* 14.11.2019 ❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Dorotce Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, se slzami v očích, smutkem v duši, ale zároveň hlubokým uvědoměním se loučíme s milovanou kočičkou Dorotkou Srdíčkovou, která patřila do naší velké srdíčkové rodiny a dělala nám osm let samou radost: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/176, https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5771368. Jen závěr života přišel jako rána z čistého nebe... Vážení a milí přátele, vzhledem k starým a vážně nemocným kočičím pacientům v útulku, je možné v tomto období očekávat více smutných událostí. Je nám to nesmírně líto, ale odchody do kočičího nebe jsou součástí chodu útulku, ...i když si to člověk nechce připouštět, odchody přicházejí a jsme tu proto, abychom zachovali klidnou duši i mysl a uměli včas rozloučit ❤ ❤ ❤

Cvrlikaní malého vrabčáčka - létajícího drahokamu a lehkost bytí, to byla naše nádherná a milovaná Dorotka Srdíčková. Vzrůstem drobnější baculatější bílomourinka s trvale poškozeným očičkem zřejmě po v minulosti neléčeném virovém onemocnění. Dorotka u nás byla dlouho, zažila staré útulkové časy a patřila navíc mezi plaché kočičky. Před návštěvami se tedy schovala a působila v celkovém útulkovém dění nenápadně. Pro nás však byla Dorotka radost i láska, roztomilý člen velké srdíčkové domácnosti, vnímali jsme její dušičku čistě a naplno. Dorotka tetě připomínala malou baculatou a velmi symetrickou holčičku.

Milovaná Dorotka Srdíčková byla přijata do útulku se svou rodinkou z rakovnické zahrádkářské kolonie - mladšími sourozenci a kočičí maminkou. Jediná tehdy dospívající Dorotka byla plašánek a na nový domov neměla štěstí, ostatní členové její rodiny se časem přemístili do nových domovů. Holčička bývala velmi výrazným plašánkem, po mnoha letech vzala na milost tetu Kristýnu, ale pohladit se nenechala, pořád si držela jistý odstup, kdyby zkrátka něco. Dorotka však měla výrazné komunikační schopnosti a to se potvrdilo i v průběhu léčby. Od začátku svých útulkových dnů bydlela micinka v klidném pokoji Maxíčka a jak šel čas, měnili se útulkoví kamarádi a měnily se také útulkové dějiny. Z maximálního plašánka se časem stala kočička sice plachá, ale už jí nevadilo, když okolo teta procházela - tedy v případě, že vůči Dorotce nevyvíjela nějakou podezřelou aktivitu. Dorotky výsadou bylo cvrlikání, to když jsme jí v jejich očích křivdili, například jsme na ni dlouho koukali, či měla nějaké trápení, anebo nás jen vítala, to hned vyprávěla a cvrlikala.

Útulková teta si všimla při běžné kontrole kočiček, že není Dorotka ve své kůži, sice papala, ale měla matnější kožíšek. V rámci veterinární kontroly byla provedena krevní zkouška s menšími výchylkami a v tlamičce byl objeven velký zánět. Dorotka tedy dostala potřebné léky a pravidelně jsme ji kontrolovali. Před několika lety už ji zánět potrápil a tenkrát byly zrevidovány i zoubky. plán byl i nyní stejný, tedy v případě, že by zánět neustupoval. Jenže situace se začala dramatizovat, hluboko v tlamičce a v oblasti zadních stoliček byly útvary, které připomínaly zhoubné onemocnění, bez histologie však nelze 100% říci, oč běží. Navíc vyšetřovat na veterinárním stole plašánka je víceméně umění, hůře se nám dařilo tlamičku otevřít. Dorotka začala být bolestivá, lehavější a krevní zkouška v kraťoulinkém odstupu od té původní potvrdila malér - obrovský zánět a při další opakované krevní zkoušce prohlubující se anémii. Podle vývoje situace byly postupně kočičce přidávány léky a infuzní terapie. Pro svou plachost jsme holčičku přes den podporovali v boxíku infuzí a navečer ji vraceli do pokoje Maxíčka. Lékaři se domnívali, že jde o imunitně zprostředkovanou událost, ale čím dál tím víc se nakláněli i možnosti nádorového onemocnění. Teta v pokojíčku i na hospitalizaci pravidelně kontrolovala a sledovala kočičky zdravíčko a Dorotka brebentila, vyprávěla, stěžovala si. Stále se však držela a poté přišel dokonce vnitřní pocit slávy, Dorotka byla viděna v pokojíčku u mističky s granulkami, ale také se pustila do kapsičky na hospitalizaci. V nitru duše jsme si říkali: "Hurá, zřejmě máme vyhráno", ale ozval se i druhý hlas: "že by zlepšení před tíživou situací?". Stále jsme chtěli věřit, že se situace zlepšuje, ve velmi krátkém čase však přišel výrazný zlom, zkrátka takovou situaci poznáte. Teta po několika hodinách od momentů slávy zaregistrovala výrazné změny. Dorotka byla lehavější, vystupovala jí páteřní lišta, očička měla zapadlejší a hlavičku zúženou. Zásadní zlom jakoby přišel ze dne na den a rychle se zhoršoval, i když víme, že uvnitř tělíčka něco dřímalo. Věděli jsme, že je zle a následující krevní zkouška již vykázala selhání organizmu, jinými slovy: jeden den svítilo či vysvitlo sluníčko a další den přišla ohromná bouře. S veterinárními lékaři jsme se dohodli, že necháme Dorotku odejít do světla za svými mnohými útulkovými kamarády, protože situace se stala ze dne na den natolik dramatická, že by ještě téhož dne odešla holčička svévolně. Léky nám nezabíraly, Dorotka pomaličku odcházela. Ať už byla příčina jakákoli, milované Dorotce jsme dopřáli klidný odchod tam, kde už není žádná bolest ani trápení, jen nepopsatelná láska, klid a mír.

Když jsme si zpětně projížděli Dorotky zdravotní záznamy, viděli jsme, že byla několikrát v léčbě s rýmou, se zánětem v tlamičce, jednou také nálezem na plicích a během posledních dvou let ubyla i na váze. Je tedy možné, že se na kočičku plíživě valil nějaký problém, ale každopádně takový, který měl v posledních dnech nesmírně rychlý průběh. Stále cvrlikající kočička a na své poslední cestě lehoulinká jako pírko, takto nám zůstane holčička v srdcích. Je to taková vnitřní čitelná stopa jakoby z jiného světa, ohromné množství myšlenek a živých obrazců v neměřitelném čase. Loučení neodmyslitelně patří k útulkovému dění, je nutné přijmout tuto skutečnost jako obrovské vysvobození pro odcházející zvířátko a právě o bezbranných dušičkách to všechno je. Našim úkolem je situaci zvládnout ve prospěch nemocných marůdků.

Nad srdíčkovým útulkem zazářilo velmi jasné a pronikavé vanilkové světlo. Prostorem projela vlna čisté energie, objevil se třpytící paprsek a v dáli byla vidět blížící se garda Andílků v čele s Archandělem Azraelem - patronem srdíčkového útulku a utěšitelem v těch nejtěžších chvílích. Uvnitř duší jsme pocítili smutek i smíření. Na mysl přicházela záplava vzpomínek na milovanou bílomourinku Dorotku, jak byla výrazně jedinečná a naopak velmi nenápadná. Milovaná Dorotko, jsme tady s tebou, abychom ti byli oporou na tvé poslední cestě k branám Duhového mostu, aby ses cítila bezpečně a obklopena pomocí i láskou a mohla tak v klidu přejít do světla. Milovaná Dorotko, nikdy nezapomeneme na to, jak se z velmi plaché kočičky stala časem kočička klidnější, i když stále opatrná. Nikdy nezapomeneme na cvrlikajícího vrabčáčka, který s námi jedinečným způsobem komunikoval. Bylo nám ctí o tebe s láskou pečovat. Děkujeme ti, že jsi nás mnohému naučila, prosvětlila naše duše a vlila nám do žil pokoru, víru, naději, lásku a pochopení, bylo nám s tebou krásně a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých útulkových kamarádů. A jednou se, milovaná Dorotko, všichni společně zase setkáme... ❤ ❤ ❤

Milovaná Dorotko, spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, vzpomínky už navždy zůstanou hluboko v našich duších a srdcích. Loučíme se v úctě, lásce a s oddaným přijetím.

Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

* Rok narození: květen/červen 2011
* Datum příjmu: 4.11.2011

* odčervená
* očkovaná
* kastrace

Bílomourovaná kočička Dorotka pochází ze zahrádkářské kolonie z Rakovníka. Zahrádkáři se o kočičku starali, ale budoucnost kočičky byla nejistá, a tak se rozhodli vyhledat pomoc. Dorotka si zatím zvyká, k lidem je plachá. Kočička má oční vadu - srůst rohovky s očnicí. Dorotka si pomalu zvyká na člověka, hodí se pouze ke zkušenému chovateli.