* 10.5.2017 Smutné rozloučení s milovaným Vilibaldíkem

Vážení a milí čtenáři srdíčkových příběhů,

přinášíme velmi smutnou zprávu - další zprávu z těch, které nás v útulkovém životě zkrátka nemohou míjet a patří neodmyslitelně k nám. Naposledy jsme se rozloučili s milovaným kocourkem Vilibaldíčkem: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/412. Vilibaldíčkův útulkový příběh byl velmi dlouhý a moc krásný. Bohužel, všechno krásné jednou končí, ale v tomto případě jen pro nás, protože Vilibaldík se dočkal zaslouženého a potřebného klidu a to je v takových chvílích rozhodující a nejdůležitější.
Vilíček pocházel z Kladna, do útulku přišel před lety společně se svými útulkovými kamarády. Někteří z čiči kamarádů našli nový domov, jedna plašanka byla vrácena do původní lokality. Nad Vilibaldíkem kdysi viselo rozhodování, zda jej nechat v útulku, anebo v rámci kastračního programu vrátit kocourka zpět. Vilda nakonec zůstal u nás, řešili jsme sklopené ouško, o které nakonec přišel. Po dobu několika dlouhých let nebylo nutné vyhledávat lékařskou pomoc, Vilibaldík byl v pořádku, krásně a spokojeně žil v hlavní kočičí skupině. A co víc, v útulku si našel Adélku - svou životní lásku a kočičí milenku. Adélka se bez Vilibaldíka nehnula na krok a obráceně to platilo také. K této dvojičce se velmi rád připojoval kocourek Kulíšek, který nás nedávno opustil pro chronické selhání ledvin. Adélka zůstala nyní v hlavní kočičí skupině sama, první dny za Vilibaldíčka pobytu na klinice a hospitalizaci v útulku sedávala zalezlá v boudičce, dnes ji vídáme i na škrabadýlku, ale nedruží se s ostatními kočičkami, lehává sama.
S Vilibaldíkem jsme prožívali nádherný a dlouhý útulkový příběh. Z velkého plašánka se stal kocourek opatrný, který na sebe nechal nakonec sáhnout a mnohdy u pohlazení i vrněl. K tetě chodil se zdviženým ocáskem na znamení, že se kámošíme, ale lehký odstup si stále udržoval, často jeho bezzubá tlamička dělala výhružné "csssss". Teta Kristýna Vilíčkovi říkávala "žabí princ či žabáček",... žabáčka kocourek zkrátka připomínal. Vnímali jsme, že si Vilíček v útulku žije klidný a spokojený život. Život naplněný láskou a spokojeností.
Před pár dny však po letech spokojeného žití přišel zlom. Dá se říct, že jsme ze dne na den zažili obrovský šok. Jeden den se tvářil Vilíček šťastně, odpočíval na škrabadýlku s Adélkou, přišel k tetě se zdviženým ocáskem a pokračoval k mističce s krmením. Druhý den ráno jsme Vilíčka nalezli podchlazeného se slinami u úst a byli jsme z toho naprosto v šoku. Rozhodně se něco takového stát může, to je pochopitelné, ale my jsme to zkrátka v tu chvíli nečekali, a proto i nechápali. Okamžitě jsme vyrazili na pražskou veterinární kliniku, kde v krátké chvíli zjistili, že Vilíček nemůže čůrat. Jak už to ale mnohdy chodí, jedna zdravotní komplikace jde ruku v ruce s dalšími komplikacemi. Vilíček měl zasažené ledviny, šílený zánět v tělíčku, nedostatek červených krvinek a kameny v močovém měchýři s nutností operace. Operaci však předcházelo několikadenní pokrytí antibiotiky, infuzní terapie a také nutná transfúze krve. Kocourek Droníček, který kdysi sám bojoval o život, daroval Vilíčkovi krev. Viličkův zdravotní stav se zlepšil, ledvinové hodnoty se podařilo snížit na standard, červené krvinky se začaly zvedat. Plánovaná operace se nakonec mohla uskutečnit a z močového měchýře byly odstraněny čtyři ledvinové kameny. Aby toho nebylo málo, třetina močového měchýře byla pokryta nekrotickou tkání, operace byla tedy nečekaně komplikovanější. Část nekrotické tkáně odešla do laboratoře za účelem histologie, (v tuto chvíli ještě neznáme výsledky). Kocourek měl zavedenou dokrmovací sondičku a druhý den po operaci již mohl domů na hospitalizaci útulku. Radovali jsme se, že bude vše lepší, ale radost nám dlouho nevydržela. Vilibaldíček neměl chuť k jídlu, stále spinkal, odpočíval, bylo vidět, že mu není úplně nejlépe. A nakonec se něco zlomilo, kocourek byl anemický (bílý na sliznicích), teta začala vnímat, že už to lepší zkrátka nebude. Paní doktorka zopakovala krevní zkouška, ta potvrdila opakovanou absenci červených krvinek - hodnoty již neměřitelné a křížové zkoušky vhodným dárců krve byly likvidační, vždy krev špatně zareagovala a to i s krví dárce Droníčka. A co víc, Vilibaldíček špatně reagoval i se svou vlastní krví, jeho tělíčko už nezvládalo víc, stalo se sebedestruktivním. Téhož dne přišel další zlom, Vilibaldíček začal hůře dýchat a my jsme se po zralé úvaze s paní doktorkou rozhodli, že již dopřejeme kocourkovi zasloužený klid.
V těchto nejsmutnějších chvílích při nás stojí Archanděl Azrael - patron srdíčkového útulku. Velmi nám pomáhá smířit se s danou situací, vyrovnat se s odchodem, pochopit, že tento svět je jen přestupní stanicí. Archanděl Azrael pečuje také především o odcházející dušičku, kterou doprovází na její poslední cestě, to aby se dušička uklidnila a mohla tak v klidu a lásce odejít a přejít za Duhový most. Archanděl Azrael je tady zkrátka s námi všemi, aby nám pomohl jako zdroj klidné síly a útěchy.
Vilíčkova svíce života pomaličku dohořívá, plamínek už je téměř neviditelný. V útulku Srdcem pro kočky nastalo úplné ticho, kočičky zpozorněly, protože všechny do jedné moc dobře věděly, že Vilíčka čeká poslední cesta a velké loučení. Archanděl Azrael, roj srdíčkových Andílků, útulkoví opatrovníci i paní doktorka přišli Vilíčka vyprovodit k branám Duhového mostu. Je nesmírně důležité zůstat s umírajícím až do poslední chvíle, dušička potřebuje podporu a útěchu.
Milovaný Vilibaldíčku, nikdy na tebe nezapomeneme, bylo nám s tebou moc krásně. Tak krásně, že se to nedá slovy popsat, byl jsi svůj a jedinečný, vnímali jsme naplno tvou přítomnost. Děkujeme za to, že jsme s tebou mohli strávit potřebný čas, který se po letech naplnil. Děkujeme, že jsi u nás mohl prožít šťastné chvíle a spokojeně dožít v teple a lásce. Tvůj nádherný kočičí příběh si už navždy poneseme v sobě. Vždy tě budeme vídat ve svých snech v přítomnosti Adélky, která je sice moc smutná, ale vše velmi dobře chápe. Ať dnes pro tebe na nebi svítí ta nejjasnější hvězda. Milujeme tě, Vilibaldíčku. Odpočívej v pokoji, klidu a lásce a buď šťastný tam, kde už tě nikdy nic nebude trápit. Jednou se, zlatíčko naše, zase všichni šťastně setkáme... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila a chránila naše kroky... <3 <3 <3

Milovaný Vilibaldíčku, jsme s tebou a milujeme tě, tvá velká srdíčková rodina <3

Děkujeme všem milým a hodným dárcům, kteří Vilíčka v tíživé situaci podpořili. Moc si toho vážíme <3

* Rok narození: 2010

* odčervený
* očkovaný
* kastrovaný

Bílomourek Vilibald pochází z Kladna z místa, odkud už jsme několikrát přijímali kočičky. Vilibald měl být vypuštěný zpět do původní lokality, ale protože měl potíže se záněty v rámci zdeformovaného ouška, zůstal již u nás. Kocourek podstoupil nakonec úpravu ouška, o které přišel a od té doby kocourkovi skončily zánětlivé potíže.
Vilibald si časem začal chodit pro pohlazení, ale jistá míra ostražitosti v kocourkovi přesto zůstala. Vilibald je kocourek pro zkušeného chovatele, který mu dá čas.
Pro Vilibalda hledáme umístění v bytových podmínkách, kde by uvítal kočičího či psího kamaráda.