Kočky domácí

Odpovědnost za tuto péči nese jejich vlastník. Jeho povinností je vždy se postarat, aby tato zvířata nebyla zanedbávána, aby se jim dostávalo pravidelné péče.

Prostor k životu

Většina vesnických koček žije samostatným, venkovním způsobem života. I těmto svobodným kočkám je potřeba vhodně uzpůsobit jejich životní prostředí. V nepříznivém počasí, za deště nebo v zimě, potřebují nějaký kout v závětří, v teple, bez průvanu. Sami musíme vypozorovat, kde se kočka ráda zdržuje, zpřístupnit kočičími dvířky chodbu, sklep nebo kotelnu. Musíme jim umožnit přístup do seníků, stájí či chovatelských zařízení.

Krmení

Mnoho lidí na vesnicích je stále přesvědčeno o tom, že kočku nemusí krmit, že jí stačí občas miska s mlékem (pozor, kočka neumí trávit laktózu, kterou mléko obsahuje, čili mléko nikdy nepodávat). "Vždyť si může ulovit dostatek myší!" Kočky jsou sice šelmy, masožravci a většina z nich myši chytá. I přesto tyto venkovní kočky potřebují pravidelné krmení. Krmit je možno doma připravenou stravou nebo průmyslově vyráběnou, suchými granulemi nebo kočičími konzervami. Nesmíme zapomínat, že kočka má jiné nároky na obsah živin než pes, proto je psími konzervami ani granulemi nekrmíme. Domácky připravená strava by měla obsahovat především vařenou nebo syrovou svalovinu hovězí, krůtí, kuřecí, králičí, vařené svalové úpony, kližky, chrupavky, kůži či vařené droby. Syrová játra či slezina vyvolávají průjmy. Doplňkem stravy mohou být vařené těstoviny nebo rýže. Veškeré syrové maso, které kočkám dáváme, by mělo být důkladně přemražené. Do kočičího jídelníčku rozhodně nepatří uzeniny, slané a kořeněné pochutiny. Ani zbytky od našeho oběda nejsou ideální stravou pro kočky! Veškeré krmení je třeba podávat v pokojové teplotě. Neměli bychom zapomínat, že i kočka musí dodržovat pitný režim. Tam, kde podáváme kočce krmení, by měla stát i miska s čerstvou vodou. Kravské mléko je sice pro kočky pochoutkou, většině z nich však způsobuje průjmy. Proto jej raději nepodáváme.

Péče o srst

Většina koček, zvláště ty krátkosrsté, se o svůj kožich umí postarat velmi dobře. Ale i ty je třeba občas vzít do rukou, srst pročísnout kovovým hřebenem (zvláště v době línání) a prohlédnout srst i kůži. Můžeme tak objevit oděrky, kousnutí, klíšťata, blechy či zákožku svrabovou a vzniklou situaci řešit. Zavčas podchycený problém nám ušetří čas i peníze a kočkám nepříjemnosti nebo bolest.

Preventivní péče

Pokud kočka chodí ven, je jisté, že po většinu roku ji mohou obtěžovat vnější parazité. Především blechy a klíšťata. Blechy kočku "souží", kočka je v nepohodě, při velké invazi se neustále škrábe, do drobných ranek se může dostat druhotná infekce, dochází k zánětům kůže, malá koťata bývají až anemická. Na kočku nikdy nepoužíváme přípravky na odblešení pro psy. Kočky jsou vůči těmto chemikáliím velice citlivé. Každý veterinář vám poradí, které přípravky jsou bezpečné a vyzkoušené. Jako prevenci je možno použít i antiparazitální obojek.

Platí další pravidlo, že kočka chodící ven je vždy napadena vnitřními parazity a potřebuje pravidelné ošetření, tzv. odčervení. Nejčastějším problémem mohou být škrkavky. Mohou se již vyskytovat v trávicím traktu malých koťat, jsou totiž "přenosné" z matky na plod již před narozením i v době kojení. Kočky, které loví a žerou myši či ty, které mají blechy, jsou pravidelně napadány tasemnicí. Pokud chceme své zvíře ušetřit zbytečných problémů, provádíme pravidelně preventivní odčervení. U dospělých koček čtyřikrát ročně, u malých a dospívajících koťat častěji. Přípravky jsou ve formě tablet či past. Je jich v dnešní době velký výběr. Opět vám poradí a preventivní léky prodá váš veterinář.

Veterináře navštívíme i tehdy, objevíme-li u naší kočky ušního roztoče. Neléčená kočka většinou onemocní zánětem středního a vnitřního ucha, může u ní dojít i k poškození sluchového a rovnovážného ústrojí.

Veterinární péče

Kočky se mohou nakazit mnoha nemocemi, které mohou být smrtelné nebo nákladné na léčení. Nejlepší prevencí je očkování. Nejen že kočka neonemocní, ale očkování je vždy levnější než následná léčba. Proti většině vážných virových onemocnění je možno vaši kočku chránit použitím očkovacích látek. Ty v současné době poskytují vysoký stupeň ochrany a v naprosté většině nemají vedlejší účinky. Výrobci i veterináři doporučují každoroční přeočkování. Organizovaní chovatelé koček mají předepsaná povinná očkování proti těmto infekčním chorobám:

vzteklina ? je infekční onemocnění virového původu s příznaky těžkých poruch vědomí, vysokou dráždivostí končící celkovým ochrnutím. K infekci může dojít slinami při kousnutí. Léčení v současné době je neúspěšné.

panleukopenie (kočičí mor) ? je prudký zánět zažívacího traktu virového původu končící velmi často smrtí kočky. Šíří se vzduchem, přímým kontaktem s nemocným zvířetem a s jeho výměšky. Nemoc mívá velice akutní průběh.

kočičí rhinotracheitida (kočičí rýma) ? je to virové onemocnění horních cest dýchacích, někdy vede k zápalu plic a končí smrtí. Záněty horních cest dýchacích mohou též způsobovat caliciviry.

Vakcíny se očkují zpravidla kombinované, proti více onemocněním najednou. Očkovací schéma vám na požádání sestaví veterinář.

Kastrace koček

Kočky mohou mít koťata několikrát do roka. Průměrně se rodí čtyři nebo více koťat. Jen si spočítejte, kolik koťat by měl majitel jedné kočky ročně umístit. Je neetické a v dnešní době již ošetřené zákonem proti týrání zvířat, takovouto situaci řešit "starými a osvědčenými" metodami. Nejúčinnější způsob, který tento problém vyřeší jednou pro vždy, je kastrace. Nejen že se sníží počet nechtěných koťat, ale tento zákrok má i jiné výhody. Kastrovaní kocouři nezanechávají na svém území nepříjemné pachové stopy, odpadnou rvačky o teritoria, a tím je také mezi kočkami méně úrazů. Kastrované kočky i kocouři jsou více tolerantní a přítulnější. A ta nejdůležitější a praxí ověřená informace ? schopnost lovit není kastrací nijak ovlivněna!

Planeta zvířat