❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Dámičce Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se rozloučili s milovanou starší kočičkou Dámičkou Srdíčkovou s chronickým onemocněním ledvin, jejíž útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/904

Nádherná starší mourinka se zrzavými znaky pocházela z Prahy, kde byla pravidelně krmena milou tetou krmičkou. Čičinka přišla do útulku již kastrována, neboť o kočičí lokalitu bylo postaráno. Jenže Dámička napadávala na přední tlapičku, a proto byla hospitalizována v srdíčkovém útulku. Avšak celkový zdravotní stav micinky byl komplikovaný, řešili jsme nález na plicích, zánět močových cest a zvýšené ledvinové hodnoty. Micinku se podařilo stabilizovat a dokonce jsme zažehnali i potíže s poraněnou tlapičkou. Původně jsme si mysleli, že Dámičku přeléčíme, zajistíme a budeme ji hledat nový domov. Bohužel, člověk míní a život mění.

Po propustce z hospitalizace byla Dámička začleněna do hlavní kočičí skupiny na základně srdíčkového útulku. Každou takovou čerstvě propuštěnou kočičku je nutné monitorovat, zjišťovat, jak se začleňuje a jak se vyvíjí její zdravíčko. Dámička byla zpočátku trošku ostýchavá, ale první týden se statečně držela, byla viděna, jak papá a preventivní prohlídka navíc dopadla dobře. Teta si k Dámičce vybudovala pouto, takže přesně věděla, že holčička lehávala ve vrchní boudičce kočičího stromu, že je v určitých situacích zdrženlivá a tak dále. Další týden mezi kočičími kamarády už jsme evidovali změny, čičinka byla zmatená a nebylo jí úplně nejlépe. Přesně vidíme situaci, kdy a kde k tomu došlo. Kočička proběhla z přízemí po schodech okolo velké kočko psí boudy a jakoby mírně nedržela balanc, poté si vyskočila na plošku nad schodištěm a to už bylo zřejmé, že se opravdu něco děje. Téhož dne proběhla veterinární kontrola, krevní zkouška a další záležitosti. V tělíčku byl ohromný zánět, ledvinové hodnoty také nebyly v pořádku a vrátily se i patálie s onemocněním močového měchýře. Ale tím to ještě nekončilo, do diagnostické laboratoře byl zaslán sterilní odběr moči a potvrzena byla rezistentní bakterie E-Coli. Kočička byla hospitalizována, musela kapat infuze, užívat potřebné léky a nakonec byla po další propustce z hospitalizace začleněna do pokoje Maxíčka k starším a oslabeným micinkám.

V pokoji Maxíčka si Dámička nádherně zvykla, měla ráda výšky, ale i spodní pelíšky. Nastala krásná etapa souznění duší vyžadující sice náročnější péči, ale tato etapa pro nás byla nádherná. Velmi často byla micinka s chronicky nemocnými ledvinami a sklony k dalším onemocněním kontrolována a vyšetřována veterinárními lékaři. Užívala podpůrné prostředky, občas jsme museli přistoupit k léčbě a zavodnění do kožíšku. Nastala období, kdy kočička ztrácela na váze, byla hubeňoučká, ale proces se nakonec zastavil a tou dobou byla udržována stabilní váha již vyhublého tělíčka. Mysleli jsme si, že v krátkém čase přijde loučení, ale zmýlili jsme se, Dámičky elán do života byl tak silný, její aktivita, chuť k jídlu, horolezecké výkony a další okolnosti napovídaly, že je stále šťastná. Natrvalo zůstanou hluboko v duších vzpomínky, jak přibíhala Dámička se skupinou kočiček k papání, jak byla přívětivá, jak se nechala hladit a mazlit, kde lehávala, jak jsme ji často v pokoji Maxíčka kontrolovali, zda je v pořádku. V kterém karanténním a hospitalizačním boxíku pobývala při svých zdravotních patáliích a další a další hluboké vzpomínky.

A nakonec přišel tolik obávaný i očekávaný den. Milovaná Dámička dostávala ještě k plnému společnému talířku kapsičku stranou od ostatních kočiček, to protože se v kočičí hierarchii dostávala k papáníčku mezi posledními. Jednalo se o nenápadnou a neprůbojnou čičinku. Jenže jednoho pozdního večera tam vysoko v koruně kočičího stromu nádherná Dámička odpočívala. Teta si vzala stoličku a jako vždy přiložila k Dámičce mističku s papáním. Dámička mžourala, jídlo očichala a nevzala si. Po tomto zážitku byla teta u kočičky každou chviličku, micinka ještě nastavovala hlavičku na ducání, ale jiskřičky v očích už se vytrácely. Mnohé záležitosti naplno vnímáme, vycítíme, přijímáme signály. Nad ránem už teta opakovaně zkoušela, jak se Dámičce vede a čičinky koordinace tělíčka, když byla postavena na tlapičky, už vypovídala o tom, že svíce života dohořívá, život se zkrátka vytrácí a není cesty zpátky. Toho dne probíhala od rána veterinární kontrola kočiček v útulku a Dámička tak mohla odejít za duhovou bránu přímo v útulku obklopena láskou, všemi kamarády, páníčky a veterinárními lékaři. Nádherné a milované Dámičce jsme dopřáli klidný odchod do světla - tam, kde už není žádné trápení, strádání ani bolest, jen klid, teploučko a mír. S pokorou, láskou a vděkem přijímáme veškeré skutečnosti, aby dušička nemocného zvířecího kamaráda nadále nestrádala.

Když vchází teta do pokoje Maxíčka, všude vidí přenádhernou Dámičku Srdíčkovou - velmi vyhublou, ale neuvěřitelně silnou kočičku.

Z nebe se snášel jemně žlutý jas s nádechem vanilkového krému, to Azraelova aura tak nádherně a jasně září. Okolo Archanděla Azraela byla vidět zářivá světélka, to Andílkové přispěchali Dámičce na pomoc a mezi těmi světélky nakonec odcházela do světla ta nejjasnější hvězdička jménem Dámička Srdíčková za doprovodu nás všech ochránců a opatrovníků duší. Archanděl Azrael přináší úlevu od utrpení a naopak oblažuje srdce, která jsou potemnělá zármutkem. Předává nebeské světlo každému duchu, kterého se dotkne, a stačí pouhá jeho přítomnost, aby duším trpícím žalem pomohl znovu uvěřit v lepší zítřek a pomohl umírajícím odejít do nebe. Pojď, milovaná Dámičko, podej nám tlapičky, obklopíme tě láskyplným světlem a doprovodíme tě k Duhové bráně, aby ses cítila v bezpečí a milována. Oči se zaleskly slzami, hluboko uvnitř se odehrál souboj emocí, jejichž výhercem zůstala empatie, láska, porozumění a pochopení. A tam na konci posvátné pouti u nádherné zářivé brány stáli naši milovaní - slepá mourinka Strašilka a černý kocourek Orionek a oba milovaní podávali Dámičce tlapičky, aby ji přivítali v nebeském království se skupinou milovaných dušiček... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy společně s ostatními střežila kroky svých kamarádů ❤ ❤ ❤

Překrásná a milovaná Dámičko, děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat, že jsme mohli být součástí tvého velkého a naplněného příběhu. Mnohému jsi nás naučila a mnohé naše vlastnosti prohloubila tak jako každý náš společný zvířecí kamarád. Děkujeme ti, že jsme s tebou mohli prožívat krásné i těžké chvíle, vnímat, pochopit, milovat a obávat se. Děkujeme za důležité duchovní dary duše. Tvé poselství si navždy poneseme nejen v sobě, ale budeme jej předávat i dál.

Milovaná Dámičko, odpočívej a spinkej v pokoji a v klidu. V nejhlubší úctě a lásce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme na ohromně silnou dušičku. Už navždy zůstaneš v našich srdcích a jednou se, milovaná Dámičko, všichni zase sejdeme.

V úctě a lásce tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤