už proto, že tato kočičí holčička je vždy u každého první, vyleze si na rameno, vrní lidem do oušek a tlapičkuje mléčným krokem vše, co je v jejím dosahu. Toníček je rovněž nezapomenutelný kocourek, je aktivní, hravý, milý a přátelský. Co na tom, že koťátkům plavou zadečky? Každý máme přece něco.

Čas běží dál a jedna z našich dobrovolnic – Markéta se mne při pravidelné návštěvě útulku koncem října 2011 ptá: „Kristý, víš o tom, že má Bětuška nějaký stín v oku?“ „Ne, nevím o tom. Vždyť Bětušku kontroluji každý den a ničeho jsem si nevšimla,“ odpovídám. Běžím se přesvědčit, co se Markétě nezdá a skutečně, je to tak. Nestačím se divit, Bětuška má v jednom oku stín, ale naprosto jiný stín, než jaký jsem kdy u kočičky viděla. Jakoby se dalo podívat skrz oko, připadá mi to divné a zvláštní. Ještě tentýž den objednávám Bětušku na oční kliniku v Kladně.

To, co se dozvídáme, je velmi kruté. Bětuška trpí šedým zákalem a problém se šíří dál, obě očička kočičky Bětušky jsou zasažená. Oční problematiku tak velkého rozsahu řeší údajně jen jeden oční lékař a navíc z oblasti humánní medicíny, který se specializuje na šedý zákal u zvířátek. Dozvídáme se, že operace jednoho očička by nás vyšla zhruba na 15.000,-Kč. Zpravidla se vzhledem k vysokým nákladům řeší operace u zvířátek tak, že se operuje pouze jedno oko, aby zvířátko mělo možnost vidět. Také ale máme informace, že oční specialistka v Kladně – MVDr.Lénská by měla od ledna roku 2012 tyto zákroky provádět a cenově se můžeme také dostat úplně jinde. Jsme domluvení na další návštěvě oční kliniky, přičemž má být odebrána malé Bětušce krev, aby se zjistilo, zda je možné maličkou operovat a co je vlastně příčinou. Dle rozborů krve se dozvídáme, že problém je buď vrozený-genetický anebo mohla být kočička přiotrávená. A my máme skutečně informace o tom, že maminka Bětušky otrávená byla. V tuto chvíli však tak jako tak operace nepřipadá v úvahu. Maličká Bětuška totiž připomíná křehoučkou nádobu, která se může jedním neopatrným dotykem rozbít na milión kousíčků. A co Toníček? Nebude také do budoucna postižený oční problematikou? Vše je bohužel možné.

Stojíme před velkým úkolem, lidé nám posílají spoustu názorů k danému tématu. Většina lidí Bětušce fandí, ale najdou se i další, kteří Bětušku odepisují hned, aniž by věděli, jak na tom vlastně kočička po všech stránkách je.

A co na to Bětuška?

„Jsem šťastná kočička, mám radost ze života, který si vychutnávám doslova plnými doušky. Miluji papání, miluji své páníčky, návštěvy i kočičí kamarády. Miluji vše, co je mi blízké a co mne naplňuje štěstím.“

„Jakým právem mi chceš, člověče, brát život? Právem silnějšího? Zvážil jsi vše, co se mého života týče, anebo jsi mne odepsal hned? Operace očí je velmi drahá záležitost, uspání až tolik peněz zase nestojí a ubudou i starosti, mám si to takto vyložit? Anebo si to, člověče, před druhými zdůvodníš tím, že pokud mne nechají páníčkové žít, je to trápení? Já mám ale radost ze života, neuvědomuji si trápení a bolest také necítím. Proč nesmím podle tebe dostat další šanci?“

„Zajímalo by mne, zda bys, člověče, dokázal odepsat své dítě a jak bys vlastně postupoval, kdyby šlo o tebe?“

„Nechej mne žít, prosím. Jsem si naprosto jistá tím, že kdyby skutečně přišel můj čas, páníčkové to určitě poznají a trápit mne nenechají, víš? Můj čas se může naplnit už zítra, ale také nemusí. Dej mi proto, prosím, šanci. Jsem přece stejně jako ty živá bytost.“

Za sebe i za bráchu Toníčka, maličká Bětuška

Autorka: Kristýna Kacálková