O lidech a zvířatech

Četla jsem jeden článek na internetu a ten mě vedl k zamyšlení. Byl to takový článek, kde nějaký odborník radil lidem, kteří chtěli rekonstruovat svůj byt. Ti mezi svými požadavky a přáními zmínili také to, že žijí s kočkou, takže by se s ní mělo počítat. Následovala doporučení, návrhy a nápady, jak si s bytem dobře poradit. Tuto pasáž jsem jen letmo přelétla očima, jestli se tam nenajde něco, co by se mi mohlo hodit. V celém článku mě ale na první pohled odzbrojily věty asi takovéto formulace: „Potřeby pro kočku umístěte do předsíně. Rozhodně je nedávejte do obývacích místností.“

V hlavě se mi rozvířila spousta různých myšlenek. Dokonce jsem si dokázala představit i reklamní spot. Když se škrabadlo nebude hodit k vaší nové pohovce, vyšoupněte ho pryč. A nejlépe i s kočkou! Přece si nechcete nechat poničit tak drahý kus nábytku – navrch je z nejnovější designové série! Ostatně, vadí-li vám chlupy na pohovce nebo ťapky na podlaze, pořiďte si raději robotického psa či kočku. Při příchodu vás přivítá a během dne vykazuje projevy náklonnosti vůči vám, naprosto stejně jako živé zvíře. V tom rozdíl nepoznáte. Avšak oproti živému zvířeti tento robotický mazlíček skýtá spoustu výhod! Nelíná, nesmrdí, neničí nábytek a nepotřebuje venčit. A když vás robotický mazlíček přestane bavit, snadno ho vypnete! Dodáváme s tužkovými bateriemi navíc.

Nechám již ironizování. Nejhorší na tom je, že až tak daleko od reality nejsem. Doba, ve které žijeme, a kterou jsme si sami vytvořili, je velmi zvláštní. Nemusíme se venku seznamovat s lidmi, protože přátelství navazujeme po internetu, kde také pak zůstává. Nemusíme chodit do přírody, protože televize nám dnes zprostředkuje tak živý obraz, že nám skoro bude připadat, jako bychom tam byli. Za dobrodružstvím také nemusíme daleko, stačí si zahrát akční počítačovou hru. My vlastně vůbec nemusíme potřebovat opravdový, živý kontakt s okolním světem, s ostatními lidmi. Stačí si zařídit vlastní domov a koupit si počítač s mobilem. Jídlo přes donáškovou službu, z internetových obchodů oblečení, knihy, na sociálních sítích přátelé. Tyto a další technologie, kterými jsme obklopeni, tak způsobují vzájemné odcizení.

A toto odcizení se projevuje jak ve vztazích mezi lidmi, tak ve vztazích lidí ke zvířatům. Přitom jsou to právě zvířata, která nám mohou pomoci opravdově poznat, co je to láska, co je to náklonnost, kterou nám projevují samy od sebe a ne, že je k tomu někdo v továrně naprogramoval, co je to laskavé zacházení, které vyžadují, co je to skutečný vztah a s tím také související skutečná zodpovědnost.

Pravda, taková zodpovědnost může spoustu lidí odrazovat od navazování vztahů, od „poutání“ lidí a zvířat k sobě. Vždyť z toho také často vzniká bolest nebo zklamání. Nezbyde nám ale nic jiného, než přijmout i různá trápení, která život přináší, chceme-li ho prožívat se vším všudy. To znamená opravdově, se skutečnou láskou, se vztahy, které jsou doopravdy ať už mezi lidmi nazvájem nebo lidmi a zvířaty, protože takový život přináší štěstí a naplnění. Protože ti, které si k sobě „poutáme,“ náš život obohacují. Přijměme je tedy se vším, co k nim náleží a zapomeňme na chabé náhražky místo nich. A určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že to rozhodně stojí za to!

Autorka: Martina Housková