❤️ ❤️ ❤️ Poslední sbohem milovaným kamarádům babičce Rikince, staršímu kocourkovi Neználkovi a dědečkovi Smolíčkovi: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5854298 ❤️ ❤️ ❤️

Vážení a milí přátelé, s plným uvědoměním, v nejhlubší lásce a úctě se loučíme s milovanými kamarády Smolíčkem, Neználkem a Rikinkou. Komunikace s kočičími kamarády je čím dál tím silnější, intenzivnější, krásná, plná nadějí, bolesti, přijetí a uvědomění. Staříčci Rikinka a Smolíček pomaličku chřadli, věděli jsme, že spolu budeme dny či týdny. Starší kocourek Neználek přišel do útulku jako chudinka a jeho útulková cesta byla "nečekaná". Nečekaná v uvozovkách, protože kocourkovo tělíčko nebylo nikterak silné, jen jsme nepředpokládali, že se střevní potíže prolomí do neřešitelného stavu. Víme, že každá dušička má na zemi svůj čas, důležité je, aby se netrápila a naplněním zůstává, že u nás měli kočičí kamarádi teplíčko, plnou mističku a hlubokou lásku. Milovaní Rikinka, Smolíček i Neználek měli možnost odejít do kočičího nebíčka bez stresů z převozů na veterinární kliniku pod dohledem našich zlatých veterinárních lékařů přímo v útulku, děkujeme za to a děkujeme za naše lékaře také pro jejich hluboké cítění a obětavost.

Jak šel čas, prohlubovala se útulková duchovní síla, chápání situací jinýma očima, využívání srdce v kombinaci s rozumem. Naše útulkové poslání provázejí velmi silné energie, na prvním místě musí být vždy péče o zvířátka a empatie tak, aby se neprodlužovalo trápení. Není to o lidech a jejich přáních, ale především o pacientech a odchodech, abychom jim nepřitěžovali jenom proto, že my bychom si přáli a chtěli, i když si to úplně všichni přejeme a chceme. Každá dušička má svůj potřebný čas a ví, kdy odejít a nikdy nelze překonat vyšší moc. Můžeme zvířátkům věnovat jedině potřebnou péči, dát jim kvalitu života a nepopírat smrt. Budiž toto rozloučení věnováno také všem ostatním kočičím kamarádům, kteří nemají to štěstí a jejich život končí přijetím do útulku. Není týdne bez těchto zubožených duší.

Vážení a milí kočičí přátelé, dovolte mi poděkovat za vaši podporu a pomoc, kterou jste Neználkovi, Smolíčkovi a Rikince dopřávali. Velmi děkujeme za Vánoce a Advent, kterými jste všechny výrazně podpořili, protože zvířátka v léčbě potřebují mnohem nákladnější péči a my jsme jim ji díky vám mohli dopřát. Děkujeme velmi našim veterinárním lékařům, kteří ve vyhrocených situacích jezdí do útulku ve všemožných časech. Jsme vám všem, kteří s námi zůstáváte, nesmírně vděčni.

❤️ Nádherná vzrůstem malinká babička Rikinka Srdíčková u nás prožila řádku let, pocházela z rakovnického sídliště a kdysi před lety ji přivezla do útulku teta Markéta. Domnívali jsme se, že jde vzrůstem o koťátko, ale už tehdy jsme zjistili, že je Rikinka starší dospělá dáma, a proto zůstala na základně srdíčkového útulku. Řešili jsme hnisající špičku ocásku a nakonec úspěšně vyřešili, ale ještě předtím jsme si mysleli, že bude nutný chirurgický zákrok. Rikinka měla oční vadu, velmi špatně viděla, ale velmi krásně se pohybovala v prostoru tenkrát hlavní kočičí skupiny. Nejdříve byla plašší, poté opatrná a nakonec se ve své opatrnosti nechala hladit. Nakonec již na stará kolínka byla v roce 2017 přemístěna do klidného pokoje Maxíčka. Tenkrát jsme v hlavní kočičí skupině rekonstruovali podlahu a Rikinku jsme nechtěli vystavovat stresovým situacím. Nádherná a milovaná Rikinka pokojík s nadšením uvítala, nové kamarády přijala a šťastně žila. V průběhu času přijímala pohlazení, začala nám důvěřovat. Před dvěma lety se ale také spustily zdravotní potíže, několikrát jsme řešili nález na plicích, který se vracel v průběhu jednoho roku, ale nakonec zcela odezněl. Lékaři si situaci spojovali částečně s astmatem, ale nic o tom, že jsme se zaměřili také na plicní červy, kteří se mohou v oslabeném tělíčku přemnožit. Rikinka trpěla také na výtoky z očiček a následně na úplně stará kolínka jsme řešili spíše nedostatek červených krvinek a také záněty. Plíce, s kterými jsme dlouhodobě bojovali, zůstaly čisté. Krevní zkouška biochemie byla také do posledního plamínku svíčky uspokojivá. Milovaná kočičí babička sešla přijatelně stářím, měla velkou chuť k jídlu, často odpočívala a jakmile přišel zlomový okamžik, na který jsme každým dnem i týdnem čekali, dopřáli jsme holčičce klidný a důstojný přechod za Duhovou bránu.

❤️ Milovaný dědeček Smolíček Srdíčkový přišel do útulku z Chomutova, kde se zdržoval u popelnic a špatně chodil. Zuboženého kocourka jsme přijímali do útulku ve velmi vážném stavu a situace byla napjatá. Zpočátku jsme si mysleli, že je kocourek slepý, jak silnou vrstvu hnisu měl v očičkách a na stará kolínka určitě i špatně viděl. Řešili jsme krevní bakterii, močovou příhodu, zvýšené ledvinové hodnoty a zjistili jsme, že má kocourek špatnou motoriku tělíčka pro zborcené meziobratlové prostory po starém úraze. Časem se přidalo chronické onemocnění ledvin a při prvním začlenění do kočičí skupiny se dědeček vracel na hospitalizaci a následně, když přešlo oslabení, odešel bydlet do klidného pokojíčku Maxíčka. Cesta k úspěchu byla delší, ale Smolíček měl možnost na to, jakým byl původně chudáčkem, užívat spokojeného života a to vždy zůstane největší výhrou na světě. Nádherný dědeček Smolíček byl často kontrolován a podporován veterinárními lékaři. Nikdy nezapomeneme na velkého jedlíka s chatrným zdravíčkem i tělíčkem plného lásky. Na sklonku života, kocourek, který chodil pouze po zemi a pro své poranění nebyl schopen vyskočit na kočičí stromy, se nakonec zdržoval v kočičím válci, kam se dokázal vyškrábat. Jak šel čas, věděli jsme, že brzy přijde zlomový bod, tělíčko chřadlo, plamínek svíčky pomaličku dohoříval. Když nadešel kocourkův čas, důstojně jsme se s chlapečkem rozloučili a doprovodili jej k duhové bráně.

❤️ Nádherný starší kočičí chlapeček Neználek Srdíčkový byl nalezen v příkopě na Mladoboleslavsku. Ujala se jej jedna moc hodná paní, jenže chlapeček byl podchlazený, nemocný a paní by náročnější péči o kocourka špatně zvládala a tak začala kocourkova cesta v srdíčkovém útulku. Pomalými krůčky jsme šli vpřed, bylo to krásné, povzbudivé, plné naděje a očekávání. Nikdo z nás jsme tak rychlý skok dolů nečekali. V útulku vždy počítáme i s těmito zlomovými body, ale zkrátka a dobře, když máme lépe našlápnuto, zůstáváme tak jako tak nakonec překvapeni. Nejde popsat slovy, jak silné pouto ke kočičkám máme. Vnímali jsme Neználkovy úspěchy - chuť k jídlu, komunikaci, řeč těla a další hromadu dojmů. Kocourek vždy čekal, dožadoval se kapsiček, mazlil se, tulil se, oblíbil si své dva šedé pelíšky, to v době, když už obýval hospitalizaci. Při svém příchodu jsme řešili průjem, ten se nám ale podařilo zažehnat, jenže oslabené tělíčko je oslabené tělíčko, které na sebe naváže spoustu okolností anebo rozpukne něco, co v tělíčku dřímá a v plné síle se neprojeví hned. Kocourek s chutí papal, avšak po nějaké době a ta nebyla nikterak dlouhá, se přihnal opět průjem. Zpočátku jsme si mysleli, že jej zažehnáme. S průjmy jsou spojena mnohá onemocnění - parazitní, bakteriální, zánětlivá, nádorová a další. Z diagnostické laboratoře přišly výsledky rozboru vzorku trusu a výsledkem byla odolná bakterie, které se sice zbavit dá, ale ne v každém případě, záleží vždy na tom, za jakých okolností se přemnožila, a pokud jsou střívka slabá, či v nich propuká drtivé onemocnění, nelze udělat vůbec nic. Abychom zjistili, co se v bříšku skutečně děje, by musel být odebrán vzorek ze střívek. Jenže za celou dobu pobytu v útulku by odběru vzorku ze střívek nebyl Neználek schopen a ani to vždy neznamená cestu k úspěchu. Chlapeček byl ve svém zlomovém okamžiku v rámci virózy pod kontrolou veterinárních lékařů. Krevní zkouška potvrdila vysoký zánět a sonografie bříška zvětšené střevní kličky. Za standardních okolností by Neználek porazil virózu a bylo by zase dobře, jenže to nebyl náš příběh. Viróza ustupovala, chlapeček působil naprosto klidně, začal si všímat jídla, ale onemocnění střev se zhoršovalo. Domníváme se, že mohlo jít o nespecifický zánět střev, zhoubné onemocnění či suchou formu FIP - žádná z těchto nemocí se vzájemně nevylučuje, protože nespecifický zánět střev může přejít do nádorového onemocnění a to vše může a nemusí být způsobeno dalšími faktory. U každého zvířátka víme, že může přijít cokoli. U některých micinek se mylně domníváme, že může nastat těžká situace a u dalších naopak vážně nemocných už tuto myšlenku opouštíme a najednou se zdravotní stav zhroutí. Jakmile jsme cítili, že vážné onemocnění milovaného Neználka poráží, poskytli jsme chlapečkovi důstojné rozloučení.

Nádherná babička Rikinka u nás prožila dlouhá léta, nádherný dědeček Smolíček neuvěřitelný rok a půl a nádherný Neználek pět dlouhých týdnů. Ať už se jednalo o léta, měsíce či týdny, pro nás měl všechen tento čas úplně stejnou hodnotu, jednoznačně byl naplněním lásky, prolnutí, pochopení a světla.

Oči se zaleskly slzami, někde hluboko uvnitř přišlo smíření, útulek prostoupilo nejjasnější zářivé světlo, oknem prostupoval třpytící se paprsek v barvách vanilky jako spojení pozemského a nebeského bytí. V těchto nejsmutnějších chvílích při nás stojí Archanděl Azrael - patron srdíčkového útulku. Velmi nám pomáhá smířit se s danou situací, vyrovnat se s odchodem, pochopit, že tento svět je jen přestupní stanicí, a kdybychom milovaným kamarádům nepomohli na druhý břeh, už by se jen trápili. Archanděl Azrael pečuje také především o odcházející dušičky, které doprovází na její poslední cestě, to aby se dušičky uklidnily a mohly tak v klidu a lásce přejít za Duhový most, cítili se v bezpečí a obklopeni láskou. Archanděl Azrael je s námi všemi, aby nám pomohl jako zdroj klidné síly a útěchy. Nádherným kočičím kamarádům Neználkovi, Smolíčkovi a Rikince svíce života pomaličku dohořívaly, plamínky už byly téměř neviditelné jako ty nejvzdálenější hvězdy na noční obloze. Všichni srdíčkoví kamarádi a útulkoví páníčkové se s milovanými loučí. Všichni kočičí kamarádí vědí moc dobře, že naši milovaní odjíždí napořád a zpět do útulku se již vrátí ve své nehmotné podobě. Roj srdíčkových Andílků, útulkoví páníčkové, všichni srdíčkoví kočičí kamarádi v čele s Archandělem Azrealem jsou tady s námi, aby naše milované vyprovázeli na nebeské pouti k branám Duhového mostu.
Naši milovaní, nikdy na vás nezapomeneme, bylo nám ctí o vás pečovat. Děkujeme za to, že jsme spolu mohli strávit různě dlouhý a potřebný čas, který se právě naplnil. Děkujeme vám naši milovaní, že jste u nás mohli prožít šťastné chvíle a spokojeně dožít v teple a lásce. Vaše nádherné, i když moc smutné kočičí příběhy si už navždy poneseme v sobě. Milujeme vás, zlatíčka naše milovaná a jsme tady proto, abychom vám byli oporou do konce vaší cesty, abyste se cítili bezpečně a obklopeni láskou. Pojďte a podejte nám své tlapičky... Odpočívejte v klidu a pokoji, naši nádherní kamarádi... jednou se, zlatíčka naše, zase všichni šťastně setkáme... a další bublinky vystoupaly nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežily a chránily kroky svých útulkových kamarádů. Až se na vánoční obloze rozsvítí tři jasně zářící hvězdy, budou to právě naši milovaní Srdíčkoví kamarádi - Rikinka s Neználkem a Smolíčkem, kteří nás opustili pro své stáří a rozličná onemocnění ❤️ ❤️ ❤️

V nejhlubší úctě a lásce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme,
vaše velká srdíčková rodina ❤️ ❤️ ❤️