Autorka článku: sl.Stáňa Švidrnochová, Beroun

Včera se naše soukromá ZOO (2 kočky, 1 kocour a 1 pes) rozhodla, že už moc dlouho je náš život jednotvárný a podle nich zřejmě nezajímavý. Uspořádali tedy briefing, jehož cílem bylo dohodnout, jakým způsobem okořenit život jejich dvounožců. Porada se konala v době, kdy jejich páníčkové byli v práci, a tudíž mohli nerušeně vymýšlet svůj plán.

Kočka Sisi navrhovala, že by mohl někdo z nich předstírat nějakou exotickou nemoc, ale vzhledem k tomu, že hrozilo, že by dvounožci tuto nepříjemnost řešili za asistence veterináře, tak jí to ostatní rozmluvili. Dalším nápadem bylo, že by někdo z nich mohl na oko přestat jíst, aby páníčky trochu potrápili, ale nějak mezi sebou nemohli vybrat toho správného, kdo by v zájmu celé smečky tuto hrůzu podstoupil.

Konečně největšího ranaře kocoura Rudíka napadlo, že až se bude pán vracet z nějaké procházky se psem Erniem, mohl by proklouznout mezi dveřmi a utéct na chodbu alespoň o patro výš. Tato akce by byla samozřejmě nejvhodnější ráno, kdy páníčkové spěchají do práce a mají všechno rozpočítané na minutu přesně. Nejmenší kočička Phoebe nadšeně přikyvovala a hned slíbila, že má také nápad, který ovšem ostatním odmítla sdělit, že prý to má být překvapení. Vzhledem k tomu, že Rudík měl skvělý plán na pozdržení páníčků v té nejméně vhodné době, psa Ernieho napadlo, že by to celé mohl ještě vylepšit tím, že až přijdou z procházky domů, mohl by se po velmi krátké chvíli začít tvářit, že znovu potřebuje vyvenčit. Rudík mu to velkomyslně schválil a už zbylo pouze na Sisince, aby i ona přispěla svým dílem. Sisinka je už dospělá dáma, a tak není na nějaké divoké nápady. Ovšem vysvětlila ostatním, že i obyčejné schování se pod postelí v ložnici může být účinné, když se dobře načasuje. Páníčkové při odchodu do práce zavírají ložnici a pracovnu a vždy kontrolují, zda jsou všechna zvířata ze smečky přítomna v obývacím pokoji, kuchyni nebo předsíni. A každý ví, že je největší legrací, když panička pološílená vztekem, že přijde pozdě do práce, hledá některého čtyřnohého člena domácnosti ve skříni, na záchodě, pod topením a ze zoufalství i v malé skříňce v koupelně mezi šampóny a sprchovými gely (vzhledem k tomu, že už v minulosti toto místo bylo při hledání úspěšné, není to tedy úplně beze smyslu, jak by náhodnému čtenáři mohlo připadat). Nehledě na to, že Sisinka, která vyrůstala se psem, chodí spolehlivě na zavolání svého jména a nebo na zapískání.

Plán byl tedy sestaven, jediným tajemstvím zůstávala akce, kterou přichystala Phoebe. Briefing byl ukončen plácnutím tlapek a zvoláním hesla „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Zbytek dne se všichni musí tvářit jako nejhodnější andílci pod sluncem, aby páníčkové nezačali něco tušit.
05:30 – páníčkům zvoní budík. Všichni se připravují na ráno s velkým R. Zatím se všechno děje bez náznaku hrozivé bouře, která se má za pár minut odehrát. Páníček jde s Erniem ven a panička je v kuchyni, kde připravuje snídani, svačinu a oběd s sebou do práce.
Nejprve ovšem rozsype kočičím obyvatelům granulky pro kastrované kočky, doplní je granulkami pro zdravost zoubků a každému dá olíznout z prstu pastu, která pomáhá na trávení. Nalije čerstvou vodu do kočičí fontánky a všechny pohladí.

V okamžiku, kdy má hotové jídlo do práce, nechá všechno ležet v kuchyni na stole a jde do koupelny. V tu chvíli se vrací pán s Erniem z procházky. „Ahoj, jak je venku?“, ptá se panička pána. „Ale docela to … RUDY!!!“ Jednalo se o pikovteřinu, během které Rudík splnil svoji část plánu a vyběhl pootevřenými dveřmi ven na chodbu. Jen škoda, že páníčkové bydlí v předposledním patře, a tak Rudík mohl utéct pouze o jedno patro výš. Když ho páníček nesl zpátky v ruce, nadával, ale Rudík dělal, že tomu nerozumí. Pak mrkl na Phoebe, že teď je čas na ní.
Když panička vyšla z koupelny, pán už seděl u stolu připraven, že se bude snídat. „Neviděla jsi kočky?, přijde mi, že jsou zase někde schovaný“, ptá se páníček své drahé polovičky. Paničce to nedalo a šla hledat. Na svoje jméno nikdo nepřišel a tak šla do kuchyně a zachrastila obalem od kočičích tyčinek. Nic. Šla hledat dál. Najednou vidí Sisinku, jak urputně kouká pod topení, vidí Rudíka, jak dělá to samé z druhé strany. Odsune tedy křeslo a v té chvíli vidí pod topením Phoebe, jak do sebe právě dosoukala druhé kolečko salámu z housky, která byla určená k pánovo svačině. V nestřežené chvíli popadla housku (která je zabalená v potravinové fólii) ze stolu v kuchyni, stihla si ji odnést za křeslo pod topení a fólii profesionálně odstranila. V té chvíli paničce došlo, proč si nikdo z nich nepřišel pro kočičí tyčinku. Dá rozum, že kočičí tyčinka se s šunkou nedá srovnat. Jen Sisinka s Rudíkem vypadali naštvaně, že Phoebe měla svoji část plánu evidentně nejlépe promyšlenou a že přesně z toho důvodu jim to nechtěla říct dopředu.

Ovšem tím celá akce neskončila. Ještě byla řada na Erniem a na Sisince, čehož si byli oba dobře vědomi. Sisinka se nenápadně vytratila do ložnice a Ernie začal pomalinku a polehounku kňučet. „Neříkej mi, že se mu chce zase na záchod, vždyť jste teď přišli!“, rozčilovala se panička. „Nevím, ale asi jo, tak až dojíme, tak já ho ještě vyšoupnu před barák“, řekl o něco klidněji pán. V době druhého venčení se panička již oblékala a netrpělivě koukala na hodiny, protože věděla, že už mají zpoždění. Konečně pán dorazil s Erniem se slovy, že teď už je vše v pořádku.
V rámci každodenního přepočítávání zvířecích kožíšků panička zjistila, že chybí Sisinka. Tak znovu otevřela dveře do ložnice a do pracovny a začala ji volat a pískat na ni. Už byla opravdu dost naštvaná, když prohledala všechny skříně, prostory pod topením i záchod s koupelnou. Z čirého zoufalství si klekla na kolena a podívala se v ložnici pod postel. „Ty potvoro jedna, proč nepřijdeš, když tě volám?!?“ křičela na Sisinku, která by si v tu chvíli zasloužila kočičího Oskara za herecký výkon. Tvářila se, že jméno Sisi slyší prvně v životě, a tudíž nechápe, proč jí panička nadává, když ona zrovna teď odpočívá na tom nejvíc pohodlném místě v celém bytě. Usmyslela si, že prostě nevyleze a že úkol splní do posledního dechu. Panička si pohrávala s myšlenkou, že Sisinku prostě nechá zavřenou celý den v ložnici, ale protože ji má samozřejmě ráda, přistoupila sice k tvrdšímu, ale s ohledem na Sisinku lepšímu řešení. Pod postelí je kovový sušák na prádlo, který panička vzala a doslova musela Sisinku zpod postele vyšťourat ven.

Konečně jsou všichni pohromadě, a tak můžou páníčkové s půlhodinovým zpožděním vyrazit do práce.
Čtyřnohá smečka pevně doufá, že je po cestě potká alespoň kolona aut, aby nedorazili do práce včas.
Také se zde nese myšlenka pravidelných briefingů… Samosebou, že o jednotvárný a pro zvířátka nezajímavý život nikdo nestojí…