Kočičí plemena – Japonský bobtail

Toto plemeno, jak již název napovídá, vzniklo v Japonsku. Jedná se o velmi starobylou kočku, neboť kočky s krátkým ocasem byly v Číně známy již před 1000 lety. Díky omezené genové výbavě koček v Japonsku se krátký ocas prosadil. V Japonsku je tato kočka symbolem štěstí a přátelství. Do spojených států byl první japonský bobtail přivezen roku 1968, v témže roce vypracovala americká chovatelka Elizabeth Freretová první chovný program mimo Japonsko. Toto plemeno je nejrozšířenější právě v USA a samozřejmě v Japonsku. V jiných částech světa se vyskytuje jen zřídka. Plemeno bylo uznáno v Severní Americe roku 1976, ale ne v Británii. FIFe je uznává od 1. 1. 1998.

Japonský bobtail je velmi veselé a živé plemeno. Tato kočka je velice inteligentní a dobře vychází s ostatními domácími zvířaty. Před její zvědavostí nic neutajíte. Japonský bobtail si velmi cení přítomnosti rodiny, jedná se o velmi společenskou kočku. Je to velmi hravé a přítulné plemeno. Povahou je tato kočka čilá a vzrušivá, nic jí nenechá v klidu sedět.

Japonský bobtail dosahuje váhy 2,5 až 4 kg. Hlava je klínovitá s vysokými lícními kostmi. Oči jsou poměrně velké a mají oválný tvar, barva musí být v souladu se zbarvením srsti. Nejžádanější a nejcennější je rozdílná barva očí. Velké uši jsou posazeny v rozích hlavy. Tělo na první dojem působí dlouze a až příliš svalnatě, ale tato kočka je velice štíhlá. Končetiny jsou také štíhlé, zadní jsou o něco delší než přední. Tlapky mají oválný tvar. Nejnápadnějším znakem tohoto plemene je jeho ocas, odtud také plyne jeho název. Ocas japonského bobtaila je dosti krátký, měří 5- 8 cm a může být jak rovný, tak zahnutý nebo zlomený. Další zvláštností japonského bobtaila je, že nemá podsadu. Jeho srst volně přiléhá k tělu a je velice jemná až hedvábná. Zbarvení jsou dovolena téměř všechna, kromě siamského a habešského. Nejcennější je však želvovinové s bílou a v Japonsku se nazývá Mi-Ke.
Srst je dobré občas pročesat. Japonský bobtail líná velmi málo, což je další plus k jeho pořízení.

Zdroj: www.miciny.cz, www.google.cz

Zpracovala: Štěpánka LÖRINZOVÁ