Rozloučení s milovaným Osvaldíkem

Psalo se jaro 2013, když jsme přijali prosbu o pomoc poraněnému zvířeti v prostorách Domova Důchodců v Unhošti. Ještě téhož dne jsme vyrazili do terénu, jenže zvířátko v nouzi bylo plaché, sedělo pod autem a hrálo si s námi jako kočka s myší. Neměli jsme prostě nejmenší šanci. Ještě dnes vidíme místo, kde Osvaldík pod autem číhal na únikovou cestu. Obcházeli jsme areál, hledali jsme kocourka s tržnou hnijící ránou na zádech. Popravdě – propadali jsme chvílemi zoufalství, rána byla tak veliká a hrozivá, že mohlo být s kocourkem každou chvíli amen. No nic, jinak než s odchytovou technikou to nepůjde, a tak bylo na nebohého kocourka políčeno. Druhý pokus se již vydařil a kocourek putoval do útulku a na veterinární kliniku. http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Osvaldik,_vzpominkove_fotografie

Zhnisaná rána byla hluboká a stav kocourka vážný. Ještě téhož dne musel Osvaldík podstoupit zákrok s nejistým výsledkem. Pod kůží se táhla masa hnisu a nejen to, kocourek měl hnijící rány i mezi zadními pacinkami na genitáliích. Kocourkovo tělíčko sebralo všechny síly a zabojovalo, až nakonec boj o život vyhrálo. Osvaldík začal postupně papat, dělal velké pokroky. Rána musela být kocourkovi 2x denně ošetřována, nebylo to příjemné Osvaldíkovi ani nám. Vždy je potřeba vcítit se do kůže zvířátka, o které se staráme. Kolikrát cítíme i z plachých kočiček souznění, jak se snaží přetrpět danou situaci, protože ví, že jim pomůžeme. Je to napůl boj a napůl pochopení, vnímáme pouta mezi zvířetem a člověkem. Tak velice silná pouta mezi námi jsou. Jakoby zvířátko mnohdy tušilo, že jiná šance není. I přesto je péče o poraněná zvířátka nesnadná, některá vzdorují a není se jim co divit. I Osvaldík občas vzdoroval. Když nastal čas a rána se maličko zatáhla, paní doktorka kožíšek Osvaldíkovi zašila, aby ukrátila dobu léčby. A tak se stal po čase z kocourka fešák, který byl hoden vypuštění z karantény.

Kocourek se neměl kam vrátit, a tak zůstal u nás v útulku. Osvaldíka jsme začlenili mezi kočky kuchyňačky, kde si časem našel své kamarády. Kocourek na tom nebyl zdravotně nejlépe, ale v našich očích se jednalo o běžné potíže, které bylo potřeba pohlídat – hnisající ouška a výtoky z očí. Osvaldík sedával pravidelně ve své boudičce, kde rád odpočíval. Někdy jsme vnímali, že jej léčbou obtěžujeme, to když bylo potřeba kocourkovi prokapat očička či ouška, či mu podat prášky. A tak plynul jeden velký kočičí život dál a dál. Časem přišlo také na revizi zoubků, zkrátka o kocourka jsme se starali, jak nejlépe jsme uměli. Netušili jsme však, že tam někde uvnitř tělíčka číhá nebezpečí, které si časem vybere svou daň.

Nad každým zvířátkem se zpětně zamýšlím, nad jeho životní cestou, délkou pobytu na této zvláštní planetě. Napadá mne mnoho otázek, úvahy o životě a smrti. Říkám si, že jsme kocourka už jednou tahali hrobníkovi z lopaty a nakonec uplynul jen pouhý rok a kousek a přišlo dojemné loučení. Přemítám o čase na tomto světě. Vybavují se mi kočičky, v jakém stavu přichází, jak je důležité s každou kočičkou po celou dobu pobytu u nás pracovat, jak složitá je péče o kočičky. Jak moc musí být pečovatel pozorný a stále ve střehu. A někdy je to jen na kraťoulinkou chvíli, to když příchozí kočičce pomůžeme vybojovat život a ona vás v krátkém čase nakonec opustí, protože se její čas již naplnil. Navzdory všem prohrám, je toto poslání tak strašně moc smysluplné, plné emocí, pochopení, vnímání, života i smrti. Důležité je zůstat zvířátku oporou až do samotného konce.

Zápisky z webu:

Je dusno až k zalknutí, ale najednou jakoby přešel stín úzkosti a dostavil se chlad. To Osvaldík se přišel s námi se všemi naposledy rozloučit: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_sbohem_milovanemu_Osvaldikovi. Sbohem, milovaný kocourku, nikdy na tebe nezapomeneme, na tvůj velký životní příběh, který bych chtěla světu připomenout. Všichni by měli prožít každý příběh s námi - i ti, kteří neznají Osvaldíkovu cestu od počátku, protože v té době s námi z různých důvodů ještě nebyli. Život a smrt, pomoc a podpora v posledních chvílích života, přechod od nás až za duhový most, propojení energií, hluboké vnímání a poslední rozloučení. Naposledy loučit jsme se mohli již před rokem, kdy byl stav kocourka šílený, zásadní, jak moc k nám přišel Osvaldík zdevastovaný. Celou Osvaldíkovu historii do posledního puntíku naleznete na našem webu www.srdcemprokocky.cz v archivu.

Dnes ráno vede má první cesta spontánně do kuchyně. Zanedlouho zjišťuji proč. Vidím černobílého Osvaldíka na nepřirozeném místě. Kocourek leží na zemi a kouká, já koukám na něj. Naše kočko-lidské pohledy se spojují v jeden, intenzivně cítím, že se něco velkého děje. Snažím se kocourka postavit na tlapičky a pozoruji, co udělá. Kocourek balancuje."Proboha, vždyť jsem tě včera zkoumala a dokonce i hladila!" Zvedám Osvalda ze země, držím jej v náručí a ne úplně kamarádský Osvaldík se nebrání. To je divné! Tohle není dobré! Kocourek je již starší, očička mu vždy maličko ujížděla stranou a dnes tomu není jinak, ale jakoby byl v očích podivný stín navíc. Osvaldík musí dnes s námi na veterinární kliniku, to je zřejmé. Přišlo to tak náhle. Podezření máme na potíže s hlavičkou a také na špatnou funkci životně důležitých orgánů, které se mohou projevovat různě. Napadá mne, že jsem asi dvakrát tento týden viděla Osvaldíka na místech, kde se normálně nezdržoval. Mělo to být první varování?

Na veterinární klinice podstoupil Osvaldík podrobná vyšetření. Paní doktorka kontrolovala kocourkovi hlavičku, problematická ouška, prostě vše - co se jen dalo. Provedeny byly odběry krve - biochemie i hematologie. Hematologie dopadla velmi špatně, kocourek byl zralý na transfuzi krve, kdyby ovšem byla bývala nějaká naděje na lepší zítřky. Kocourek se zdál být navíc velice nepatrně nažloutlý a podezření na onemocnění jater ještě zesílilo po provedeném sonografickém vyšetření. Po celou dobu vyšetření se kocourek nebránil, jen oddaně ležel. Patrné byly ohromné ložiskové změny na játrech, které potvrdila i pitva. Osvaldíkovi selhávala játra. Někdy máte možnost problémy odhalit včas, jindy vás zvířátko na potíže upozorní na poslední chvíli. Do poslední chvíle měl Osvaldík krásnou lesklou srst, papal a nebylo znát, že se v jeho tělíčku dějí tak velké změny... a najednou jakoby se na nepatrnou chvíli zastavil čas a všichni společně - my i kočičky - jsme se podívali směrem vzhůru, abychom se naposledy rozloučili s milovaným Osvaldíkem ... a další bublinka se vznesla nad srdíčkový útulek, kde bude střežit naše kroky...

Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!

Všichni tví nejbližší

Kristýna Kacálková