Kočka na vodítku

Kočky chované v bytě se podívají ven jen skrz zamřížovaná dvířka přepravky, pokud je chovatelé převážejí na víkend, na dovolenou, na výstavu nebo k veterináři. Aby byla kočka opravdu šelmou kočkovitou, měla by mít pro svůj všestranný rozvoj i přísun nových podnětů. Ty jí poskytne právě procházka – a pro její bezpečnost a náš klid je tím správným řešením právě vodítko.

Obojek – vodítko – postrojek

Aby bylo vodítko za co připnout, měla by být kočka zvyklá nosit obojek. Obojky mají tu výhodu, že na ně můžeme upevnit schránku se svým telefonním číslem pro případ, že by se kočička zaběhla. I když chodí kočka někdy sama venku - například o prázdninách na chalupě – a my chceme mít pod kontrolou její jídelníček, zavěsíme jí na obojek rolničku, která případnou kořist včas vyplaší a ještě nám ohlásí, kde se kočka právě pohybuje.

Kočičí obojek musí mít pružnou část, která se dá poměrně snadno přetrhnout, aby si zvíře neublížilo v situaci, že se obojek o něco zachytí a kočka uvízne.

Vodítko – samonavíjecí, pětimetrové - lze připnout na obojek, ovšem příslovečná kočičí mrštnost dokáže divy a mohli bychom zůstat právě jen s prázdným obojkem na řemínku. Stejně jako jsou pro některá plemena psů vhodnější postrojky, vyrábějí se i kočičí. Z dobře zvolených kšírek se kočka jen těžko vyvlékne, i když i v kočičích řadách se najdou Copperfieldové...

Kdy začít

Jen skutečné kočičí dámy v letech nebudou protestovat proti takové novotě, jako je objek nebo postrojek na svém těle. Pravděpodobnější budou reakce v pestré škále od tzv. mrtvého brouka až po agresivitu, a mnohdy se až po prvním nasazení kšír dozvíme, jak silně nás naše kočka nesnáší.

Úspěch se dá předpokládat, když začneme s přivykáním už u kotěte, ale ani pak není stoprocentně zaručen. Postrojek dáváme kotěti k prozkoumání, můžeme mu ho položit i do pelíšku, aby si zvyklo na novou vůni. První nasazení nesmíme uspěchat, počkáme s tím jeden nebo dva dny od prvního očichání. Připravíme si k ruce hračku, kterou kotě během a po nasazování zabavíme, a odměnu v podobě nějakého pamlsku. Připnutí kšírek si musí kotě spojit s bezprostředně následujícím příjemným zážitkem.

Postrojek kotěti ponecháme zpočátku kratší dobu, kterou postupně, den po dni, prodlužujeme. Doba přivykání je různá. Až po několika dnech dosáhneme úspěchu, tzn., že kotě si nechá kšírky bez větších problémů nasadit a vydrží v nich doma po dobu předpokládané délky procházky, nastane další zkouška: připnutí vodítka. Zpočátku nechte druhý konec vláčet kočku za sebou, teprve potom zkoušejte, jak vám společně půjde vodění.

Po pár hodinách nebo spíš dnech se obrníme trpělivostí - a vyjdeme poprvé společně ven.

První procházka

První procházka proběhne nejspíš s kotětem v náruči. Zvířátko, které není zvyklé být venku, bude vyděšené z množství zvuků a pachů. Samozřejmě vybíráme místo co nejklidnější, ale i tak to bude pro kočku stresující záležitost. Najděte místo, kde je tráva, a posaďte se na chvíli na zem. Kočka možná po chvíli projeví zvědavost a sama bezpečí vaší náruče opustí. A když ne, zkusíte totéž druhý den. Dřív nebo později v kotěti zvítězí šelma a začne prozkoumávat nové okolí.

Na co si dávat pozor

Během přivykání neutahujte popruhy, mezi řemínky a kůži by se měly vejít dva vaše prsty.

Připravte se duševně na to, že zvyknout kočku na postrojek vyžaduje hodně, ale opravdu hodně trpělivosti.

I když půjde všechno dobře, kočku nikdy nebudete vodit vy, ale ona vás. Vy budete na procházce jen od toho, abyste zasáhli, když potkáte příliš zvědavého psa, případně vymotali vodítko z křoví.

Odměnou vám bude spokojená kočka.

Zdroj: Planeta Zvířat