Kočičku nebo kocourka?

Kočičku nebo kocourka?

kočky z útulku
Jarda se Šárkou se rozhodli, že si pořídí koťátko, jenže se nemohli shodnout, jestli raději kočičku nebo kocourka a debata hrozila přerůst v hádku.

„Mně to je nakonec jedno jestli seženeme kočičku nebo kocourka,“ řekl Jarda. „Tak to mně ne! Kocouři jsou blbí. My jsme měli kdysi kocoura a to byl hrozný mamlas. Pořád se někde toulal, pak se vracel doškubaný a až se trochu vzpamatoval, už hledal, s kým by se zase porval. Doma hrozně rád převracel odpaďák a počural nám všechny igelitky. A sousedka měla taky kocoura, jen venkovního a přistihla ho, jak sedí na parapetu otevřeného okna natažený do místnosti a strká packu do klece s kanárkem. Kanárek se měl slunit a místo toho dostal šok. Zato kočička Mája se mnou prožila celé dětství. Mája se jmenovala proto, že se narodila v květnu, byla bílá s černými a hnědými flíčky a byla to ta nejhodnější a nejchytřejší kočička pod sluncem.“ „Takový urážky a pomluvy kocourů nemůžu poslouchat. Já jsem měl jako kluk oblíbeného kocoura, byl černý jako uhel, tak jsem mu říkal Uhlík. Ráno jsem se do školy vypravoval sám a Uhlík mi pravidelně dělal společnost u snídaně. Měl moc rád rohlík s máslem a sýrem a věděl, že když si pěkně sedne vedle mě na židli, napřímí se a opře se packami o stůl, že mu trochu ze své snídaně dám. Pak mě vždycky kousek cesty vyprovodil. A taky přesně věděl, kdy se vracím ze školy a chodil mi naproti.“ „Jak o tom tak přemýšlím, co kdybychom si pořídili kočky dvě. Ty budeš mít kocoura, já kočičku a aspoň jim nebude smutno, než se vrátíme z práce,“ uzavřela to Šárka.

Srdečné blahopřání

Srdečné blahopřání

kočky z útulku
Je 19.1.1987 a já jsem už týden v nemocnici, hned po ránu se sešlo koncilium a jejich verdikt zní, dnes už opravdu musí ven. Výraz v obličejích doktorů nevěstí nic dobrého, ale pohyby přece cítím - miminko musí být v pořádku! A tak jsme putovali na sál, bylo rozhodnuto, že miminko přijde na svět s dopomocí, ale normální cestou. Napojená na hadičky, na přístroje, slyším tlukot srdíčka …čas ubíhá a děťátku se na svět stále nechce a pak najednou ticho, co to je, proč nic neslyším…trvá to pár vteřin a přesto je to pro mne to nejdelší období života. Pak už vnímám jenom pokyny „tlačte,tlačte“ a konečně dětský pláč „maminko, je to holčička…

Jak zabavit kočku?

Jak zabavit kočku?

kočky z útulku
Lea s Tamarou, dvě studentky bydlící v pronajaté garsonce si pro radost pořídily koťátko, kočičku Gáju. („Poškrábaný nábytek a všechny škody uhradíte,“ varoval je majitel garsonky) Gája byla nejen roztomilá a krásná, ale také legrační, jak zdolávala jednotlivá patra na šplhadle, jak honila vršky od pet láhví, jak se schovávala pod potah na křesle jako do stanu (těch chlupů co tam nechala). Pozorovat Gáju bylo mnohem lepší než sledování televize. „To je neuvěřitelné, čím vším se to kotě dokáže zabavit,“ žasla Lea. Gája také s holkama ráda sedávala na balkoně, na klíně to však dlouho nevydržela, seskočila na zem, lehla si jak placka a škvírou pod zábradlím sledovala dění pod sebou.

Blešák pro kočky 2/2012 – Přírodní živly nad přízní kupujících nezvítězí

Blešák pro kočky 1/2012 – Vítej, Kolbenko!

kočičí útulek
Tak moje oblíbené blešáky opět pro tento rok začaly, je neuvěřitelné co lze prožít během jednoho dopoledne,a co vše jsme na Kolbence zažili: tornádo, úpal i s úžehem, ba i požár byl přítomen, malá vodní aférka v podobě Plitvických jezer také nechyběla, snad všemi přírodními živly jsme již byly obšťastněni, jen ta pravá zimní chumelenice chyběla – už nechybí, dočkali jsme se.

Rozloučení s andílkem Tíťulkou

Rozloučení s andílkem Tíťulkou

kočky z útulku
Co je to vlastně umírání a dá se vůbec na umírání zvyknout? Věřte mi, zkoušela jsem všechno možné, ale z mého pohledu se na umírání a na smrt nedá nikdy zvyknout. Umírání je smrt a smrt je umírání? Asi ne vždy, ale rozhodně obě fáze strašně moc bolí. Záleží na tom, z jakého úhlu se na celou záležitost podíváte. Zažila jsem již mnohokrát umírání, ať už zvířecí anebo člověčí. Pokaždé to bylo zoufale těžké. Umírání však nemusí vždy znamenat blízkou smrt. A co je to vlastně smrt? Proč se s ní v žádném případě nedokážeme vyrovnat? Jsem si jistá, že mne pochopí jen ten, kdo si sáhl téměř na dno a ví, co znamená umírání a zároveň ten, kdo si sáhl opravdu až na samotné dno a ví, co znamená smrt. Tato myšlenka dostane na našem webu ještě prostor.

O lidech a zvířatech

O lidech a zvířatech

kočky z útulku
Četla jsem jeden článek na internetu a ten mě vedl k zamyšlení. Byl to takový článek, kde nějaký odborník radil lidem, kteří chtěli rekonstruovat svůj byt. Ti mezi svými požadavky a přáními zmínili také to, že žijí s kočkou, takže by se s ní mělo počítat. Následovala doporučení, návrhy a nápady, jak si s bytem dobře poradit. Tuto pasáž jsem jen letmo přelétla očima, jestli se tam nenajde něco, co by se mi mohlo hodit. V celém článku mě ale na první pohled odzbrojily věty asi takovéto formulace: „Potřeby pro kočku umístěte do předsíně. Rozhodně je nedávejte do obývacích místností.“

Lednová kočka

Lednová kočka

kočky z útulku
Štěpánka se vzbudila o půl desáté a tenká škvíra mezi žaluziemi a okenním rámem neprozrazovala moc o tom, jak je venku. Snad jen to, že slunečního světla je opět poskrovnu. Vstala a vykoukla z okna. No ne? Naskytl se jí nádherný obraz. Zahrada celá zahalená v mlze, jen tušení větví stromů a zlaté slunce prodírající se tou mlhou. Zvláštně krásný začátek ledna, pomyslela si. Kdo by dnes poznal, že minulý týden hustě sněžilo?

Blešák pro kočky 1/2012 – Vítej, Kolbenko!

Blešák pro kočky 1/2012 – Vítej, Kolbenko!

kočičí útulek
První letošní blešák jsme symbolicky zahájili hned počátkem. Navíc blešák proběhl v den Michalových narozenin. Tento slavnostní den začal ranními mrazíky, lehkým větrem a bezva náladou. Zažili jsme absolutně nečekané okamžiky. Nakonec nic netušíc, byli jsme velmi mile překvapení. Navštívili nás naši milí známí – Marťa Edíčková, Zuzka a Michal Gelnarovi Jimmičkovi. Naše překvapení neznalo hranic a mezí, byli jsme nadšení. Prodej rázem nabral úplně jiné obrátky a prodávalo se mnohem lépe.

Pevná vůle

Pevná vůle

kočky z útulku
Leden je první měsíc v roce, kdy pevná vůle prochází zatěžkávací zkouškou. Ti kdo byli při oslavách Silvestra natolik střízliví aby si dali nějaké to novoroční předsevzetí, už v lednu mohou litovat své nerozvážnosti. Jen opravdu pevná vůle vám umožní hryzat mrkev, zatímco zbytek rodiny se cpe šťavnatou pečínkou, opékanými brambory s oblohou a po obědě zmrzlinovým pohárem. Jen opravdu pevná vůle a vidina dokonalé postavy vás vyžene do nevlídného počasí běhat a můžete jen tiše závidět partnerovi, že on tohle nemá zapotřebí. Povaluje se u televize a je mu dobře.

Dva psi – důvod ke rvačkám?

Dva psi – důvod ke rvačkám?

kočičí útulek
Pořídili jste si druhého pejska, jenže místo pohodového soužití to u vás doma vypadá jako v bojové aréně? Možná jen nesprávně zasahujete do psí hierarchie…

To, co mnozí majitelé psů považují za hru, znamená pro většinu psů vzájemné měření sil, při kterém se snaží odhalit silné či slabé stránky toho druhého. Současně se tím učí také sociálnímu chování a strategickému jednání. Společné aktivity, jako jsou hra na honěnou, válení se po sobě nebo skákání na druhého, bývají často jen hravým tréninkem. Psi si při něm školí své smysly a reakce, jednoduše se navzájem testují. V pevně zavedené smečce vychází výzvy ke hře většinou od zvířat, které stojí v hierarchii níže. Většinou si můžete všimnout i skutečnosti, že odezva od výše postavených je s postupujícím věkem stále menší. Naopak zvířata, která stojí v hodnostním žebříčku na stejné úrovni, si spolu hrají častěji.

Přihlášení

Facebook a my

Spolupracujeme