* 29.4.2020 ❤️❤️❤️ Poslední sbohem milovanému kocourkovi Robátku Srdíčkovému ❤️❤️❤️

Vážení a milí přátelé, s těžkým srdcem a slzami v očích přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se museli rozloučit s milovaným FeLV pozitivním kočičím parťákem Robátkem Srdíčkovým: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6179776. Nádherný kocourek odešel na svalovou atrofii, jak šel čas, svaly ochabovaly čím dál tím víc.Kocourkovu útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1021. Nastala velmi tíživá situace uvězněné zdravé kočičí dušičky v nefunkčním tělíčku.

Robátkův dojemný příběh se odehrál na Příbramsku, kdy se o jeho kočičí dušičku zasadila moc hodná paní a prostřednictvím útulku zajistila kocourkovi potřebnou péči. Vždy, když přijímáme kočičku, která se nezvedne na zadní tlapičky, je v sázce euthanasie a samozřejmě i ta má svá opodstatnění. Ze zkušenosti ale víme, že případy takto poraněných zvířátek mají určitý naprosto odlišný vývoj. Není kam spěchat, rozhodnout se můžeme vždy při jakékoli již nepříznivé situaci. Nechodící micinka se po měsících může zázračně zvednou, nekontrolovaně vylučující micinka může začít vylučovat standardně, ale stále je vždy v sázce i obrácená varianta. Pak jsou samozřejmě kočičky, které se nikdy zvednout nemohou, protože mají poraněnou páteř v místech, kdy už není cesta zpátky a v takových případech je rozhodnutí zřejmé od počátku. Robátko však takový případ nebyl, Rtg snímky nepotvrdily žádnou změnu, domnívali jsme se tedy, že jde o poranění míchy, a proto také dostal šanci jít dál. Nikoho by ve snu nenapadl následující vývoj událostí. Vraťme se ale na prvopočátek dění.

Z původní příbramské lokality se k nám dostalo několik zpráv o tom, co se Robátkovi přihodilo. Údajně měl páníčky, kteří se k němu nechovali hezky. Pochopili jsme, že mělo jít o sociálně slabší rodinu. Poté se k nám doneslo, že kocourek bydlel na hájence, proto také dostal jméno Robátko a měl jej údajně poranit pes. Netušíme, co se stalo, žádná z variant není vyloučená, dnes už ale víme, že o poranění míchy s největší pravděpodobností nešlo, anebo se jednalo o souhru více okolností. Nakonec se nechtěný kocourek dostal na vrátnici nějakého objektu, kde dočasně žil, to se ještě uměl posadit a pohybovat se. Chodil čůrat a kakat na nízký táceček, ale vysypaný píseček a sem tam loužička mimo nahrávala tomu, že byl nechtěný i tam. Jak už jsme zmínili, moc hodná paní, které tímto z celého srdce děkujeme, kocourkovi našla domov v srdíčkovém útulku. A od začátku to byl velký příběh, protože takto poraněná micinka už nemusela dostat propustku jít dál, vše jsme si ale dnes již vysvětlili.

Útulková cesta nádherného a milovaného kocourka byla krásná, ale složitě se začala komplikovat. Do poslední chvíle měl Robátko citlivé celé tělíčko včetně zadních tlapiček, které jej ale vůbec neposlouchaly, kocourek nevstával. Protože jsme se domnívali, že jde o poranění míchy, tušili jsme, že se chlapeček začne zvedat zároveň s tím, jak bude regenerovat nervová soustava, ale nestalo se tak. S případem skutečné atrofie svalů jsme se ještě nikdy v minulosti nesetkali, a proto i Robátkova cesta byla pro nás naprosto novou zkušeností. Pobyt v karanténním a poté hospitalizačním boxíku nám nepřišel ničím jiný oproti kočičkám s poraněnou páteří, vždyť trvá dlouhé měsíce, než se tělíčko zvedne a zregeneruje. Robátko dokonce podstoupil kastraci a revizi shnilých zoubků a šlo se dál, to ještě dokázal sedět. Když přišel čas, říkali jsme si, že by bylo dobré chlapečka rozhýbat, aby měl větší prostor a pohyb. A protože v té době běžely zimní měsíce, avšak zima byla letos mírnější a dalo se ji bez potíží přečkat, zabezpečil útulkový strejda Michal výběh dvojku, kde máme FeLV pozitivní micinky, aby byl zcela uzavřený včetně instalace výhřevného panelu. Páni, to bylo radosti a spokojenosti. Milovaný Robátko, když slyšel tetu přicházet s papáním, už si slezl z matračky a čekal na dobrotu a následně si dokázal najít cestu na plenu, kde se normálně vyprázdnil. Robátkovi fanoušci radili vozíček na zadní tlapičky, jenže když nefungují svaly ani na předních tlapičkách a zvířátko se na ně také nezvedne, nesplní vozíček svůj účel. V případě Robátka šlo o kocourka, který potřeboval celodenní dohled a péči, ale takových zvířátek je u nás mnoho. U Robátka to bylo složitější v tom, že byl tou dobou pololežáček a kontroly byly nutné i v noci, ale i to se dalo omluvit, protože na mnohé kočičí kamarády po operacích stejně musíme dohlížet i v noci, tak proč ne na Robátka. Na náročnější situace jsme připraveni, zvyklí, a proto tady také jsme. Vše mělo několikaměsíční vývoj událostí, onemocnění se vkrádalo plíživě, museli jsme se chtě nechtě v myšlenkách vracet zpátky, dohledávat reakce na videích, vybavovat si detaily, jak se dokáže kocourek pohybovat dnes a jak před týdnem. Svaly ochabovaly pomalými krůčky, ale čím dál tím více. Dospěli jsme do bodu, kdy nám chlapeček neudržel stabilitu u mističky, vyvracel se a vše šlo ruku v ruce s tím, že najednou už na tetu nečekal, když nesla papání a k tomu se pár dní nedokázal přesunout na podložku, aby se vyprázdnil. Nejdříve jsme si mysleli, že má Robátko slabší den, není mu dobře, ale brzy jsme vytušili, že tomu tak není, že jej onemocnění svalů dohnalo do cílové stanice.

Přiznáváme tíhu tohoto příběhu, od základu byl jiný než ostatní. O překvapivé situace není v útulku nikdy nouze, nestačíte se nadechnout a různé situace nabírají na úplně jiném rozměru, než se předpokládalo. Robátkův příběh byl naprosto odlišný v tom, že byl chlapeček uvnitř tělíčka naprosto zdravý, jenže byl uvězněný v nefunkčním a čím dál tím více nepohyblivém tělíčku a to byl velmi bolestný zážitek. Do poslední chvíle s chutí papal, vnímal každý dotyk a pohlazení, krevní zkoušku měl naprosto ukázkovou. Nelze slovy vyjádřit pocity bezmoci a zoufalství, ale současně ruku v ruce naprostého smíření, protože Robátko právě dorazil do pozemského cíle a důležité bylo rozhodnout v jeho prospěch. S chlapečkem jsme se naposledy rozloučili v útulkovém prostředí za přítomnosti veterinárních lékařů, aby mohla jeho uvězněná dušička odejít do světla a získat svobodu.

Milovaný a nádherný Robátko, nikdy nezapomeneme na prima kocourka, u kterého jsme trávili spoustu času. Hluboko ses nám vryl do srdcí a duší. Tvá kočičí bytůstka vyžadovala nejen v posledních týdnech naši přítomnost u papání, to aby ti silný kamarád Kaštánek neujídal, což mu šlo báječně, ale báječně šla Kaštánkovi i péče o tebe. V posledních dnech a týdnech byla naše přítomnost nejnutnější. Všem nám budeš moc a moc chybět. Ráno, v poledne a večer jsme u tebe sedávali a čekali, až se napapáš. V noci jsme chodili na kontroly, byly to velmi silné zážitky. Věděli jsme také, kdy se ti bude chtít na záchodek, byli jsme zkrátka sehraný tým. Byl jsi velmi něžný kocourek, který nám dával najevo svou náklonnost. Bylo nám ctí o tebe svědomitě pečovat, vyčesávat tě, čistit kožíšek tam, kde sis už nedokázal dosáhnout. Byla to nová úplně jiná a originální zkušenost. Už navždy budeme s láskou vzpomínat na milého mazlivého kluka, který se dokázal ozývat a upozorňovat na sebe, který nám vlil do žil nesmírnou energii a naději. Prožíváme neskutečně silné, krásné, dojemné i smutné chvíle.Milovaný Robátko, děkujeme, že jsi nám neustále doplňoval pohár lásky, pochopení, radosti, ale i smutku a obav. Děkujeme, že jsme mohli právě tebe provázet útulkovými dny a mnohému jsme se naučili.Každý příběh má vždy úplně jiný děj, nezáleží však ani na čase stráveném v útulku a ani na věku micinky, záleží pouze na tom, aby byla každá dušička šťastná, spokojená, a pokud má přijít její čas, pak jí v úctě a lásce dopřát klid.

Nastala vážná a silná chvíle, kterou již tak velmi dobře známe, ordinací se rozhostil posvátný klid, objevilo se třpytivě jasné světlo, někde uvnitř nás se cosi sevřelo, oči se zaleskly slzami, kočičí kamarádi v srdíčkovém útulku pozvedli hlavičky vzhůru a všichni společně jsme tiše vyčkávali. V krátké chvíli se objevil ohromný roj Andílků v čele s Archandělem Azraelem - patronem srdíčkového útulku, to abychom milovaného Robátka společně doprovodili k Duhové bráně, to aby měla odcházející dušička co nejklidnější a nejsnadnější cestu do světla, kde už není žádná bolest ani trápení, jen klid, blaženost a mír. Archanděl Azrael utěšuje umírající i truchlící a převádí duši právě zesnulého. Každá odcházející dušička potřebuje přítomnost blízkých, odchází se jí tak pokojněji, snadněji a láskyplněji. Milovaný Robátko, stejně tak jako tvá rozzářená, přenádherná a nevinná dušička, ať se pro tebe na večerním nebi rozzáří ta nejkrásnější a nejjasnější hvězdička.

Milovaný Robátko, odpočívej a spinkej v pokoji a klidu, navždy na tebe budeme s láskou, úctou, úsměvem, smutkem a vírou v lepší blaho zvířátek vzpomínat. Děkujeme ti za nádherně prožité naplněné dny, týdny a měsíce. Děkujeme za pochopení a poznání, za radost a lásku, za vše co jsi nám po celou dobu přinášel. Milujeme tě, Robátko Srdíčkový... a další bublinka vystoupala nad Srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých kočičích kamarádů ❤️❤️❤️

V nejhlubší lásce a úctě vzpomínáme a nikdy nezapomeneme, tvá velká kočičí rodina

* Rok narození: 2014?

* odčervený
* kastrovaný

Příjem z Příbramska na centrálu Srdíčkového útulku ve Vrbičanech - poraněný kocourek Robátko Srdíčkový s neurologickými problémy: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5631890. Přikládáme fotografie z provizorního zázemí, kde pobýval před přijetím do útulku. Informace o Robátkovi jsou divočejší, kocourek měl patřit zřejmě bezdomovcům, kteří se k němu nechovali dobře a snad mu měli způsobit i úraz. Údajně byl kocourek nadále několik týdnů v péči lidí z určitého objektu či v depozitu (netušíme) - zkrátka u lidí, kteří mu poskytli alespoň nějaké zázemí, ale nadále tam kocourek již bydlet nemohl. Chlapeček čekal na přijetí do srdíčkového útulku a nakonec se dočkal. Víme o něm tolik, že za sebou tahá zadní tlapičky, a proto vedla první cesta na pražskou veterinární kliniku, kde byla pořízena potřebná vyšetření. Rtg snímky nepotvrdily zlomeninu v oblasti páteře či pánve, na bližší analýzu by bylo potřeba CT vyšetření. Zatím máme podezření na poranění míchy. Kocourek má neurologické potíže, mírně poklepává hlavičkou, plně neovládá zadní tlapičky, časem vše dopodrobna vypozorujeme. Vylučovat by měl standardně do záchodku, tak uvidíme. Na základní vstupním testu je kocourek FeLV pozitivní, více ukáže až PCR vyšetření v diagnostické laboratoři, které bude směrodatné. Kocourek pobýval údajně po zhruba tři měsíce, jak už jsme zmínili, v provizorním zázemí, ale nadále už tam nebyl vítán. Úraz je staršího data, přesto zkusíme s tlapičkami rehabilitovat a uvidíme. Robátko je nádherný kocourek, mazlivý kamarád a pevně věříme, že se mu bude dařit dobře.