Kočičí plemena – Perská kočka

Perské kočky jsou pro některé obrazem ušlechtilého a čistokrevného zvířete, pro druhé ztělesňují zlý sen, zejména kvůli náročné péči o jejich srst. Jisté je, že perské kočky vyvolávají větší množství protichůdných názorů než jiná plemena.

Perská kočka patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila, podle některých pramenů v roce 1626 a dle jiných již roku 1520, patrně z Íránu, Arménie, Turecka či Iráku, avšak za její vlast je obecně považována Anglie. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a sídla tehdejší šlechty. Cílené šlechtění počalo teprve kolem roku 1870 a ze začátku bylo jeho snahou jen uchovat roztomilý panenkovský obličej perské kočky, časem se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných typů, takže v současnosti můžeme obdivovat více jak 60 různých zbarvení peršanek.

Hlava je kulatá a masivní, sedí na krátké a silné šíji. Malé a kulaté uši jsou nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít „stop“, což je krátké. hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Dále má mít plné tváře, široké a silné čelisti s dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté. Ocas je krátký a hustě osrstěný. Srst je dlouhá, hustá, hedvábná a měkká. Je nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec.

Barva očí musí být jednotná, probarvená se stejnou intenzitou a bez zeleného kroužku okolo panenky. Nejrozšířenější je oranžová barva očí, kočky s tipingem jsou zelenooké. Modrá barva oka se váže buď s odznaky nebo s bílou barvou či se zbarvením van - jde o strakatou kočku, u níž převládá bílá barva, barevná je jen hlava a ocas. Velmi zřídka se objeví různooká kočka - odd eyed - jedno oko má modré a druhé oranžové.

Peršanky mohou být jednobarevné; strakaté - dvoubarevné nebo, v případě želvovinových, trojbarevné (bikoloři, harlekýni a van); s kresbou (tabby) - mramorované, tygrované, tečkované; s odznaky; kouřové; Cameo (červené či krémové kouřové); S tipingem - činčily či stínované - jde geneticky o kresbu, která je "vytlačena" až na špičku chlupu, přičemž působením inhibitoru je změněná základní podkladová barva z teple pískové na stříbřitou.

Kromě milého "dětského" výrazu zaujme perská kočka především svou bohatou srstí. Dlouhá léta byla péče o tuto srst strašákem pro případné zájemce o perské koťátko. V dnešní době, kdy je mnoho možností získat speciální kvalitní kosmetické přípravky, není péče o srst perské kočky o nic náročnější než péče o srst kočky jiného plemene nebo o srst psí. Pokud je srst udržována v čistotě, necuchá se a neplstnatí. Místo každodenního česání zaprášené srsti je vhodnější kočku občas vykoupat v kvalitním kočičím šamponu a kondicionéru a při sušení dobře rozčesat. Na tuto péči by mělo být koťátko naučené již od chovatele před odchodem do nového domova.

Zdroj: www.wikipedia.org, www.google.com

Zpracovala: Štěpánka LÖRINZOVÁ