Kočičí řeč

Jako většina živočichů (včetně pána tvorstva) nekomunikují kočky pouze zvuky.

Řeč těla
Spolehlivým indikátorem nálady je ocas. Kočka v dobrém rozmaru má vztyčenou hlavu i ocas. Hřbet bývá vyklenutý a kočka se otírá o svého pána. Hravou náladu prozradí ocas ve tvaru otazníku, zároveň kočka číhá, uskakuje a "loví" předměty na dohled od pána.Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a zornice velké přiměřeně osvětlení. Radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují kočky člověku tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou.

Rozčilená kočka má naopak uši sklopené dozadu, hmatové vousky napřímené kupředu, zornice jsou zúžené a má nakrčený nos. Kočka, která má strach, má rozšířené zornice a snaží se opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená. Opticky se tak snaží zvětšit, aby lépe obstála v úloze agresora. Kočky mezi sebou všeobecně nejsou konfliktní, vyhýbají se možným střetům a pokud to jde, vyjasní si situaci očima a tělem.

Pachové značky

Nezastupitelným komunikačním prostředkem jsou pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí. Nežádoucí je tzv. sprejování, což je nežádoucí chování kočky v domácnosti, vyvolané stresem z neznámého. Kočky si tak vyznačují svá teritoria pro obyvatele domácnosti tím nejnepříjemnějším způsobem. Označkování nábytku je cítit po týdny. Ve veterinárních zařízeních lze koupit přípravek, který tento pach neutralizuje.

Hlasové projevy

Podle odborníků existuje šestnáct různých zvuků, které kočky dokážou vydávat. Lze je rozdělit do tří skupin podle způsobu, jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění.

K vrčení řadíme u koček také předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou, vokály jsou zvuky, které kočka vydává se zavřenou tlamou, a vřeštění jsou zvuky vyluzované kočkou s otevřenou tlamou a jejich modelování postupným zavíráním tlamy. Do této zvukové skupiny patří škála zvuků od prskání, mňoukání, syčení apod. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou, zatímco mňoukání je podle některých výzkumů vyhrazeno pouze pro komunikaci s člověkem.

Když kočka přede…

Předení je zvuk, který každý chovatel rád slyší. O tomto typickém zvukovém kočičím projevu si každý myslí, že vyjadřuje vrcholnou spokojenost, což neplatí vždy. Kočky mohou příst i tehdy, když jsou poraněné, nemocné nebo dokonce umírají.

O tom, jak kočky předou, existuje více teorií, stejně jako o důvodech, proč to dělají. Zvuk předení může vznikat buď vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu, nebo fázově posunutými stahy hrtanu a bránice. Příst dokážou malá koťata brzy po narození, čímž nejspíše naznačují matce, že jsou spokojená a v pořádku, a matka předením zvyšuje mláďatům pocit bezpečí.

Kočky dokáží příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou při nádechu i výdechu. Tím se liší od svých divoce žijících příbuzných kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu.
Když je kočka nemocná

Mezi základní příznaky možného zdravotního problému patří:

* Kočka leží v pelíšku, přijímá potravu a nechce si hrát
* Kočka vyzvrátí potravu
* V kožichu má lysá místa, která si způsobila soustavným olizováním
* Přestože hodně žere, je příliš hubená
* Kočka stále potřásá hlavou, drbe si uši
* z očí jí vytéká hnis

Většina chovatelů brzy pozná, kdy kočce není dobře, kdy ji něco bolí, kdy je uražená nebo jen trucuje. Kočka je v případech onemocnění odkázaná na to, jak člověk porozumí její "řeči". Není dobré podceňovat zejména ty příznaky, které mohou signalizovat skutečně vážnou situaci. Tak např. mezi příznaky onemocnění vzteklinou jsou neurologické změny, změny chování, agresivita nebo naopak přílišná přítulnost, rozšířené zornice, ochrnutá čelist se sliněním, ochrnutí nebo záškuby, po kterých nastává smrt.

Hryzání a olizování kožichu může znamenat "pouhou" nervozitu, sprejování (nežádoucí označování teritoria močí a výkaly) přeznačkování po návštěvě jiné kočky nebo také nervozitu či onemocnění ledvin, slinivky nebo močového měchýře, škrábání nábytku potřebu obrousit drápky…

Co je normální?

Chovatel lépe posoudí odchylky od běžného chování své kočky, když jí včas, za normálního stavu změří teplotu, puls a počet dechů za minutu.Normální tělesná teplota měřená u koček v konečníku je v rozmezí od 37,5 °C do 39,0 °C. Pokud je rozdíl o 0,8 °C (směrem nahoru i dolů), je třeba kontaktovat veterináře.

Identifikátorem prokrvení a okysličení tkání je změna zabarvení sliznic. Běžná barva je růžová. Pokud má kočka pigmentované dásně, posuzuje se barva odtaženého spodního víčka a spojivky. Bledá, bílá, namodralá nebo nažloutlá potvrdí podezření na onemocnění.Na první pohled složitě vypadá další test – CRT, doba kapilárního návratu. Je to doba, za kterou se vrátí krev vytlačená z malinkých cévek zpět do svého řečiště. Prokrvení tkání je v pořádku, pokud se ukazováčkem mírně zatlačí na dáseň a pak se stisk uvolní. Místo pod prstem by mělo zbělet a během max. dvou sekund znovu získat růžovou barvu.

Puls lze u kočky změřit na levé straně hrudníku v oblasti, kde se loket dotýká hrudníku. Při zjišťování tepové frekvence by kočka měla být v klidu. Normální počet tepů za minutu u kočky se pohybuje v rozmezí 160 až 220 úderů za minutu. Dalším ukazatelem je dechová frekvence. Ta se nejlépe posuzuje během spánku kočky a měla by být kolem dvaceti až třiceti dechů za minutu.Kočičí řečí nemusí člověk mluvit, stačí jí porozumět. Vždyť kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem…

Planeta zvířat