Život s kočkou

Traduje se, že kočky nejsou tak náročné na náš čas jako psi, a proto jejich obliba stoupá zvláště u hodně zaměstnaných lidí. Kočky co do počtu rychle dohánějí, dokonce někde (např. v USA a ve Velké Británii) i předhánějí psy. Odhady počtu českých koček se pohybují kolem 1,5 milionu, žije jich tedy u nás přibližně stejně jako psů.

Jenže kočky nejsou zvířata pro každého. Mají spoustu nečekaných projevů a „vrtochů“, které vyžadují hodně pevné nervy. Proto se také lidé dělí v zásadě na dvě skupiny: Na ty, kteří kočky milují, a na ty, kteří je nesnášejí. Obvykle nic mezi tím.

Kočky častěji tíhnou k ženám než k mužům, lépe si s nimi rozumějí. A platí to zřejmě i naopak - už malé holčičky si často přejí mít jako mazlíčka doma koťátko, zatímco kluci touží zpravidla po štěněti. Také do veterinárních ordinací přicházejí s kočkami většinou ženy. Ale v poslední době se tento trend přece jen poněkud mění, především s rozvojem chovu ušlechtilých koček. Znám mnoho mužů, kteří nedají dopustit na svou sibiřku, ragdolla, sphynxe nebo rexe.

Bez ohledu na plemeno jsou kočky velké osobnosti v pravém slova smyslu. Dokážou velice brzy dokonale ovládnout celou domácnost a určovat tam svoje pravidla. Aniž by si toho lidé všimli, stávají se pomaličku poddanými své kočky. Pokud takovéto vymezení pozic přesáhne určitou míru a lidé se vzbouří, může se stát, že si kočka „dupne“ a docela nepěkně prosazuje svou vůli. Nemusí jít hned o agresi - jsou kočky bolestínky, které vydrží dlouhé hodiny naříkat a stále si na něco stěžovat, kočky mstitelky, které každé porušení jimi určených pravidel trestají loužičkou moči na těch nejnevhodnějších místech, kočky aktivistky, které lítají po bytě jako pominuté a shazují s rachotem na zem ty nejvzácnější ozdoby vašeho bytu, nejlépe právě ve chvíli, kdy si přivedete na návštěvu šéfa, i kočky primadony, které odmítají chování a mazlení, dokud se nevrátí staré (jimi nastolené) pořádky.

Výchovné metody uplatňované u psů selhávají u koček na celé čáře. Soužití koček s lidmi je založeno především na citu, toleranci a trpělivosti, stejně jako tomu je ve vzájemných vztazích mezi kočkami.

Některým lidem dělá radost „zasloužit“ si přízeň a přitulení své kočky, jiní z jejích rozmarů šílejí. Proto doporučuji před zamýšleným pořízením kočky prostudovat veškerou dostupnou literaturu včetně kočičích webů a navštívit všechny známé a příbuzné, kteří mají kočky. Pokud si pohoršeně řeknete: „Tak tohle by moje kočka nesměla!“, uvažujte raději o koupi psa nebo králíka.

Co jsou kočky vlastně zač

K domestikaci koček došlo zřejmě zhruba před 6000 lety ve Středomoří, v místech, kde se lidé živili pěstováním obilí a shromažďovali ho ve velkých sýpkách. Tam se stahovali hlodavci a za nimi přicházely kočky, pro které představovali snadnou kořist soustředěnou na jedno místo. Soustavným hubením myší prokazovaly kočky lidem neocenitelné služby, proto byly například v Egyptě uctívány jako bohyně a kočka v domě byla symbolem štěstí.

A od těchto pradávných dob si zřejmě kočky tichou poštou předávají z generace na generaci přesvědčení, že ti nedokonalí a neschopní lidé potřebují kočku, aby mohli zdárně přežít, a nikoli naopak. Stále se chovají jako bohyně a žijí si svůj život podle vlastních pravidel. Nezlomil je ani temný středověk, kdy byly právě pro svoji osobitost a nezkrotnost pronásledovány a upalovány na hranicích coby společnice čarodějnic. Dokázaly lidem odpustit a vzít je na milost, jen někdy těžko skrývají své pohrdání.

Není tedy divu, že zatímco do plemenitby psů začal člověk brzy zasahovat a vybírat k chovu jen jedince oplývající některými z žádaných vlastností a schopností, kočkám do výběru sexuálního partnera dlouho nikdo nemluvil. Víme jen, že všechna plemena koček pocházejí ze tří původních typů: z kočky plavé, siamské a angory. A jak tak kočky s lidmi cestovaly po souši i po vodě, typy se promíchaly a na některých místech začaly spontánně vznikat skupiny koček s určitými exteriérovými zvláštnostmi. O prvních skutečných plemenech domácích koček se zmiňuje Buffon ve svém Přírodopisu z roku 1756. Trvalo však dalších téměř sto dvacet let, než se „ušlechtilé“ kočky představily veřejnosti. První výstava koček, na které už byly kočky roztříděny podle plemen a barev, předváděny a hodnoceny, se konala v Londýně roku 1871.

Až během dvacátého století vznikly chovatelské spolky, byly zakládány plemenné knihy, vypracovány plemenné standardy, a teprve po druhé světové válce se chov ušlechtilých koček rozběhl naplno. Vznikla nová plemena, do chovu koček vstoupila řízená reprodukce a kočky se staly středem pozornosti výrobců krmiv i veterinárních lékařů, protože jejich nároky na výživu a zdravotní péči jsou docela jiné, než je tomu u psů.

V současné době existuje zhruba 100 kočičích plemen s vlastním standardem.

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz