Vnitřní paraziti psů a koček

Pravidelné odčervování psů a koček patří k základní zdravotní péči, kterou dnes již většinou nezanedbáváme. Ale málokdo z nás má docela jasno v tom, s jakými parazity se u našich miláčků můžeme běžně setkat, jaké si mohou dovézt z dovolené u moře, kteří parazité jsou nebezpeční i pro lidi a jak se nejlépe chránit. O informace k tomuto tématu jsme proto požádali Prof. MVDr. Vlastu Svobodovou, CSc. z Ústavu parazitologie Fakulty veterinárního lékařství VFU Brno.

Kterými vnitřními parazity trpí psi a kočky v naší republice nejčastěji?

Výskyt vnitřních parazitů (endoparazitů) je nejčastější a zároveň nejnebezpečnější u mladých zvířat asi do věku dvou let. Setkáváme se s kombinovanými infekcemi hlístic, hlavně škrkavek, a také různých prvoků a tasemnic. Mezi typické projevy parazitárních infekcí patří průjem – hlenovitý, někdy i s příměsí krve. Dospělí jedinci infekce lépe tolerují, jejich zdravotní stav obvykle není výrazně narušen, ale vylučovaná vajíčka v prostředí jsou po mnoho měsíců nebo i roků zdrojem onemocnění.

---
Škrkavka kočičí (Toxocara cati) je kosmopolitně rozšířený parazit koček a kočkovitých šelem. Jedná se o nejběžnější hlístici koček v evropských podmínkách. U dospělých koček nepůsobí výrazné klinické příznaky, avšak u koťat může způsobit vážné zdravotní problémy a vést až k úhynu. Na rozdíl od příbuzné škrkavky psí se nepřenáší transplacentárně (tedy z matky na plod), nýbrž jen mlékem či pozřením paratenického hostitele.
---

Jak se dá proti parazitům bojovat?

Prevenci proti parazitózám nelze aplikovat ve stejné podobě u celé populace psů a koček, ale musí odpovídat věku, způsobu chovu a aktivitám daného zvířete. Kočky volně se pohybující po okolí domu a chytající myši vyžadují daleko intenzivnější ochranu proti parazitům než kočky chované pouze v bytě. Stejně tak psi provázející svého pána do „lesů, luk a strání“ s možností volného pohybu by měli být cíleně chráněni. Veterinář po domluvě s majitelem navrhne konkrétní způsob ochrany proti parazitům od štěněte nebo kotěte až po seniorský věk. Preventivně jsou aplikovány antiparazitární přípravky se širokým spektrem účinnosti, je však vhodné v indikovaných případech provést mikroskopické vyšetření trusu a stanovit terapii na základě diagnózy.

Jaké jsou zásady odběru vzorků trusu ke koprologickému vyšetření? Kdo tato vyšetření provádí?

K zajištění objektivního výsledku doporučujeme vyšetřit tři vzorky trusu odebírané každý den nebo lépe obden. Parazité nevylučují vajíčka pravidelně, ale objevují se i několikadenní přestávky, a proto by jednorázové vyšetření s negativním výsledkem mohlo být zavádějící. Vzorky trusu velikosti oříšku je třeba vložit do kelímku z umělé hmoty nebo ze skla a ponechat v chladu. Majitel doručí vzorky veterináři, který je vyšetří nebo zašle do příslušné laboratoře, popřípadě je může majitel zvířete do laboratoře dopravit sám. Výsledek vyšetření a další postup majitel zvířete řeší se svým veterinářem.

Je výskyt některých parazitů vázán jen k určitému věku, nebo je třeba psa (kočku) odčervovat po celý život?

Mladá zvířata jsou vnímavější k infekcím včetně parazitárních, snadno se nakazí a infekce probíhá s výraznějšími příznaky onemocnění. Některé parazitózy se přenášejí již během březosti z matky na plod nebo po porodu mlékem (škrkavky). Proto boj proti parazitům u mláďat začíná již od 10 (psi) nebo 20 (kočky) dnů věku a je zaměřen cíleně zejména proti život ohrožujícím škrkavkám. Přípravky je nutno aplikovat opakovaně, neboť parazité prodělávají v organismu hostitele (psa nebo kočky) složitý vývoj a je nutné je zasáhnout v určité fázi vývoje. Škrkavky jsou velmi rozšířenými parazity psů a koček, a proto u mláďat předpokládáme nakažení a aplikujeme léky včas. Riziko vnitřních parazitů je celoživotní, ale liší se druhové zastoupení. Tak jako jsou pro štěňata nebezpečné škrkavky a infekce prvoky, pro dospělé psy jsou to hlavně tenkohlavci a tasemnice. Je pravda, že moderní širokospektrální přípravky působí proti hlísticím i tasemnicím, přesto je vhodné kontrolní vyšetření trusu. Pro majitele koček s možností volného pohybu a lovu hlodavců by mělo být samozřejmostí kočku odčervovat minimálně 4x ročně.

Kteří z vnitřních parazitů jsou nebezpeční lidem a jak je možné se proti nakažení chránit?

Onemocnění přenášená mezi zvířaty a lidmi se nazývají zoonózy. Bohužel riziko přenosu parazitárních infekcí psů a koček na člověka je reálné. Jsou to již zmíněné škrkavky psa i kočky, jejichž vajíčka přežívají v půdě i více než tři roky. Člověk se nakazí při práci a kontaktu s půdou, nemytým ovocem a zeleninou, pro děti mohou být nebezpečná pískoviště (larvální toxokaróza). Nejlepší ochranou kromě dostatečné hygieny je péče o psy a kočky a pravidelná kontrola parazitárních infekcí. Zoonóz je více, ale naštěstí převažují infekce vyžadující určitý vývoj parazita mimo organizmus psa a kočky nebo zprostředkování přenašeči (klíšťaty, komáry, blechami). Přímého kontaktu a soužití se psy a kočkami se při dobré péči obávat nemusíme.

Jak významné ohrožení toxoplazmózou představují kočky v porovnání s dalšími zdroji nákazy?

Toxoplazmóza úzce souvisí s chovem koček, neboť pouze kočky vylučují vajíčka, která se dostávají do prostředí. Vylučování vajíček toxoplazem u koček je však omezeno, dochází k němu významně pouze jednou za život kočky, nejčastěji v období mezi třemi až osmi měsíci stáří a lze mu předcházet nebo jej potlačit. Vajíčka jsou poměrně odolná, vydrží v půdě až dva roky a jsou rozptýlena deštěm a větrem. Jsou zdrojem infekce pro všechny savce (včetně člověka) a ptáky. Infekce se projeví tvorbou cyst v různých tkáních; tyto cysty jsou rovněž zdrojem infekce. Existuje několik možností, kterými může toxoplazma nakazit člověka – konzumace nedostatečně tepelně opracovaného masa hospodářských zvířat, např. bifteky, špatně omytá zelenina a ovoce, kontakt s půdou při hobby, sportu a hrách. Z těchto důvodů nebyl prokázán častější výskyt infekce u majitelů koček ve srovnání s ostatní populací.

Není nebezpečné, když si pořídí kotě rodina s malými dětmi nebo těhotná žena?

Toxoplazmóza je jednou z nejrozšířenějších a nejznámějších zoonóz a je zmiňována zejména v souvislosti s těhotenstvím. Ani mladé rodiny se nemusejí koček obávat, je však třeba dodržovat určitá pravidla. Zabýváme se toxoplazmózou koček dlouhodobě a vyšetřováním zvířat různého věku a způsobu chovu jsme potvrdili, že nejmenší riziko představují doma chované kočky krmené výhradně vyráběnými krmivy, vařeným nebo aspoň tři dny zmrazeným masem. Nebezpečí se také snižuje s postupujícím věkem kočky, riziko je vyšší u koťat a naopak u zvířat starších dvou let je výrazně nižší. Doporučujeme 1x měsíčně vyšetřit trus kotěte, aby veterinární lékař v případě nálezu toxoplazmových vajíček mohl okamžitě efektivně zasáhnout účinným přípravkem. Je třeba chránit kotě proti škrkavkám, jejichž vajíčka jsou u koťat často v masivním množství vylučována trusem a představují riziko i pro člověka. Pravidelným odčervováním od tří týdnů věku opakovaně podle doporučení veterináře chráníme zdraví celé rodiny včetně kočky. Pokud je kočka chována pouze v bytě, doporučujeme od jednoho roku stáří 2x ročně vyšetřit trus a antiparazitika aplikovat až v případě nutnosti. V domácích podmínkách při dodržování výše uvedených pravidel jsou samozřejmě cesty infekcí omezené.

Kteří parazité se u psů a koček vyskytují méně často a jaké příznaky je mohou prozradit?

Parazité u dospělých zvířat obvykle výrazně zdravotní stav nenarušují. Dlouhodobé napadení parazity se projevuje mírným hubnutím, zhoršenou kvalitou srsti a občasnými průjmy. V poslední době se setkáváme s nebezpečnými projevy (horečka, dýchavičnost, apatie, pohybové potíže) některých v našich podmínkách méně známých parazitárních onemocnění. Lov hlodavců v okolí vesnic, chalup a chat s sebou přináší potenciální riziko. Nebezpečné mohou být drobné tasemnice echinokoky, jejichž zdrojem pro psy a kočky jsou zejména hraboši. Bohužel, žádné příznaky jejich přítomnost neprozradí, pro psy a kočky jsou v podstatě neškodné. Avšak jejich vajíčka vylučovaná trusem jsou velmi nebezpečná pro člověka.

Je možné se u nás setkat i s parazity, kteří v našich podmínkách nejsou obvyklí? Mohou zde dokončit svůj cyklus a napadat další jedince? Existují nějaká preventivní opatření a kdy byste je doporučila?

V souvislosti se změnami klimatu, s cestováním do zahraničí i s rozvojem volnočasových aktivit lidí se šíří dříve u nás neznámé infekce. Jedná se obvykle o onemocnění přenášená krev sajícím hmyzem nebo klíšťaty. Pokud u nás žije vhodný přenašeč a splňujeme teplotní nároky parazita na vývoj (což se postupně děje), parazit se na našem území začne úspěšně šířit. Takto se u nás objevila např. srdeční a podkožní červivost (dirofilarióza). Preventivní opatření spočívají především v ochraně proti přenašečům a využití možností likvidace parazitů v těle hostitele v počátcích jejich vývoje.

Mohla byste na závěr shrnout hlavní zásady prevence parazitárních onemocnění psů, koček, ale i jejich majitelů?

Pokud pes a kočka mají svého majitele, který jim zajistí kvalitní výživu, při každodenním kontaktu sleduje zdravotní stav a včas reaguje na případné změny, dodržuje doporučení veterináře ohledně vakcinace a antiparazitární kontroly, není třeba se obávat o jejich ani o naše zdraví.

Na otázky redakce odpovídala Prof. MVDr. Vlasta Svobodová, CSc.