Každý z jiného těsta

Nejčastěji chovanými tzv. zájmovými nebo společenskými zvířaty jsou bezesporu psi. Hned za nimi následují kočky, které už v některých zemích co do obliby psy dokonce předhonily. Podívejme se na některá specifika přirozeného skupinového chování psů a koček , abychom jim lépe porozuměli a nebyli nečekaně zaskočeni něčím, co je vlastně z jejich hlediska docela normální.

Proč právě psi a kočky?

Psi dělají lidem společnost už zhruba 14 000 let. Na to, proč psi začali žít s lidmi, není jednotný názor. Jedna domestikační teorie říká, že psi se přidali k lidem, aby se živili jejich odpadky. Jiní vědci míní, že lidé se naopak přidali ke psům, když je sledovali při lovu a pak jim odebírali jejich kořist. Další možností je, že pes byl lovným zvířetem a roztomilá mláďata přinášeli lovci na hraní dětem. Ať je to jak chce, psy jsme se naučili využívat opravdu všestranně: k nejrůznější práci, ke sportu, k pochlubení na výstavách, ale hlavně nám dělá dobře, že nás mají tak nekriticky rádi a svou lásku a oddanost nám dávají nepokrytě a radostně najevo.

Kočky zdomácněly mnohem později (zhruba před 4000 lety) a neměly to s námi lidmi vůbec jednoduché. Zatímco někde byly svého času uctívány a velebeny jako bohyně (Egypt), jindy a jinde byly spojovány s ďáblem, upalovány na hranici a jinak krutě pronásledovány. Dodnes jsou země, kde je nemyslitelné vlastnit kočku jako domácího mazlíka. Snad proto si kočky od nás stále udržují jakýsi hrdý odstup. Ale tím nás zároveň přitahují. Mnoha lidem stačí k příjemnému pocitu jen se na kočky dívat a obdivovat jejich dokonalou krásu. Když nám někdy dovolí pohladit jejich heboučký kožíšek, nebo si o to dokonce samy řeknou, činí nám to ohromnou radost a potěšení. A když přitom navíc spokojeně vrní, na chviličku zažijeme pocit opravdové slasti.
Proto jsou oba druhy tolik oblíbené zvláště mezi dětmi, starými lidmi a těmi, kdo žijí sami a mají pocit, že se jim nedostává lásky a citu nebo jimi nemají koho zahrnout.

Skupinová hierarchie

Psi jsou velmi společenská zvířata. Žijí ve smečkách čítajících obvykle kolem desítky jedinců. Každá smečka má svého vůdce, kterého všichni uctívají a svou úctu a podřízenost mu dávají často rituálně najevo. Vůdce se chová povýšeně a blahosklonně, málokdy se uchyluje k agresi, a když, tak pouze v náznaku, jen aby provinilcům připomenul, s kým mají tu čest. Vůdce, který musí o své postavení stále bojovat, je slabý a smečka si brzy zvolí jiného. Každý jedinec má svůj specifický úkol, podle toho, jaké prokáže vlohy. Někdo dobře stopuje, jiný rychle běhá, další rázně a pevně kouše. Všichni hledají uplatnění a na práci se jen třesou. Protože ten, kdo nemá svůj úkol, je pro smečku přítěží. Když udeří období nedostatku, smečka se přítěže zbaví – v lepším případě nepotřebného psa vyžene, v horším ho usmrtí. Ale i vyhnání většinou znamená smrt, protože bez spolupráce ostatních se těžko obstarává potrava. Psi jsou ke své smečce naprosto loajální, zrada je nemyslitelná.

Kočky žijí v rodinných skupinách, kde je obvykle matka a její dcery se svými koťaty. Jejich soužití je založeno na vzájemné toleranci a zažitých rituálech. Kočka-matka občas rodinu rázně usměrní. Dospělí kocouři žijí většinou samotářsky a jeden kocour má „pod kontrolou“ i několik skupin koček. Dospívající kocourci bývají ze skupiny vyhnáni nebo žijí opodál a kocourovi se zdálky vyhýbají. Ale ani kočky to s ním nemají jednoduché – kocour rád demonstruje svoji sílu a nadřazenost tím, že občas zpráská některou členku svého harému, až chlupy lítají, a ještě přitom vyluzuje strašlivé zvuky. Na lov vycházejí kocouři i kočky individuálně a loví jen tak velkou kořist, jakou sami fyzicky zvládnou. Jsou skvělí pozorovatelé a oplývají ohromnou trpělivostí, protože loví docela jinak než psi – ze zálohy. Přestože i kočky vykazují vlohy k rozličným užitečným činnostem, využívají je samy pro sebe, nespolupracují.

Užitečné zásady pro společný život

Pes:

1. Chovejte se jako vůdce – povýšeně, hrdě, suverénně, důsledně, blahosklonně, ale nikdy ne agresivně ani servilně.
2. Zahrňte psa úkoly, ke kterým má vlohy a které mu dělají radost, ať má pocit, že je platným členem smečky.
3. Bude-li pes muset zůstávat doma sám, pomalu a pečlivě jej to naučte – není to pro něj přirozené! V začátcích může dobře pomoci odpařovač do zásuvky s uklidňujícím feromonem, specifickou vůní, kterou vylučuje kojící fena k uklidnění štěňat. Vhodné jsou i tabletky nebo kapky s obsahem tryptofanu nebo homeopatické léky. Pokud je pro psa samota příliš stresující, poraďte se s odborníkem o vhodném postupu.

Kočka:

1. Buďte tolerantní a šetřete zákazy a příkazy.
2. Zaveďte pravidelné rituály (krmení, mazlení, česání, vítání, společný odpočinek, hry…) a neměňte je.
3. Dopřejte kočce možnost stále něco pozorovat a rozvíjet individuální schopnosti.
4. Máte-li doma více koček, dejte jim k dispozici co největší prostor, popřípadě jim nabídněte vertikální rozčlenění. Jsou dny, kdy na sebe nemají náladu a potřebují odstup. Stísněný prostor vyvolává nervozitu a agresi.

Obrana území

Psí smečka obývá takové území, které ji stačí uživit – ať již jde o kořist, kterou si uloví, nebo například o zdroj odpadků nebo zbytků jídla kolem měst a turistických center. Hranice teritoria obvykle označuje vůdce smečky svou močí, výkaly a hrabáním zadními končetinami. Označené teritorium je pro psy z jiné smečky tabu. Pokud jím musejí projít, chovají se velmi nejistě a submisivně. Toto chování naštěstí vykazují i městští psi v parcích – nikdo si není jist tím, že je na svém území, a proto se k ostatním psům chová s úctou a respektem. Jinak je to samozřejmě na zahradě nebo v domě – pokud přijde návštěva se psem, domácího psa toto vniknutí do teritoria pěkně rozzlobí. Dráždí jej většinou i psi, kteří procházejí kolem zahrady, proto je hlasitě varuje a při nejbližší příležitosti obnoví všechny pachové značky kolem plotu zvenčí i zevnitř.
Specifický a nezaměnitelný pach dodávají značkám feromony – pachové látky, které slouží ke komunikaci v rámci druhu. Žlázky produkující feromony mají psi hlavně v okolí konečníku, kořene ocasu, předkožky (popřípadě vulvy), ale také na chodidlech a na obličeji a při bázi uší. Proto při setkání dvou psů probíhá vždy stejný rituál – nejprve si očichají okolí konečníku a pohlavních orgánů, pak obličej, vyhodnotí zjištěné informace a začnou si hrát, dvořit se, hrozit si, nebo se v klidu rozejdou a na rozloučenou udělají močí malou značku.

Kočičí skupina vykazuje teritoriální chování v případě, že v místě není dostatek potravy pro další kočky. Pokud je zdroj obživy bohatý, mohou se na jednom malém území vyskytovat dvě i tři skupiny koček a na důležitých místech se střídají v určitých časových intervalech. Kočky, na které ještě nepřišla řada, spořádaně čekají opodál a pozorují druhou skupinu. S kocoury je to však jinak – ti do svého teritoria jiného kocoura nepustí. Kocouři neberou takový zřetel na zdroj potravy, ale na to, zda se na vybraném území nacházejí plodné kočky. Jejich teritorium je tak velké, aby ho stihli obejít za jeden den a obnovit značky na jeho hranicích. Značkují močí, ale i výkaly – zahrabávání jen tak ledabyle naznačí a trus nechají na povrchu. Důležité jsou také značky vyryté drápy do kmenů stromů – podle výšky umístění se dá poznat velikost, podle hloubky vrypů síla rivala. Také u koček hrají významnou roli feromony – dodají specifickou individuální vůni moči a výkalům, ale ulpívají i na poškrábaných plochách, protože žlázky produkující feromony jsou i na tlapkách. Obličejovými feromony si kočky označují místa, která považují za zvláště zajímavá a příjemná, například okolí pravidelného zdroje potravy, ale i nohavice lidí, kteří je přicházejí krmit.
Setkání dvou cizích koček bývá provázeno vzájemným strachem a velkou ostražitostí. Kočky se dlouho bez hnutí pozorují z uctivé vzdálenosti a každý sebemenší pohyb dělají velmi opatrně, pod přísnou kontrolou té druhé. Nemají snahu se očichat a seznámit, dostanou-li se na dosah, syčí, vrčí a sekají po sobě tlapkou, snaží se zase zvětšit odstup. Kocouři bývají velice netolerantní a cizího kocoura, ale často i kočku tvrdě napadají.

Užitečné zásady pro regulaci teritoriálního chování

Pes:

1. Pokud váš pes značkuje doma, udělejte v první řadě jasno v hierarchii, až pak začněte uvažovat o kastraci.
2. Měňte místa vycházek, aby si pes nezačal přivlastňovat nějaké území.
3. Nechoďte se psem na návštěvu tam, kde žije jiný pes. Pokud je to nutné, bude lépe držet oba psy uvázané.
4. Při potkání cizího psa nechte proběhnout celý seznamovací rituál. Vzájemné očichávání zadních partií těla není „fuj“.
5. Nový pes v domácnosti je vetřelcem – dbejte, aby staršímu psovi zůstala všechna původní privilegia, „nadržujte mu“ a pomozte mu svou podporou vyrovnat se s novou situací. Regulujte agresi.

Kočka:

1. Většina dospělých kocourů značkuje i v bytě. Nejspolehlivějším řešením je kastrace.
2. Pokud značkuje doma kastrovaný kocour nebo kočka, bývá to známkou nejistoty a stresu. Obnovte staré rituály, zaveďte nějaké příjemné nové. Když to nestačí, požádejte svého veterináře o syntetické kočičí tvářové feromony ve formě odpařovače nebo o přípravky s obsahem tryptofanu.
3. Připravte kočce dostatek škrabadel a předmětů, o které si ráda otírá tváře – takto označená místa jí domov zútulní.
4. Nová kočka v domácnosti může v omezeném prostoru bytu vyvolat naprostou paniku. Ideálním řešením je mříž ve dveřích mezi kočkami a velká trpělivost. Někdy jsou potřeba dlouhé hodiny až dny vzájemného napjatého pozorování, než opadne strach a nastoupí tolerance. Je však mnoho koček, které vůbec nedokážou žít dohromady s jinou kočkou a je třeba jim najít jiný domov.

MVDr. Hana Žertová