Kočka a léky

Jak na to. Pro snazší podávání léků se prodávají speciální kočičí bonbóny, což jsou snadno tvarovatelné, lepivé kousky, ve kterých se tableta dokonale skryje. V praxi tuto vymoženost zastoupí i kulička mletého masa nebo kousek uzeniny, do které pilulku zasuneme. Citlivé kočky však každý podobný podvod odhalí a buď „sadu“ odmítnou pozřít jako celek, nebo si v ústraní vyberou jen to, co jim chutná. Lék pak samozřejmě nevzbudí očekávaný účinek, naopak, může ohrozit jiné mlsné členy domácnosti. Některé léky jsou vyráběné i ve formě ochucených past a kapek, ale ne každá kočka je ochotná si na nich pochutnat.

Aplikace léků

Aby kočka lék skutečně spolkla, musíme jej dopravit co nejdál do tlamičky, až ke kořeni jazyka. Kočka se zpravidla brání, takže pokud jsme na podávání léku sami, kočku se pokusíme nejprve znehybnit.

Abychom se ubránili poškrábání a pokousání, pokusíme se uplatnit chvat na způsob dvojitého nelsona: s maximálním klidem kočku posadíme na klín zády k sobě, přidržíme si ji předloktím v místech pod její bradou a dolní část jejího těla vč. nohou znehybníme vlastními stehny. Máme pak obě ruce volné na to, abychom lék aplikovali.

Mírným stiskem čelistních kloubů donutíme kočku k otevření tlamičky. Necítíme-li se natolik stateční, abychom strčili kočce dva prsty s lékem do tlamy, použijeme tupou pinzetu a prášek vložíme co nejdál do krku. Pak hned tlamičku kočce přidržíme v zavřené poloze a čekáme na polknutí.

Pokud zjistíme, že kočka má sice prášek v tlamě, ale ještě ho zdaleka nespolkla, zkusíme kočce navlhčit nos a pysky vodou nebo mlékem, což by mělo vyvolat automatické olíznutí a polykací reflex. Pro případ neúspěchu máme po ruce injekční stříkačku s vodou (bez jehly). Tupou špičku prostrčíme zavřeným koutkem kočce do tlamky a vstříkneme trochu vody. Stejným způsobem do kočky vpravíme léky kapalné, případně tabletu rozpuštěnou ve vodě. Některé tekuté léky bývají opatřeny aplikační trubičkou, kterou zavedeme stejným způsobem. Tekutina v tlamě by měla kočku donutit polknout.

O něco drsnější je způsob, kdy bránící se kočku musíme zabalit např. do osušky, abychom jí znemožnili obranu. To je postup účinný i pro aplikaci ušních, nosních nebo očních kapek. Pro skutečné bojovnice si předem připravíme silnostěnný pytlík se zdrhovací šňůrkou pod krk - i když vstrčit kočku do něčeho takového je náročné pro obě strany.

Nejen tablety léčí

Léčiva v čípku zavádíme kočce vždy po vyprázdnění. Zkušený chovatel nebo majitel apatické kočky možná zvládne tuto proceduru sám, většinou mají co dělat dvě dospělé osoby. Čípek se snáze zavede, když ho nejprve potřeme olejem – čímž si sami práci ještě ztížíme: udržet klouzající čípek a bránící se kočku je pro jednoho neřešitelný úkol. Po zdařeném úkonu musíme kočku znehybnit nebo zabavit, aby výsledek našeho úsilí nevytlačila.

Také k měření teploty kočce bychom si měli sjednat asistenta, protože tady navíc hrozí nebezpečí, že bychom v zápalu boje mohli kočce teploměrem ublížit.

Nejméně se kočka brání různým hojivým a léčivým mastem. Riziko újmy na zdraví v případě mastí a gelů nehrozí chovateli, ale jen a jen kočce – a tkví v jejím smyslu pro čistotu. Minimálně 15 až 30 minut po aplikaci mastičky musíme kočku zabavit hrou nebo mazlením, aby účinná látka neskončila v jejím žaludku, kde by napáchala víc škody než užitku.

Pokud je nutné místo s mastí překrýt obvazem, je pravděpodobné, že na obvazování budeme muset opět povolat po- mocníka, a ještě pravděpodobnější, že si kočka obvaz dlouho nenechá.

Z roztoků, koupelí nebo sprejů na kůži používáme jen ty, které jsou určené kočkám a nejsou toxické, a aplikujeme je přesně podle návodu. Nejčastěji jde o antiparazitika. Kapka "spot on" se umisťuje na krk ke kohoutku, tedy na místo kočce nejméně přístupné. Po dobu několika následujících hodin ale kočku oddělíme od jiných zvířat, která by jí mohla látku "vyčistit".

Injekční aplikace léků mimo ordinace nebývá obvyklá, ale například u koček-diabetiček nelze jinak, než zasvětit majitele do správné techniky.

Kočka a antibiotika

Obtížnost podávání léků kočce by neměla chovatele odradit od předepsaného dávkování, od dodržování příslušných intervalů ani od doužívání léčebné dávky. A není horšího prohřešku proti zdraví kohokoli, tedy nejen koček, než předčasné ukončení léčby antibiotiky. Vý- sledkem není jen zhoršení zdravotního stavu (dříve či později), ale také vznik odolného kmene bakterií, na které se později musejí nasazovat silnější a silnější preparáty a přesto přežívají nejen v těle tohoto zvířete, ale dokonce i u jeho potomků.

Často se veterináři setkávají i s případy, kdy sice kočce aplikují několik prvních dávek injekčně, ale v následujících termínech se už chovatel nedostaví, protože se kočce ulevilo od původních obtíží; případně návštěvu odloží o den či dva. Každá nepravidelnost v podávání antibiotik přitom ohrožuje zdraví kočky a celou léčbu prodlužuje a prodražuje.

Není kočka jako kočka

Když se před lety k nám na chalupu přistěhoval toulavý kocour, vyhradili jsme mu opuštěnou králíkárnu, občas ho odčervili a krmili jen tehdy, když jsme na chalupu přijeli. Postupně ztrácel plachost, občas se nechal pohladit, ale nikdy nevstoupil do domu po celých deset let. Pak nás jednou v únoru přikulhal přivítat v žalostném stavu, na jeho přední noze bylo vidět, za jakou cenu se vysvobodil z pytláckých želez. Naložili jsme kocoura, který do té doby dramaticky odmítal výroční jízdy autem za očkováním, a bez přepravky či uklidňujících prostředků odvezli na veterinu, kde vzorně vydržel čištění, šití i injekci. V městském bytě dostal k obývání právě zasklený balkón s pelíškem a bedýnkou s pískem, a každý den se mnou absolvoval neumělý převaz. Přestože to nemohlo být příjemné, nikdy na mě nevztáhl dráp a nikdy si nesundal obvaz.

Na jaře jsme ho vrátili k jeho králíkárně. Mávl právě uzdravenou prackou a přestěhoval se do chalupy, kde už vládl děda-důchodce, za pec. Po zbývajících pět let svého života nikdy nepochopil, proč by měl noc trávit venku.

Poučení: Když jde o život, hrdost je k ničemu.

Planeta zvířat