Pevná vůle

Leden je první měsíc v roce, kdy pevná vůle prochází zatěžkávací zkouškou. Ti kdo byli při oslavách Silvestra natolik střízliví aby si dali nějaké to novoroční předsevzetí, už v lednu mohou litovat své nerozvážnosti. Jen opravdu pevná vůle vám umožní hryzat mrkev, zatímco zbytek rodiny se cpe šťavnatou pečínkou, opékanými brambory s oblohou a po obědě zmrzlinovým pohárem. Jen opravdu pevná vůle a vidina dokonalé postavy vás vyžene do nevlídného počasí běhat a můžete jen tiše závidět partnerovi, že on tohle nemá zapotřebí. Povaluje se u televize a je mu dobře.

Chtěla bych mít pevnou vůli, ale nemám pevnou vůli pro její trénování a posilování. A tak pořád zůstává slabá, chudinka. Stokrát si můžu říct, že na ten banánek v čokoládě nemám vůbec chuť, hrozně se mi chce cvičit a těším se na umývání oken. Ale autosugesce nefunguje. Banánek v čokoládě je snězený, okna neumytá a cvičení odloženo.

Říká se, že každý začátek je těžký. Já si myslím, že začít je snadné, aspoň pro mě, protože já vždycky začínám zítra. Ale dopracovat se od toho začátku k vytrvalé pravidelnosti, to musí být fantastické. Tohle dokázat se mi podaří opravdu jen ve fantazii.

Internet i časopisy jsou plné rad, jak na sobě neustále pracovat, procvičovat tělo i mysl a na papíře to vypadá dobře. Jen mít tu pevnou vůli.

Ale nezoufám. Třeba bych místo pevné vůle mohla posilovat něco jiného. Například odolnost vůči radám, jak se neustále zdokonalovat. Tímto postojem sice nezlepším ani svou kondici, ani vyhlídky na prodloužené mládí, ale zato si zlepším náladu. A co víc, výsledek se dostaví ihned. Ne až po letech dřiny a odříkání.

To kočky na rozdíl ode mě mají pevnou vůli i vytrvalost obdivuhodnou už od nejútlejšího mládí. Když to byla ještě malá koťátka, kocourek Viki o něco mladší a menší než kočička Teika, ten rozdíl viděl a byl odhodlaný kočičku v růstu dohonit. Cpal se jak nezavřený. Dnes už jsou velcí oba, ale kocourek neriskuje, že by se snad ještě mohl zmenšit a pro jistotu chodí ujídat i z Teičiny misky. Oba vytrvale trénovali běh a skoky a žádný nezdar je nemohl odradit. Kdybych z té poličky spadla já, už by se mi na ni znovu nechtělo. Viki se jen s udiveným výrazem podíval nahoru, asi nemohl pochopit, jak to, že je dole, když před chvílí byl nahoře a skočil ještě jednou. Když chtějí na balkon, jeden mňouká a druhý brnká na žaluzie. Vydrží to dlouho. Pokud zatouží vidět jak nějaký předmět letí dolů k zemi, nešetří námahou a udělají pro to všechno. Na mě už pak zbyde jen to posbírání knih, hrníčků, mobilu, propisek a jiných drobností, co zrovna měly letecký den. Nebo takové kartáčování srsti, kocourek vytrvale odmítá pročesávání žmolečků a trpělivě mi ukazuje, kde chce česat, jedině pod bradičkou, kde to vůbec nepotřebuje. Kočička se zase snaží kartáč zakousnout. Když zapomenu na stole pytlík s granulemi nebo kočičími bonbony, oba na něm střídavě pracují tak dlouho, až se dostanou dovnitř, ať je jakkoliv pevný. Zkrátka, ať si kočičky zvolí jakýkoliv cíl, mají pevnou vůli a vytrvalost dosáhnout svého. :-) :-)

Autorka: Lenka Novotná