Silvestrovský strašák

Vánoce a konec roku jsou spojeny s výbuchy petard a množstvím ohňostrojů. Pro mnoho psů i jejich majitelů to znamená noční můru Proč se tolik psů bojí třaskavých zvuků a co se s tím dá dělat?

Od leknutí k fobii

Psi mají daleko citlivější sluch než my a ostré třaskavé zvuky jsou jim opravdu velmi nepříjemné. Někteří psi, zvláště ti, co jsou dlouho šlechtěni k nějakému speciálnímu účelu, se narodí s přecitlivělou nervovou soustavou a na řadu zevních podnětů, které ostatní psi registrují jen jako nepříjemné, reagují neadekvátně, přehnaně. Viditelné problémy nastávají zpravidla v pubertě, u některých psů až v průběhu dospělého života. Pokud se výstřelu lekne pes s odolnou nervovou soustavou a v souvislosti s výstřelem se mu nic zlého nestane, obvykle se s touto zátěží docela dobře vyrovná. Když se ale pořádné rány lekne jedinec s labilní nervovou soustavou, vyvlékne se z obojku a v hrůze bezhlavě prchá, než se ho podaří dohonit a lapit, pak se samozřejmě situace vyvíjí docela jinak. Z pouhého leknutí vznikne strach, který často končí fobií.

Fobie je neadekvátní (patologická) strachová reakce na dobře definovaný a identifikovatelný podnět, který není pro psa přímo nebezpečný. Po opakovaném vystavení podnětu nedochází k přivykání na situaci (habituaci), ale naopak ke zhoršení stavu. V případě fobie z petard a ohňostroje navíc často vznikne zvýšená citlivost (senzitizace) ke všem zvukům, které jen vzdáleně připomínají výstřel (cvaknutí propisovačky, kliky), ale také k dalším úkazům, které bývají s ohňostrojem spojeny (např. tma, chladné počasí, hvězdná obloha, záblesk ostrého světla, místo podobné tomu, kde pes zažil nějakou hrůzu). Pes se situacím vyvolávajícím fobii snaží za každou cenu vyhnout nebo je snáší s intenzivním zoufalstvím.

V ohrožení života

Pes trpící fobií ze střelby bývá při zaslechnutí jakéhokoliv třaskavého zvuku nebo zahlédnutí podezřelého „signálu“ naprosto neovladatelný a tím i svým způsobem nebezpečný jak sám sobě, tak svému okolí. Vytřeští oči a dívá se nepřítomně, jakoby nikoho nepoznával, má zrychlený dech, sliní, třese se a úporně se snaží zalézt do nějaké skrýše: Doma se nacpe pod pracovní stůl, pod postel, za pračku, do vany nebo za ni, venku se zahrabává pod keře, dobývá se do domu zavřenými okny a dveřmi, nebo podhrabe plot a utíká pryč. Když mu chce někdo v jeho počínání zabránit, může být pes ve svém zoufalství i agresivní. U některých psů to dojde tak daleko, že je nikdo nedostane celou zimu večer ven – procházky se musejí odbýt za světla a na vodítku, protože při jakémkoli vzdáleném náznaku výstřelu nastane panický úprk. Jedinci se srdeční vadou nebo jiným závažným onemocněním se při takto obrovském stresu ocitají doslova v ohrožení života.

Správná prevence

Protože fobie mohou mít genetický základ, je dobré vyzkoušet reakci na tlesknutí nebo zacinkání klíčů či spadnutí chřestivého předmětu už při výběru štěněte. Správně odolné štěně ani hystericky neječí, ani se neplazí pryč, ale po prvotním mírném úleku zvědavě zkoumá, co zvuk způsobilo.
S mladým psem je dobré chodit na cvičiště. Rozumní cvičitelé připravují psy na střelbu velmi opatrně: Při radostné hře mladých psíků, kteří nemají žádnou negativní zkušenost se střelbou, se z veliké dálky vystřelí. Instruktor výcviku dá pak střelci znamení, zda reakce psů byla mírná či žádná a může tedy ve střelbě pokračovat z této vzdálenosti, nebo se některý z nich výrazněji lekl a je třeba vzdálenost zvětšit. Psovodi se raději na střelbu ani neupozorňují, aby svou případnou nervozitu nepřenesli na psy. Pokud jsou všichni v klidu a pohodě, je možné pomalu vzdálenost střelce od psů zkracovat a střílet častěji. Tento postup samozřejmě předpokládá dobře oplocený pozemek a povahově vyrovnanou skupinu psů.
Domácí zvyšování odolnosti k třaskavým zvukům spočívá například v ťukání dvěma dřevěnými prkénky o sebe. Je-li nablízku střelnice, je dobré směrovat tam procházky. Zprvu však ne příliš blízko a nejlépe tak, že je pes zaujatý nějakou činností: cvičením, aportem, hrou. Až když je zřejmé, že mu střelba nevadí, je možné se pohybovat v těsné blízkosti střelnice.

Kdy a čím léčit

Vždy se vyplatí včasná porada s veterinárním lékařem. Pokud pes trpí jen nejistotou a mírným strachem ze střelby, může doporučit homeopatika, Bachovy květy, bylinné preparáty a další léky na přírodní bázi nebo uklidňující feromony. Když však už došlo k rozvinutí fobie, stává se, že účinnost těchto přípravků je nedostatečná a bude třeba je doplnit o chemické psychoaktivní léky. Velmi užitečná může být také terapie chování pomocí komerčních nahrávek třaskavých zvuků. To však vyžaduje kvalitní přehrávač a psa reagujícího na reprodukované zvuky.

Homeopatika, Bachovy květové esence, bylinky: O monokompozitních (pouze jedna účinná substance) lécích je nejlepší se poradit se zkušenými homeopaty a odborníky na květovou terapii, aby výběr léku i způsob a frekvence podávání byly „ušity na míru“ konkrétnímu pacientovi. Z polykompozitních (směs několika účinných substancí) přípravků se u psů a koní osvědčily například sladké „bonbony“ proti stresu, obsahující kombinaci extraktů pěti květů, tzv. krizovou esenci. Podávají se před očekávanou akutní stresovou situací. Zklidňující efekt mají i bylinné preparáty s obsahem ženšenu a kozlíku lékařského, popřípadě meduňky. Tyto přípravky nemají žádné vedlejší účinky, nedají se předávkovat a nevzniká na ně závislost, proto je jejich podávání bezpečné i pro štěňata nebo naopak staré a nemocné psy.

Přípravky s obsahem tryptofanu: Tryptofan je aminokyselina, ze které v nervových buňkách vzniká serotonin. To je chemická látka, která u všech savců ovlivňuje emoce pozitivním směrem – zklidňuje rozčilení, mírní strach a navozuje dobrou náladu a pocit pohody. Přípravky dostupné na našem trhu obsahují kromě tryptofanu ještě zinek, selen a směs vitaminů, které chrání nervový systém. Jsou k dostání ve formě tablet i kapek, které lze přidávat do běžné potravy již několik dnů před očekávanou stresovou situací. Ani tady není třeba se bát vedlejších účinků nebo vzniku závislosti.

Feromony: Velmi snadné použití a dobrou účinnost na pozitivní vyrovnání emocí zvláště u mladých psů vykazují feromonové odpařovače do zásuvky. Účinnou látkou je syntetický analog feromonu, tedy pachové látky, kterou produkuje kojící fena z malých kožních žlázek v okolí mléčné žlázy. Štěňatům tento feromon zprostředkovává pevnou vazbu s matkou a dodává jim pocit klidu a bezpečí, ale na tuto příjemnou vůni reagují velmi pozitivně i dospělí a staří psi. Difuzér je dobré zastrčit do zásuvky zhruba týden až deset dnů před Vánocemi – jedna náplň se odpařuje asi měsíc. Lidé ani jiná zvířata tuto vůni nevnímají a není pro ně nijak škodlivá.

Psychoaktivní léky: Nejčastěji se používají sedativa ve formě tabletek nebo pasty. Když se podají ve vhodnou dobu, to znamená před tím, než pes pocítí strach, obludí jej na několik hodin, a než se vyspí, je po ohňostroji. Pokud je však takovýto lék podán v době, kdy pes je již nervózní (mnohdy jen z chování majitelů), očekává nebezpečí a mobilizuje síly, brání se spánku a ze všech sil přemáhá účinek léku. Spánek se sice nakonec dostaví, ale opožděně. Proto jsou někdy vhodnější anxiolytika, tedy léky určené k léčbě akutního strachu, nebo antidepresiva, s jejichž podáváním je třeba začít několik týdnů před Vánocemi. Tyto léky však u nás nejsou registrovány pro zvířata a jejich předepsání veterinárním lékařem má přísná pravidla.

Audioterapie: Nejprve se nastaví hlasitost, při které pes začne zvuky z nahrávky registrovat, ale neprojevuje strach. Postupuje se velmi pomalu a každý den se trochu přidá na hlasitosti, ale jen tak, aby nepropukl strach. Tomuto způsobu tréninku se říká desenzitizace. Jde-li vše dobře, přidá se ještě další metoda – kontrapodmiňování. To je vytvoření nové, žádoucí reakce na strachový podnět. Docílí se toho podáním pamlsku ve chvíli, kdy se ozve ostrý zvuk. Zatímco dosud byla reakcí psa na střelbu snaha o úprk, snažíme se vytvořit novou reakci, a to zájem o pamlsek. Cílem je, aby pes s každým výstřelem očekával pamlsek a nikoli nebezpečí.

Silného strachu nebo rozvinuté fobie ze střelby se většinou pes už nikdy nezbaví docela. Ale je možné jeho strach zmírnit a pomoci mu naučit se s ním žít.

MVDr. Hana Žertová