Silvestr

U Procházků bylo vždycky veselo bez ohledu na roční dobu nebo svátky. Pětičlenná rodina – Petra s Ondřejem a třemi dětmi – Ondrou, Romanem a nejmladší Aničkou, mají malé hospodářství, chovají králíky, činčily, slepice, krůty a ozdobné ptactvo, pěstují zeleninu, mají pejska Alíka a dvě kočičky – Reiku a Sisinku. Děti po rodičích zdědily lásku ke zvířatům a tak už od malička pomáhají s krmením a teď o Vánocích dávají všem zvířatům dárkové balíčky s pochoutkami. Jenomže to všechno tak rychle utíká, nejrychleji uběhl Štědrý den, nejdřív nekonečné čekání a napětí, co najdou pod stromečkem, teď už si hrají s novými hračkami a těší se na Silvestra. Budou dlouho vzhůru, přijdou bratranci a sestřenice, také s novými hračkami a hrami.

I pejsek s kočičkami poznali, že je to výjimečný čas. Nejraději asistují při vybalování nákupů. Jednak je to zábava – pro kočky – prochází se po stole a trénují Petřin postřeh, jak nedává pozor, už padá na zem rohlík, nebo sáček bonbonů a jednak nákupní taška vždycky obsahuje kočičí i psí konzervy a kapsičky.

I dnes se drží v kuchyni s Petrou, která chystá chlebíčky. To je ale zajímavá činnost. Alík z ní nespustí oči, číhá na každé sousto, které Petra pošle pod linku. Není vybíravý, má rád všechno, salám, šunku, rybičky, sýr, vajíčka, jen na suchou veku a kyselou okurku se tváří tak zoufale, že by se kámen ustrnul. A Petra se mu směje. Reika se Sisinkou chtějí jen šunku a moc rády by se obsloužily samy, protože chtějí víc, jenomže to jim Petra nedovolí. Tak aspoň zlobí Alíka. Každý kousek salámu nebo vajíčka se mu snaží ukrást přímo z pod čumáku a on hltá a vrčí.

Přicházejí návštěvy s dětmi a pes i kočky u toho nesmí chybět, zapojí se do všech her. Shazují figurky, okusují karty a kradou kostky. Při zábavě čas rychle utíká a s přibývajícími hodinami přibývá také hluku ze sousedství, hlasitá hudba, petardy létají vzduchem, bouchají a lekají zvířata. Kočky vrčí, Alík štěká. Nakonec to nevydrží a kočičími dvířky utečou z dětského pokoje do nejklidnější místnosti v domě a tou je ložnice. Zalezou pod postel, je tam krásná tma, protože přehoz sahá až k zemi a petardy jsou slyšet jen tlumeně, protože okno je do zahrady a ne na ulici, kde se „střílí.“

Tiše vrznou dveře. Pes i kočky zpozorní. To Anička se sestřenicí Adélkou podnikly „dobrodružnou“ výpravu po domě, s malou baterkou a hledají polekaná zvířata. „Tady jsou,“ zašeptá Anička, když posvítí pod postel. Kočky i pes leží, hlavy opřené o packy, uši našpicované a dívají se do světla baterky. Holky se nasoukají za nimi pod postel a šeptem se radují, že je našly. Kočky i Alík se k nim přitulí. Sisinka svým kočičím jazykem holčičkám vysvětluje: „Takový rámus se nedá snést, tomu vy lidé říkáte oslava? Oslava po kočičím by vypadala úplně jinak. Hodně dobrot, mazlení a her, potom slastný odpočinek u topení, když hudba, tak jen vysílání stanice Ticho a skupina Pšššt, žádné petardy a ohňostroje, jen šumění větru a poletování sněhových vloček.“ Znělo to jako pohádka na dobrou noc.

Dospělí a zbytek dětí přivítali Nový rok a Petra poslala děti spát. Nejsem přece opilá, abych viděla o dvě děti míň, pomyslela si, ale ať se dívala jak chtěla, Aničku s Adélkou neviděla. To je divné. Kam se poděly? Zatímco děti uléhaly do postýlek a na lehátka, Petra hledala holčičky. Už začínala mít vážně strach, když ji napadlo nakouknout do ložnice a pod postel. „Pojďte se na něco podívat,“ řekla Ondřejovi a Pavlíně (mamince Adélky). „To jste ještě neviděli.“ Na koberci pod postelí tvrdě spaly obě holčičky a k nim přitulené Reika se Sisinkou i Alíkem. „Tohle musím vyfotit,“ chechtal se Ondřej.

Fotku s názvem Vítání Nového roku si pak dali do rámečku a pověsili na zeď.

Autorka: Lenka Novotná
Foto: Jindřich Pachta
www.volny.cz/nakladatellynx