Ty jsi ale kočka!

Tyto šelmy jsou neobvyklé mimo jiné tím, že všechny druhy vypadají pozoruhodně podobně, například je udivující jak malé jsou rozdíly mezi tygry a kočkou domácí. Otázka předků kočky domácí je stále předmětem diskuse. Dle zoologického třídění patří kočka domácí (Fines catus) do řádu šelem (Carnivora), čeledi kočkovitých (Felidae) a podčeledi malých koček (Felinae).

Co všechno mají společné kočkovité šelmy?

* okrouhlý obličej a poměrně krátký čenich
* dobře vyvinuté velké trháky
* měkkou srst
* obvykle dlouhý, velmi ohebný, osrstěný ocas
* na předních nohou mají po pěti prstech, na zadních po čtyřech
* mají ostré smysly
* velké, dopředu mířící oči jim umožňují přesně odhadovat vzdálenost
* zorničky očí se mohou stahovat dle intenzity světla, ale také rozevřít pro vidění v noci
* dlouhé, tuhé, velice citlivé hmatové vousy pro orientaci
* dobře vyvinutý čich
* Jacobsonový čichový a chuťový orgán
* jsou teritoriální a bojují spolu, jestliže vetřelec vstoupí na jejich území

Doba dávno minulá

Asi před 65 až 70 milióny let, v době dinosaurů, se objevila poměrně nenápadná zvířata. Byli to savci, malí s dlouhými nosy, hmyzožraví, šplhající po stromech a nepříliš čilí. Z některých se stali býložravci, jiní dali přednost masité potravě a lovili rozmanitou zvěř. Tito masožraví savci byli prvními předky šelem, tedy i koček. První masožraví savci, říká se jim creodonti, měli dlouhá těla, krátké nohy a tlapy opatřené drápy. Jejich mozek byl velmi malý, ale tlama byla vyzbrojena 44 zuby vhodnými k zabíjení. Z creodontů se postupně vyvinula celá řada šelem. Nízká inteligence však vedla k postupnému vymizení a před 10 milióny let nakonec vyhynuli. Ještě před tím však z některých forem creodontů vznikla nová zvířata, miacidi. Byli to malí a plaší obyvatelé planety, ale s mnohem větším mozkem. Během dlouhé doby se z miacidů vyvinuly všechny moderní šelmy, včetně šelem psovitých a cibetkovitých. Kočkovité šelmy se pravděpodobně odštěpily od starobylých druhů cibetek.

Před 40 milióny let se objevilo zvíře, které bylo napůl cibetka a napůl kočka. Vědci jej nazývají Proailurus. Mělo dlouhé nohy a ocas, ale na rozdíl od pravých koček bylo ploskochodec (došlapovala na zem celými chodidly).

Před 25 milióny let se objevila první kočka, která našlapovala téměř jen na špičky prstů. Měla už vzhled kočky a chrup s dlouhými, ostrými špičáky. Vědci ji nazvali Pseudoailurus.

První kočky

Nejméně před 12 milióny lety se na Zemi objevily první pravé kočky v celé řadě forem. V celé Evropě a v některých oblastech Blízkého východu žila kočka Martelliho, která vyhynula někdy před 10 milióny let. Předpokládá se, že byla přímým předkem moderních malých koček, z nichž se později vyvinula kočka domácí. V období před 600 až 900 tisíci let z ní vznikla také kočka divoká, která se postupně rozšířila po celé Evropě, Asii i Africe ve třech hlavních typech: evropská kočka divoká, africká kočka plavá a asijská kočka stepní. Předkem kočky domácí je africká kočka plavá a asijská kočka stepní.

Domestikace

Svůj původ má kočka domácí na Středním východě. Kosti kočky plavé se nalezly v jeskyních dávných lidí. Jestli tenkrát člověk lovil kočku jako potravu, nebo ji choval a ochočoval, aby mu pomáhala v boji proti škůdcům? Zdá se, že člověk-lovec dovedl lovecké schopnosti koček ocenit a postupem času ji začal obdivovat a uctívat. Již staří Egypťané svěřovali kočce ochranu svých zásob zrní a zároveň ji uctívali jako božstvo. A právě Egypt je místem původu domácích koček bez rodokmenu, takových, jaké známe dnes. Staří Egypťané si koček vážili a mrtvé kočky pohřbívali. Mnohé mumifikované kočky pomohli vědcům určit, že první domácí kočky byly plavé.

Z Egypta přivezli obchodníci kočky do Itálie a odtud se postupně rozšířily po celé Evropě. S prvními kolonisty se kočka domácí dostala do Nového Světa.

Kočka si s domestikací dávala mnohem déle na čas, než kterékoliv jiné domácí zvíře. A i když byla kočka domestikovaná nejméně před 5000 lety, s chovem na základě výběru (plemenitby) a s prvními kočkami s rodokmenem jsme se setkali až v polovině 19. století.

Vznik plemen

Stejně jako u všech ostatních domácích zvířat se i u koček vyskytly v průběhu domestikace mnohé mutace, díky nimž došlo ke změně barvy, srsti a částečně tvaru těla.

Systematický chov koček existuje na celém světě přibližně stopadesát let a důležitou úlohu v tomto období sehrálo několik faktorů: člověk přestal dávat přednost užitečnosti koček a začal klást důraz na jejich vzhled a krásu; k určení plemene se nabízely znaky, které jedno určité plemeno odlišovalo od ostatních, a to např. srstí, zbarvením, ale také výrazným tvarem hlavy nebo stavbou těla; znovu se objevily výsledky pokusů opata J. G. Mendla (1824-1886), který se zabýval genetikou, naukou o dědičnosti, chovatelé mohli cíleně postupovat a využívat tak znalosti o dědičnosti zbarvení atd.

Zároveň existovalo mnoho plemen, která vyhynula z nedostatku zájmu nebo z jiných důvodů. Ale ani dnes ještě přesně nevíme kolik dalších plemen vyhynulo, aniž by o nich chovatelé koček vůbec věděli.

Chovem koček se dnes zabývají statisíce lidí na celém světě. Postupně se z nich stává stále více společenské zvíře chované pro krásu a ušlechtilost a nejen k hubení hlodavců, jak tomu bylo dříve.

Archiv: PLANETA ZVÍŘAT