Jaký máš čich?

Kočičí čich je zvlášť citlivý k pachům sloučenin dusíku.

Pes má mnohem lépe vyvinutý čich než většina jiných teplokrevných živočichů. Jeho čichová sliznice je sídlem čichového ústrojí, které tvoří velmi složité bludiště stočených skořepin. Oproti člověku má pes sliznici 20x až 40x větší.

Kočka

Čich kočky patří mezi značně vyvinuté smysly (i když není nejvyvinutější) a je pro ni velice důležitý. Kočka má v nosní sliznici 19 milionů specializovaných čichových buněk (v porovnání k člověku, který má jen 5 milionů takových buněk). Kočičí čich je zvlášť citlivý k pachům sloučenin dusíku. Proto kočka odmítá potravu zemřelou nebo hnijící, která obsahuje sloučeniny bohaté na dusík.

Kočka dovede také větřit. Větření se u koček nazývá také flémování a je pokládáno za vnímání pohybující se mezi čichem a chutí, souvisí se sexuálním a potravním chováním. Při flémování kočka vnímá pomocí Jacobsonova orgánu, který je u člověka nevyvinutý. Zaujímá při něm typický postoj s pootevřenou tlamou. U koček hraje tento orgán svou roli především v souvislosti s pachy v sexuální oblasti života.

Pravým čichovým požitkem pro kočky je vůně rostliny šanty kočičí (Nepera cataria). Zvláštní přitažlivost této rostliny, o kterou se kočky v extázi otírají a v jejích trsech se válejí, tkví v tom, že obsahuje éterické oleje, blízce příbuzné látkám, jež vylučuje v moči říjná samice kočky. Šanta přitahuje více samozřejmě kocoury, než kočky nebo kočičí kastráty. Podobné účinky má i kozlík lékařský.

Pes

Pes má mnohem lépe vyvinutý čich než většina jiných teplokrevných živočichů. Jeho čichová sliznice je sídlem čichového ústrojí, které tvoří velmi složité bludiště stočených skořepin. Oproti člověku má pes sliznici 20x až 40x větší. Velikost sliznice se liší podle plemene psa. Nejmenší rozměry čichové sliznice mají psi tzv. krátkonosí jako jsou např. pekingští palácoví psíci, buldočci apod. Naopak psi s delší nosní partií mají čichovou sliznici mnohem větší. Výjimku tvoří chrti, kteří i když mají dlouhou nosní partii není čich jejich nejsilnější stránkou.

V přední části dutiny nosní se nachází také větřící orgán, který je složen z tenkých vazivových rourek. Rourky obsahují přibližně 100 až 200 milionů čichových buněk a ty umožní psovi zachytit pach. Pes po počátečním vjemu začne intenzivně nasávat mohutnějšími vdechy vzduch společně se zjištěným pachem. Ten se dostává do zadní části dutiny, kde je uloženo čichové ústrojí. Zde se pach koncentruje a pomocí přenosu působí na orientační mozkové centrum. Nos zdravého psa je neustále přiměřeně vlhký a studený. Obě tyto vlastnosti jsou při vnímání pachu velmi důležité. Umožňují psovi dokonalý vjem.
Pes je schopen mnohem dříve zaregistrovat přicházející osobu čichem než ji doopravdy spatří. Může také čichem rozlišit, zda se osoba, která k němu přichází, bojí nebo ne. Pes v průběhu života přichází do styku s velkým množstvím různých pachů. Pokud se některé pachy vícekrát opakují (pach pána, pach členů smečky, pach háravé feny, pach domova, pach kořisti apod.), pes si je zapamatuje a ukládá tzv. čichovou paměť. Tato čichová paměť umožní psovi rychleji se orientovat ve spleti různých pachů. Bez ní by nebyl pes schopen sledovat určitou danou stopu. Díky této paměti je schopen služební pes vypracovat i několik hodin starou stopu po předchozím nasumování pachu z předmětu nalezeného na místě činu. Cvičením stop se čichové schopnosti psa zdokonalují.

Pes je zatím nejdokonalejším analyzátorem pachů, který člověk cíleně využívá. Člověk využívá psího čichu k lovu zvěře, k vystopování pachatele trestného činu, k vyhledávání drogy, speciálně vycvičení záchranářští psi jsou schopni vyhledat živé i mrtvé lidi zavalené sutinami zřícených domů nebo pod vrstvou lavinového sněhu a v poslední době je čich psů zkoumán a využíván i v lékařství.

Kůň

Na rozdíl třeba od psů, koně nemají zdaleka tak dobře vyvinutý čich. Přesto ale existují dvě oblasti, kde jej hojně využívají. Tou první je orientace v terénu. Je známá schopnost koní téměř odkudkoli trefit domů. Tato schopnost ještě není zcela prozkoumána, ale zdá se, že čich zde sehrává významnou roli. Pokud kůň nemůže čich v terénu používat (např. z důvodu silného větru), je silně nesvůj, má tendenci zvedat hlavu, pátrat po pachových stopách a silně ""vandrovat"".

Druhou oblastí využití čichu u koní je vzájemná komunikace. Koně se navzájem představují očicháváním, značí si pachovými značkami teritorium, matka neustále čichem kontroluje své mládě. Spousta lidí má zkušenost, že přijde-li do stáje v čerstvě vypraném oblečení nebo v oděvu, ve kterém pobývali v jiné stáji, koně je očichávají zvláště pečlivě. Čich ale není prostředek pro komunikaci, neznamená to přátelství. I koně se mezi sebou často napřed očichají a pak pokopou...

Čich je velmi citlivý a podobně jako sluch hraje velkou roli v ochranném systému koní, neboť jim umožňuje rozeznat jiná zvířata i své domácí prostředí. Koně vnímají také lidský pach a ihned rozpoznají nervozitu svého pána. Jsou neobyčejně citliví na pach krve, často jsou neobyčejně neklidní a nervózní v blízkosti jatek.

Při flémování kůň zdvihá a obrací na ruby horní pysk. Toto chování se objevuje u hřebců větřící říjnou klisnu, ale často je způsobuje i velmi silný či neobvyklý pach nebo chuť, jako např. česnek, citrón nebo ocet.

Ryba

Pro většinu ryb je čich důležitější než chuť, důvodem je jeho hlavní využití pro hledání potravy a tím i pro přežití. Ryby mohou potravu pomocí svých nozder zaregistrovat na poměrně velkou vzdálenost. Zvlášť dobře vyvinuté nozdry mají žraloci a úhoři. Protože nozdry jsou slepě zakončené, neprotéká jimi voda, která omývá žábry.

Čich může sloužit nejen k vystopování potravy, ale i k zjišťování kvality vody a tím třeba nalezení domovského úseku řeky. Platí to zejména pro ryby tažné, jako jsou např. lososi,

kteří mají natolik jemný čich, že dokážou rozeznat ""pach"" místa, kde se narodili, a díky této

čichové stopě se na ta místa v dospělosti vrací ke tření.

Některé ryby, jako např. střevle potoční, jsou schopny v případě nebezpečí vylučovat z kožních žláz ""polachovou látku"". Tento čichový signál zaregistrují ostatní ryby v hejnu jako varování před nebezpečím a hejno se rozprchne na všechny strany.
Had

Čich hadů je jejich nejdůležitější smyslový orgán. Jejich čichové ústrojí je velmi dobře vyvinuté. Je to, jak jste se mohly sami přesvědčit, spojeno s jejich častým vyplazováním jazyka. Rozeklaný jazyk se při zavřené tlamě vysune drobnou mezerou pod horním dílem hlavy a had vertikálním pohybem jazyka nabírá jemné pachové částečky. Při zasunutí jazyka zpět do tlamy odevzdá pachové částečky čichovému ústrojí (Jacobsonův orgán), které se nachází na horním patře. Zde jsou pachové částečky vyhodnocovány a informace jsou předány do mozku.

Motýl

Tykadla motýla nejenže udržují rovnováhu a plní úlohu hmatového orgánu, ale slouží především jako orgán čichu. Samečci martináčovitých mohou díky svým velmi citlivým tykadlům ucítit samičku svého druhu na vzdálenost mnoha kilometrů. Mají jedno z nejcitlivějších čichových ústrojí z celé živočišné říše.

Planeta zvířat