Rozloučení s milovaným Boříčkem

Bylo léto, psal se rok 2011. Útulek tou dobou jako vždy praskal ve švech. Denně jsme přijímali mnoho proseb o umístění kočiček do útulku, ať už těch z ulice či těch, které již páníčky omrzely. Jeden z telefonátů byl naprosto zdrcující, volala totiž plačící paní, která nalezla velmi nemocné koťátko. Dodnes nezapomeneme na výraz paní, která k nám z Kralup nad Vltavou přivezla uplakané nadělení. Dodnes také nezapomeneme na miminko Boříčka – černé nic s vystupující páteří, kožíškem posetým parazity a chmýřím místo srsti. Boříčka jsme provizorně ubytovali v malé karanténní kleci a začal se psát velký příběh o malém kocourkovi.

První dny hrály proti Boříčkovi. Kocourek měl průjem a čůral pod sebe. Budoucnost jsme neviděli moc nadějně. Nakonec se ale kocourka podařilo vyléčit. Dodnes nezapomeneme, jak se stal Boříček na tetě Kristýně závislým a poté, když vyrostl, tak se z něj stal plašánek. Proč to tak všechno bylo, netušíme. Každopádně mrně Bořík si zvyklo na Kristýnu natolik, že se naučilo hlásit o pozornost, a tak Kristýna malého často nosila v tašce, aby se cítil bezpečně. Dnes tomu nemůžu uvěřit, pouta mezi malým kocourkem a útulkovou tetou byla nesmírně silná.

Čas běžel, Boříček pomaličku dospíval, pomaličku rostl. Nakonec ale Bořík nevyrostl dostatečně, zůstal zakrslý. Bohužel, kocourkovi nebylo dáno do vínku zdraví, a tak jsme postupně řešili zdravotní komplikace a nakonec přišlo smutné loučení.

* 30.5.2014 Poslední sbohem Boříčkovi: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_sbohem_Borickovi_30.5.2014. Dnes jsme se naposledy rozloučili s milovaným zakrslým kocourkem Boříčkem. Boříčka jsme přijímali koncem července 2011 naprosto nemocného maličkého asi měsíc a půl starého, zde z archivu: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Kralup_nad_Vltavou_-_30.7..... Kocourek byl sám hlen, měl rýmu a průjem, čůral pod sebe, zde z archivu Bořík po koupeli: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Borik_po_koupeli. Boříčka jsme dali dohromady. Život šel dál, ale kocourek moc nevyrostl, zůstal maličký - dá se říct zakrslý. Čas od času bylo nutné zajít s Boříčkem na veterinu - jednou pro rýmu, poté kocourka zlobil žlučník. Bořík byl na striktní dietě, dostával podpůrné prostředky a léky, ale ani to kocourkovi s oslabenou imunitou nepomohlo. Nakonec přišlo jaro 2014 a Boříčkovi se zhoršila játra a začaly mu selhávat ledviny. Zkusili jsme kocourkovi pomoci, ale už to nebylo možné, ani po infuzích se kocourek nelepšil, hodnoty jater se nepatrně zlepšily, ty ledvinové se ale naopak zhoršily. Některé skutečnosti zkrátka nelze obejít ani přelstít, ony prostě přijdou a je nutné se k nim postavit čelem. Dnes jsme dali Boříčkovi poslední sbohem, aby jsme kocourkovi pomohli tam, kde už mu bude jen dobře. Vybavují se nám detaily, Bořík s námi prošel dlouhou cestu, od provizorní karanténičky, protože jinde už nebylo místo, přes pokoj zvaný zagarážák - současnou karanténu, až po pokoj Matyáše. Dodnes nezapomeneme na plačící paní, která Boříka přivezla do útulku z Kralup nad Vltavou s baťůžkem na zádech, nezapomeneme na všechna ta slova okolo. Nezapomeneme na dny, měsíce, týdny a roky. Boříčku, sbohem, nikdy na tebe nezapomeneme!

Za všechna srdíčka,
Kristýna Kacálková