Zdravotní rizika zimy
Zdravotní rizika zimy
Všichni víme, že si v zimě musíme při cestách autem dávat pozor na nenadálé změny počasí, které se pravidelně stávají příčinami tragických dopravních nehod. Stejně tak jsme opatrní při chůzi na neposypaných chodnících, protože o bolestivě naražená záda či zlomená zápěstí není nouze. Nebezpečí plynoucí ze zimy pro domácí zvířata, zejména pro psy, tak obecně známá nejsou a je vhodné si je v krátkosti připomenout.
Podchlazení
Některá plemena psů zbožňují zimu a naopak trpí v létě, kdy je trápí vysoké teploty. Jsou to zejména severská a horská plemena psů. Ostatní psi ale mohou utrpět vážné podchlazení v případě, že jsou během mrazivé noci ponecháni venku. Podchlazený pes je apatický a otupělý, v extrémních případech může být i v bezvědomí. V lehčích případech pomůže psa přenést do tepla, zabalit do teplých přikrývek a dát napít teplou vodu. V těžších případech, kdy je pes výrazně apatický, nebo dokonce v bezvědomí, je nutné vyhledat veterináře.
Omrzliny
Omrzliny se ošetřují ohřátím postižené tkáně v mírně teplé vodě. Vhodné je podání léků proti bolesti, ale je nutné si uvědomit, že léky vhodné pro lidi nemusí být vhodné pro psy a pro kočky, proto je lepší obrátit se na pomoc veterináře. Těžké případy omrzlin vyžadují chirurgické ošetření.
Poškození tlapek posypovou solí
Posypová sůl je známý problém městských psů. Někteří psi jsou na její působení citlivější, jiní méně. Na trhu je dostatek různých kosmetických krémů, které tento problém pomáhají mírnit. Po návratu z vycházky vždy tlapky pečlivě omyjeme v teplé vodě. Pokud dojde k podráždění posypovou solí, je vhodné postižené polštářky potírat jakoukoli inertní mastí, jako je například Indulona, Calcium pantothenicum apod.
Úrazy při sportování
Lyžování a bruslení může způsobit úraz nejen sportuchtivým lidem, ale i psům, kteří kolem lyžařů či bruslařů pobíhají. Na prvním místě je třeba zdůraznit, že volné pobíhání psů po sportovištích je velmi nebezpečné a ve sportovních areálech je provozovatelé z bezpečnostních důvodů ani nedovolují. Úrazy zvířat proto hrozí hlavně na běžkařských trasách v lesích a na přírodních lyžařských svazích a kluzištích. Pokud pes skotačí kolem bruslícího či lyžujícího majitele, snadno dojde k řeznému poranění tlapky způsobenému lyží či bruslí. Tyto rány zpravidla dost krvácejí a je nutné je chirurgicky ošetřit (zašití, obvaz, antibiotika).
Utonutí pod ledem
Bohužel není vzácností, že se na zamrzlém rybníku nebo přehradě prolomí led pod pobíhajícím psem. Pokud se tato událost nestane blízko břehu, je naděje na jeho záchranu velmi malá. Pes se nedokáže zachytit hozeného lana nebo větve a přístup k němu není možný, proto je v takovém případě odkázán jen na vlastní síly. Většina takových případů konči tragicky. Nikdy proto nenechávejte psy volně pobíhat po zamrzlých vodních plochách, pokud si nejste zcela jisti, že led je natolik pevný, že unese i člověka.
Zažívací obtíže
Pro někoho je to možná překvapující, ale v zimě narůstá počet případů zvracení a průjmu po pozření odpadků. Je to z toho důvodu, že volně odhozené zbytky, odpadky a mrtvá těla volně žijících zvířat se v zimě rozkládají mnohem pomaleji, a proto se jich venku povaluje relativně více. Psi s nimi tak častěji přicházejí do kontaktu a roste pravděpodobnost, že pozřou něco nevhodného.
Nemoc z chladových aglutininů
Zvláštním a vzácným onemocněním je tzv. nemoc z chladových aglutininů. Je to imunitně podmíněné onemocnění, při kterém za nízkých teplot reagují protilátky s vlastními červenými krvinkami. Nemoc se projevuje na periferních částech těla, zejména ušních boltcích a špičce ocasu, které zčervenají a tvoří se na nich stroupky z odumřelé tkáně.
MVDr. Veronika Grymová
Veterinární klinika Avetum, Brno
Zvířata & zdraví 2/2009
psi,psi,psi,
a co míci...
Léta jsem chodila krmit vyhozené kočky,stále stejnou rodinou z blízkosti.Jiného neuměli než kočky od koťat vyhodit na hřbitov.Micky byly nemocné,zdegenerované,hrůza.
Trpěly kočičím HIV,v zimě třeba kocourkovi odpadala kůže na bocích,v mrazu se mu z holé kůže jen kouřilo.Pak mu to zase zarostlo,ale ne chlupy,ale jakýmisi štětinami.Umíraly všichni v bolestech,v opuštěnosti.Ale nemnožily se.Dívat se na toto utrpení mě připravovalo o dost sil.Kdo neviděl,nepochopí.Hodně kočičářů neví,jak vypadá tato přenosná degenerativní HIV,kočičí AIDS.Kůže i orgány doslova zdřevnatí,místo chlupů-štětiny...
Tento kocourek se však přišel se mnou nakonec dojemně rozloučit.Je to už pár let a nemohu na tu hrůzu zapomenout.
Je opravdu markantní rozdíl chovat jednu kočku třeba ušlechtilou a myslet si kdovíco,ale ten,kdo poznal skutečné kočičí utrpení-a v tomto myslím i na útulky-ten ví své a opravdu kočky miluje....
Kéž se s našimi micinkami jednou sejdeme v radosti a bez bolesti...