Čau lidi

Čau lidi, bude mi deset a prožívám zvláštní období. Ne není to první pusa od kluka, to už mám dávno za sebou, je to tak, že už asi nikdy nepůjdeme s rodiči společně do ZOO, už společně nebudeme sedávat u večeře, už společně nebudeme hrát člověče nezlob se. Holky říkaly, že je to rozvod, nevím přesně co to znamená, ale z chování dospělých už to začínám tušit. Nějak se nemůžou dohodnout, každý říká něco jiného, jak já se v tom mám orientovat?

Nakonec mě se vlastně nikdo z nich neptá, co si myslím, dělají přede mnou, jako by se nic nedělo. Taky se vlastně nic neděje, že jo. Budu se s maminkou stěhovat k babičce, to je bezva. Babička má kočku a králíky a taky nějaký slepice na dvoře. Ale bez psa nikam nejdu, to ne.

Ahoj lidi, bylo mi deset a babička umřela, ale my jsme se s mamkou do jejího domku stejně odstěhovali, musíme se přece starat o ty zvířátka, jo a pejska jsme vzali s sebou. Je to hodně starostí, ale je to fajn, kočička smí ke mně do postele. Tedy vlastně nesmí, ale tajně jí tam vždycky propašuju, je to moje velká kámoška. Všechno co se mi ve dne přihodí, jí večer vyprávím, nikomu žádné moje tajemství neprozradí, je to fakt kámoška.

Ahoj lidi, nemám jenom kočičí kámošku, ale knihovna je plná skvělých knížek. Když mám volnou chvíli, tak si nějakou vezmu a tam vám je tolik dobrodružství. Třeba „Deník kocoura Modroočka“ , kapitola za kapitolou a už vím jaký je to být v kočičím kožichu. Kočky nemusí do školy, ani psát úkoly, ale učit se taky musí. To takový kocour Mikeš, ten uměl všechno jako lidi, ale to je pohádka pro mrňousky, i když jsem tu knížku četla pořád dokolečka, až mi mamka podstrčila jinou. A abyste věděli, večer, když se zhasne a musím už spát, tak si vymýšlím i svoje kočičí příhody. Někdy těm mým kočičím kamarádům narostou i křídla a uletí daleko a pak se zase vrátí domů a vyprávějí mi, co zažili. Fantazie je skvělá věc, začínám tušit, jak se píšou ty příběhy do knih.

Ahoj lidi, je mi patnáct a umřela mi i moje kočička kamarádka, zase se stěhujeme, tentokrát do města, tam nebudu mít žádný zvířátko, ale možná potkám nějakýho kluka a dostanu první pusu. Prožívám zase zvláštní období, ale to už jsem vám psala že jo.

Ahoj lidi, bylo mi šedesát a prožila jsem toho tolik, že by z jednotlivých příběhů šel sestavit román, možná i seriál, neustále jsem prožívala zvláštní období, byla buď radostná nebo smutná. Tak, který chcete slyšet? Veselý nebo smutný. Necháme si to napříště.

Autorka: Jana Syblíková