❤ ❤ ❤ Poslední rozloučení s milovaným plašánkem Orionkem ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, se smutkem v duši oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovaným kocourkem Orionkem Srdíčkovým, který u nás bydlel několik dlouhých let. Před pár lety jsme začali prostřednictvím "tagů" uspořádávat útulkovou historii jednotlivých kočiček, kterou naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/163, ale ještě léta předtím dohledáte na webu další kocourkovu dlouhatánskou historii.

Ačkoli byl Orionek ohromným plašánkem, žil s námi léta, a protože jsme se stali jeho ochránci a útulkovými páníčky a navíc, v pokoji Matyáška s kočičkami spinkáme, byl nám kocourek velmi blízko tak jako všechna útulková zvířátka. Orionek pocházel z kladenského sklepení, kde byl prostřednictvím okenní mřížky denně krmen milými lidmi, kteří se také postarali o umístění sklepních kočiček do útulku. Kocourek se u nás vyznačoval extrémní plachostí a výrazná, i když o pár stupínků nižší plachost, kocourkovi i zůstala. Orionek o sobě na webu podával po celá léta hlášení, i když v menší míře než-li mazlivé micinky. Přeci jen natočit či vyfotit plašánka není jednoduchým úkolem a eliminace stresových situací je také na místě.

Kocourka jsme znali do hloubi jeho kočičí dušičky, věděli jsme přesně, jak se v určitých situacích zachová a co je pro něj nejlepším řešením. Jak už jsme zmínili, milovaný kocourek bydlel v pokoji Matyáška na základně srdíčkového útulku a společně s ním spousta čiči kamarádů včetně možná sestřičky či maminky Sindynky. Léta běžela a kocourek spokojeně žil, patřil mezi nekonfliktní kočičí kamarády, ale před námi se držel zpátky. Před návštěvami se kocourek neukázal, a protože byl plachý a navíc již v útulku pobýval léta, zprávičky o něm byly běžně stručné jakožto o nenápadném kocourkovi z kladenského sklepení. My útulkoví páníčkové však kocourka uchováváme jako perlu hluboko v duších a srdcích, žili jsme s ním dlouhá léta, byl to náš milovaný kamarád a velký společník. Bez Orionka zůstane v pokojíčku hluboké prázdno, i když víme, že s námi zůstane už navždy.

Vezmeme to ale popořádku a zavzpomínáme na útulkové události. Někdy krátce na začátku cesty nádherného Orionka byl kastrován a tenkrát to byla pro nás útulkové páníčky zkouška ohněm. Orionek se ne a ne probrat z narkózy. Trvalo to věčnost, ale nakonec se kocourek probudil a dělal jakoby nic. Oddechli jsme si. Nutno dodat, že útulková teta Kristýna má problém u každé kočičky a při jakékoli reakci situaci hlídá a monitoruje, ale tenkrát to bylo úplně jiné. Celá útulková historie, přítomnost i budoucnost vše je o naplnění, lásce, světlu, ale také o velkých obavách. Chtěli bychom také zavzpomínat na jedinečnou vlastnost, s kterou jsme se setkali za celá léta pouze u Orionka. Kocourek si časem zvykl na to, že v pokojíku spinkáme s kočičkami, byl zvědavý a časem samozřejmě více vycházel z úkrytů, monitoroval situaci a prohlížel si nás. Ojediněle se vyskytl u postýlky a koukal anebo si dokonce lehl na peřinu, stále si však držel bezpečný odstup. Jedinečná situace nastávala, když jsme k Orionkovi natáhli ruku z pozice lehu, nikdy se ruky jako takové v přímé blízkosti nebál. Klidně jsme mohli rukou máchat, posunovat ji a kocourka to nesmírně zajímalo, očichával ji a zajímal se, co to je. Stačilo se však zvednou či udělat lehčí pohyb jinou částí těla a kocourek byl pryč. Také nikdy nezapomeneme, když jsme chlapečka začali vídat volně chodícího v pokoji za naší přítomnosti, opět nebylo možné udělat rychlejší pohyb, ale kocourek byl najednou více s námi, začínal si zvykat a výrazná plachost ustupovala. Avšak každá preventivní veterinární prohlídka či plošné odčervení se stávalo dramatickou situací. Vždy je nutné celou situaci procítit a vnímat ji kočičíma očima. Plašánek se bojí, nemůže za to, je potřeba pochopení, lásky a klidu. Když se kocourek začal více ukazovat, viděli jsme jak je nádherný - černočerný pan kocour s prazvláštním výrazem v očích. Milovaného Orionka bychom v kočičím světě nazvali překrásným hodným a nekonfliktním společníkem tichošlápkem. Byl úžasný, nádherný, zkrátka a dobře velký parádník s prima povahou, kterou choval k ostatním kočičím kamarádům.

Nádherný a milovaný Orionek byl kocourek, kterému zdravíčko dlouhou dobu dobře sloužilo, až po letech na občasné prskání, které se čas od času rozjelo, na které byl zkrátka náchylnější. Vždy jsme situaci vyřešili buď podpůrnými prostředky či dlouhodobým antibiotikem, které Orionkovi krásně zabíralo. Někdy v létě proběhla poslední preventivní kontrola a krevní zkouška, vše bylo v pořádku a jelo se dál. Poté se začalo mírně prskat v pokoji Matyáška a jedna z kočiček Briketka Srdíčková odnesla celou situaci virózou a hospitalizací. V té době mírně prskal i Orionek, ale jeho zdravotní stav byl jinak v pořádku, situace se nezhoršovala, chodil si pro přídavek jídla - kapsičky podávané navíc a to i v době těsně před současnou hospitalizací. Do mističek jsme navrch sypali podpůrné prostředky a probiotika na podporu oslabeným kočičkám. Jenže situace se nelepšila a vnímali jsme, že je kočičí chlapík oslabenější, dostal tedy dlouhodobá antibiotika, ale ani poté nebylo lépe. I tak byl ale klidný bez výrazného zadýchávání apod. Teta si ale všimla nudličky u nosu a také jej za poslední dny viděla na neobvyklých místech - v čiči kouli a večer na postýlce bez toho aniž by aktivně prchal při tetině příchodu. V čiči kouli teta kocourka vnímala jako maličkou schoulenou dušičku místo vždy výrazně silné energie ve spojení s nádherným vzhledem a vizuálně byl Orionek opravdu o pidichloupek menší. Při pokusu o navázání kontaktu kocourek utekl, vyšplhal na kočičí strom a odpočíval dál. Události předchozího večera nás nenechali v klidu a druhý den ráno bylo plánováno podrobné vyšetření. V ono osudové ráno chlapeček vyvrhl sliny s krví, což není ojedinělá záležitost, ale byl to další problém k těm již stávajícím. Kocourek podstoupil osudové ráno vyšetření v útulku. V tu chvíli ale už krevní zkouška potvrdila výrazné výkyvy, zvýšené ledvinové hodnoty, jednu jaterní a patálii také v hematologii. Chtě nechtě musel Orionek na infuze s tím, že po rozkapání bude opouštět hospitalizaci, aby nebyl ve stresu a následně by se střídavě vracel zpět na hospitalizaci. Také byly přidány kocourkovi další léky a čekali jsme na následující krevní zkoušku, ta se však zhoršovala, ale nejen to, navíc se kocourkovi přitížilo a i při jeho výrazné plachosti jsme se nám podařilo zjistit více, ledviny již vykazovaly i pohmatem velké změny. Na to jsme u kočiček ale zvyklí, jenže záleží na mnoha dalších okolnostech. Kocourkův zdravotní stav šel příkře dolů a my jsme věděli, že svíce života tentokrát skutečně dohořívá. Situace se tak ostře zdramatizovala, že kdyby nebylo pomoci veterinárních lékařů, v krátkém čase téhož dne by chlapeček zemřel. Milovaného Orionka jsme nechali odejít do světla, tam za Duhovou bránu, kde už není žádná bolest, strádání ani trápení, jen věčná radost, klid, láska a mír. Víme, že budou postupně přicházet další a další loučení, jen někde to čekáme více a jinde méně a někdy zůstáváme překvapeni, neuvědomujeme si, že čas plyne, léta přibývají a nemoci nemíjejí ani jindy silné kočičky.

Venku byla vlezlá zima, pršelo, seděli jsme já útulková teta Kristýna s útulkovým strejdou Michalem venku se srdíčkovými hafadýlky a tiše koukali na sebe, byl to tichý rozhovor, kdy jsme si předávali myšlenky, které napovídaly tomu, že jsme nic takového ještě před pár dny právě u Orionka nečekali a přesto musíme počítat se vším.

Přes šedavou oponu deště jsme v dáli spatřili zářivé světlo, které rychle nabývalo na intenzitě. Tak jasné světlo, které se k srdíčkovému útulku snáší jen v těch nejsmutnějších dnech a přesto s tak nádherným jasem a okouzlující září. Útulkovým páníčkům se zaleskly oči, kočičky pozvedly hlavičky vzhůru, to přišlo velké loučení s milovaným kocourkem Orionkem, který už nemohl jít pozemským životem dál..., ale tam za Duhovou bránou jej čekal daleko přívětivější svět - takový, kde je bolest, hlad a utrpení zcela neznámým pojmem. Jen radost a pocit blaženosti zůstává velkou kompenzací za strádání prožité na zemi. V dáli se objevil Archanděl Azrael obestřen vanilkovou aurou - patron srdíčkového útulku s rojem zářivě světélkujících Andílků a ti všichni společně s námi vyprovodili Orionka na poslední cestu, aby se cítil navždy milován a v bezpečí. Archanděl Azrael podporuje ty, kteří pomáhají druhým. Obzvláště rád pomáhá terapeutům, kteří pracují s truchlícími nebo umírajícími. Jeho prvořadým úkolem je pomáhat umírajícím přejít do nebe. Obklopuje nově přešlé duše láskyplným světlem, které je povzbuzuje a uklidňuje.

Milovaný Orionku, děkujeme ti za tvou přítomnost po tak dlouhou dobu, kdy ses nám měnil před očima. I když plašánek, přesto jsme společně zažili tolik společných událostí, tolik změn, překvapení a radostí. Společně s tebou odešel i kus naší duše a dlouhé historie, ke které jsi neodmyslitelně patřil a vytvářel ji společně s námi. Milujeme tě, náš nádherný Orionku a nikdy na tebe nezapomeneme. Ušel jsi s námi obrovský kus cesty hmotných i nehmotných změn, je to až neuvěřitelné. Odpočívej v pokoji a klidu.... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky pozemských duší.... a tam nahoře proběhlo další krásné a dojemné setkání s mnoha kočičími kamarády, kteří nás v minulosti opustili. Slepá milovaná Strašilka, která nás opustila před pár dny, už stála mezi prvními a podávala Orionkovi tlapičku, aby jej uvítala ve věčném nebeském království ❤ ❤ ❤

S úctou a láskou vzpomínáme a nikdy nezapomeneme na milovaného kamaráda s nádhernou dušičkou
Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤