* 18.2.2015 Poslední rozloučení s milovaným Fantomáskem

Venku mrzne a mráz se vkrádá až do morku kostí. Doma v útulku je však krásně teplo, v kuchyni na vyhřívané podlaze odpočívá kocourek Fantomásek. Stařičký a nemocný dědeček, který u nás dožívá své poslední dny. Dnes se s paní doktorkou radíme především o Fantomáskovi, neustále mluvíme o jeho zdravotním stavu, každičkou kontrolu v útulku absolvuje kocourek vyšetření, převažování, konzultace. Fantomásek je chronický ledvinář a k tomu jej nedávno potrápilo onemocnění močových cest. Mysleli jsme, že přijde konec, ale nestalo se tak. Fantomásek se na několik dalších pár týdnů zvedl a ožil, s radostí papal, hlásil se o dobrůtky, zkrátka a dobře naplno žil. Jenže čas je neúprosný a nelze jej zastavit, ubíhaly dny a Fantomásek ztrácel na váze, byl ještě pomalejší, než obvykle, odpočíval a dokázal hodiny koukat do ztracena.

Dnes však přišel velký den. Den plný rozhodování, vzpomínek a řešení. Věděli jsme, že nás Fantomásek brzy opustí, a protože scházel tak rychlým tempem, s hlavami v dlaních jsme se dnes rozhodovali, jak postupovat dál. Přinesli jsme Fantomáskovi kapsičku. Kocourek si párkrát přivoněl, slízl trošičku sosíku, pomaličku poodešel a usadil se opodál. Sestřička Jitka přinesla váhu a všichni jsme si vyměnili smutné pohledy, opět tak velký váhový úbytek to byl. Při dnešním převažování jakoby se poprvé a vážně kocourkovi podlomily tlapičky. Netušíme, co se v tu chvíli stalo, ale rozhodla za nás vyšší moc. Fantíka jsme tedy vzali do vyšetřovny, to už ale kocourek jen ležel a nemohl se zvednout. Něco muselo řídit tak velkou sílu, protože ještě chvíli předtím jsme o Fantomáskovi přemýšleli, rozhodovali se a pár minut nato rozhodl Fantomásek za nás. V tu chvíli jsme byli moc šťastní, že zrovna v tak zásadní okamžik byla v útulku paní doktorka a mohli jsme tedy velmi rychle zareagovat. Už nebylo co řešit, nebylo co odkládat, přišlo zkrátka velké a smutné loučení. Přišlo rychle a náhle, i když jsme každým dnem čekali zhoršení, přišel nám tento okamžik zvláštní a jedinečný. V duchu jsem si říkala, jak je těžké tyto situace zvládat a přijímat, ale zároveň jsem si jistá, že tak rychlý zlom za přítomnosti veterinárního lékaře je zřejmě to nejlepší, co mohlo Fantomáska potkat a u všech zvířátek bych si přála totéž. Žádné velké trápení, zkrátka smutný, ale důstojný odchod v pravý čas: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/rozlouceni_s_milovanym_Fantomaskem_...

Slzy se derou do očí, vzpomínky neberou konce, tak moc jsme toho s Fantomáskem zažili. Vzpomínáme na příjem kocourka, na jeho první dny na karanténě, ve výběhu, poté již v kleci v hlavní kočičí skupině. Vybavují se nám detaily, strach o kocourkův život, překonávání překážek, kocourkovo napadání na přední tlapičku, zkrátka naprosto vše. Nakonec vidíme starého scvrklého dědečka sedět v poličce kuchyňské linky v plastovém modrém košíčku. A pak náhle přišlo velké loučení, paní doktorka pootevřela okno, by mohla dušička odejít... a další bublinka se vyhoupla nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila naše kroky.

Vzpomínáme, milovaný Fantomásku, a nikdy na tebe nezapomeneme!

Všichni tví kamarádi