Všem nepomůžeme

Dovolte mi,abych se vrátila ke kocourkovi Bertíkovi,který se k nám dostal ve velmi zuboženém stavu a následně bojoval o svůj život a já bojovala s ním,to proto,že nikdo nevěřil tomu,že by se mohl uzdravit,jeho stav se jevil jako beznadějný,dokonce se mě veta ptal,jestli mu dám Bertíka na pitvu.Bertík a já jsme to nevzdali, a tak mohu psát článek o Bertíkovi-část druhá.

Zatím se Bertík stále léčí,protože krevní testy nevycházejí,jak by měly.Přesto kocourka již není třeba zavodňovat,ani krmit,sám dohání vše, co kvůli své nemoci zmeškal,jak jídlo,tak hry,mazlení,prostě užívá si života.Z neduživého,podchlazeného 600gr.vážícího kotěte,máme krásného kocourka,který vypadá zdravě a váží skoro dvě kila.Doufejme společně,že se Bertík plně uzdraví a nestane se něco tak strašného,jako u Zlatíčka,o kterém článek pokračuje.

Zlatíčko bylo nalezeno u cesty a nálezkyně ho odnesla na veterinu k utracení,protože se domnívala,že není možné ho zachránit.Opak byl pravdou,veta ho neuspal a dal paní kontakt na mě.Kocourka jsem vyzvedla,vypadal opravdu hrozně,taková ošklivá opička,neduživá,hubená.Začal intenzivní boj o jeho život,kocourek byl silně začervený,zasvrabený,zablešený,dehydrovaný,podvyživený a podchlazený,bylo mu sotva měsíc.Dostalo se mu všeho,co potřeboval,léků,tepla, výživy a pocitu,že někomu na něm záleží.Dělal nám jen radost,uzdravoval se velmi rychle,dostával dietní konzervičky od Hills,celkově mu byla strava podávána odděleně od ostatních,aby měl dostatek a dobře nabíral na váze,když k nám přišel,měl sotva třicet deka,pak padesát,až jsme to dotáhli na kilo dvacet.Stal se z něj krásný,veselý kocourek,který skotačil s ostatními,ode mě vyžadoval stále extra porce,toho se nehodlal vzdát, a já mu ráda vyhověla,pokud ne,tak se mi po nohavici vyšplhal na linku a čekal,a vždy něco dobrého dostal.Velmi jsme si ho oblíbili,byl to chytrý a vtipný kocourek.Když jsem si myslela,že má vše zlé dávno za sebou,chtěli jsme očkovat,přišel zlom.Zlatíčko přestalo mňoukat,pouze otvíral tlamku,byl unavenější,zvětšilo se bříško-diagnoza byla krutá,pro mě velmi bolestivá-mokrá forma FIP,věděla jsem,co to znamená.Ještě se mu začali podávat léky a vitamíny s vědomím,že se konec může oddálit,nikoliv zvrátit.Po zjištění diagnozy s námi Zlatíčko pobylo pouhých 15 dní a za tu dobu velmi zchátralCelou dobu se mazlil jak o závod, měl obrovskou chuť k jídlu,dokonce krátce před smrtí.Pak dostal záchvat,byl napaden mozek,poté jsem nechala milované Zlatíčko uspat.

Mezitím k nám bylo dovezeno zbídačené,sotva měsíční koťátko,kterému jsem začla říkat Drobeček,o kterém pokračuje článek.

Drobek vypadal tak,že bylo s podivem,že ještě žije.Po prohlídce jsem zjistila,že má v zadečku bobek,který zřejmě nemá sílu vytlačit.Po jeho odstranění zůstala jen červená díra velikosti prstu.Okamžitě na veterinu,prognoza byla nejistá,o zadečku se nevědělo,zda se stáhne,jestli bude fungovat svěrač.Malé kotě velmi špatně dýchalo otevřenou tlamkou,sípalo a chrčelo.Byla nasazena léčba,kanyla na rehydrataci,denně jsem s ním chodila na veterinu,protože léčba byla injekční,kombinace antibiotik,vážil tak málo,že nebylo možné podávat tabletky.Výživu dostával stříkačkou.Denně jsem měla strach o jeho život,s hrůzou jsem se probouzela a chodila na kontrolu ke klícce.Denně jsem vyprazdňovala zadeček.Drobeček ještě ke všemu byl s největší pravděpodobností slepý,když chodil,tak tápal a znatelně reagoval na můj hlas.Takto jsme bojovali tři týdny,dokonce byly i okamžiky,kdy jsem si myslela,že to to malé tělíčko zvládne,opak byl pravdou.Drobek měl tak nabouranou imunitu,že když se přidaly chlamydie,nedokázal víc bojovat,neměl více sílu.Odmítal tomu uvěřit i veta,v poledne dostal jiné injekce,já dostala novou naději,že není tak zle.Bohužel bylo,večer volám vetu,ať přijede,že Drobeček umírá.Nezvládám situaci,propadám hysterii a šíleně brečím,brečím i nyní,když píšu tyto řádky.

Modlím se za Bertíka a za kočičky,kterým nikdo nepomáhá,a za zdraví těch,kteří jsou v depozitech,protože odchody kočiček,které zachraňujeme, jsou velmi frustrující.Apeluji tímto na lidi,pomáhejte,jak můžete,pomůžete i tím,že nebudete lhostejní k tomu,co vidíte okolo sebe.

Zde si můžete prohlédnout fotogalerii marůdku z Přelouče: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Marudkove_z_Prelouce/

Za srdíčkové kočičky,

Zdeňka Radošová

www.kocky-utulek.cz
www.srdcemprokocky.cz