Dva psi – důvod ke rvačkám?

Pořídili jste si druhého pejska, jenže místo pohodového soužití to u vás doma vypadá jako v bojové aréně? Možná jen nesprávně zasahujete do psí hierarchie…

To, co mnozí majitelé psů považují za hru, znamená pro většinu psů vzájemné měření sil, při kterém se snaží odhalit silné či slabé stránky toho druhého. Současně se tím učí také sociálnímu chování a strategickému jednání. Společné aktivity, jako jsou hra na honěnou, válení se po sobě nebo skákání na druhého, bývají často jen hravým tréninkem. Psi si při něm školí své smysly a reakce, jednoduše se navzájem testují. V pevně zavedené smečce vychází výzvy ke hře většinou od zvířat, které stojí v hierarchii níže. Většinou si můžete všimnout i skutečnosti, že odezva od výše postavených je s postupujícím věkem stále menší. Naopak zvířata, která stojí v hodnostním žebříčku na stejné úrovni, si spolu hrají častěji.

Uvolnění napětí

Všimněte si, že jakmile je sociální status mezi psy vyjasněný, uvolní se napětí. K tomu dochází, když se jeden ze psů podřídí, stáhne se zpátky (někdy postačí jen hlasité zakvičení při vzájemné šarvátce).

Rivalita mezi psy vzniká tehdy, když není jasně definováno sociální postavení jednotlivých psů. To se zpravidla stává, když se do toho mícháme my, lidé. Psi totiž vidí svou vlastní hierarchii jinak.

Hierarchické postavení psi nutně potřebují a svůj status si objasňují prostřednictvím ritualizovaného chování. Hodnostní postavení si určují sami psi a majitelé by to měli vždy akceptovat. Přestože máte třeba jen dva psy, vždy je jeden z nich vůdčí pes, pes alfa, který přejímá vedení, a druhý pes je podřízený, který se psu alfa přizpůsobuje. Majitel si nemůže určovat, kterého psa by chtěl jako vůdce smečky. Psi si to mezi sebou jasně rozhodnou a každý pokus o vměšování ze strany majitele vede ke zmatkům.

Jak zabránit rivalitě?

Abyste zabránili neshodám a šarvátkám, můžete přispět jen jedním. Respektujte hodnostní pořadí, které si mezi sebou psi určili a podporujte je. Jenže někdy bývá problematické zjistit, který pes je vlastně podřízený. Když to víte, máte (skoro) vyhráno. Jen si vždy uvědomujte, že vy, člověk, jste v hierarchii ještě výš než alfa!

Který je alfa?

K tomu, abyste poznali hierarchické postavení vašich psů, je nutné je především dobře pozorovat. Výše postavený jako první kontroluje nově příchozí. Pes se nestává vůdcem smečky, protože si to sám určí. Do této pozice ho vyzvedne pokorné chování jiných psů jako reakce na jeho (dominantní) chování (pevná hrdá chůze, vysoko držený ocas, vrčení u misky se žrádlem…). Proto je důležité, aby majitel psa jeho zařazení akceptoval. Je založené na psích instinktech starých tisíce let, které nemůže nic změnit. Pokud stále nemáte jasno, všímejte si následujících situací.

Který ze psů se více zdržuje ve vaší blízkosti, zatímco si čtete nebo se díváte na televizi, a který se naopak drží v povzdálí? Pes opodál je pravděpodobně silnější vůdce smečky. Podřízení psi vyhledávají blízkost člověka častěji (neplatí ve všech případech).

Když jdete se psy na místo, kde nikdy nebyli a kde mohou běhat na volno, podřízení psi se budou v neznámém prostředí držet blízko vás. Vůdčí pes se odváží prozkoumat okolí podle libosti.

Můžete vyzkoušet i metodu, kdy budete předstírat spánek. „Spěte“ zvláště v době, kdy je na programu venčení nebo krmení. Který ze psů se vás dovolí vyrušit ze spánku? Jen alfa pes má tu troufalost do vás šťouchnout, aby vám připomněl vaše povinnosti.

Pokud už víte, který ze psů je výše postavený, dbejte na zachování několika pravidel. Nepodrývejte hierarchii vašich psů tím, že budete se všemi jednat stejně. Psi neuznávají domokracii, potřebují jasnou sociální strukturu.

Pes alfa smí podřízeným psům sebrat hračku nebo jídlo, smí podřízeného psa odstrčit a sám postoupit do popředí. Může dokonce obsadit jeho pelech. Podporujte jeho postavení tím, že mu všechna tato práva přiznáte.

Psovi alfa by se mělo dostat přednostního zacházení. Krmení by měl dostat jako první, nejdříve si s ním pohrajete, jako první naskočí do auta apod. Pokud se toho budete držet, rvačky by měly brzy ustat. Jestliže však jeho postavení „podkopete“ a odsunete ho dozadu, bude se cítit nucen ostatním psům ve smečce znovu připomenout, kde je jejich místo. Pozor ale, přestože je pes alfou, nesmí si dělat, co se mu zlíbí. Za neposlušnost nebo nevhodné chování bude potrestán stejně jako ostatní psi ve smečce.

Když cvičíte, také nejdříve začněte u výše postaveného psa. Nechte ho provést prvních pár cviků a až potom se zaměřte na ostatní psy a cvičte se všemi společně.

Nemusíte vždy přerušovat výměnu jasných signálů (ohrnutí pysků, zavrčení), psi tuto jasnou formu komunikace potřebují. Pokud zůstane pouze u výhružných signálů, nemusíte se do psí diskuse vměšovat. Jestliže však dojde ke skutečnému boji, měli byste okamžitě zasáhnout. Dejte jasně najevo, že u vás doma se žádná agrese netrpí. Opravdový vůdce smečky jste přece vy!

Zdroj: Výcvik psa podle jeho temperamentu, Antje Hebel, Grada, 2011