Když má kočka štěstí

Ráda bych vám sdělila,jaký krásný pocit to je,když se podaří umístit kočičky do láskyplného domova,kde mají i ony svá práva a povinnosti,tak jako my lidé.Ve velké míře jsem se všemi osvojiteli v kontaktu a většinou se mají kočičky královsky.Ve dvou případech vím o ztrátě a v jednom o úmrtí kocourka,ale je to malé procento, umístila jsem více než stovku vypiplaných kočiček a kocourků. Obrovskou radost mám z umístění Bereniky,a dále právě z umístění,o kterém vám chci dnes podat svědectví. O umístění Kristiána,Colettky,Zoe a Snížka.Tato paní i Snížka zachránila,umístila u nás a po zvážení svých možností,mu následně poskytla trvalý domov. Byla jsem se v této domácnosti podívat,panuje tam harmonie a nejenom čtyři čičinky z našeho depozita,jsou právoplatnými členy této fantastické rodiny.No,posuďte sami....

Dobrý večer,

díky za optání - chystala jsem se napsat hned, jak jsem uviděla svůj dopis zveřejněný na Vašich stránkách, to jsem se musela smát, že jste taková "šelma". Stránky čtou lidi, co se zajímají o kočky, tak doufejme, že dobře pochopili můj popis chodu kočičího domova, že člověk není blázen - ale to soužití prostě vede k tomu, že svět lidský a kočičí se prolínají a vnímáme je pak jako rovnocenné bytosti a společníky. Jeden můj kamarád takové city ke kočkám nemá a když si přečetl ten můj příspěvek, tak prý teprve pochopil, co pro mě znamenají. Já zas naopak dobře nechápu, když má někdo vztah ke zvířatům spíš rezervovaný. Pravda je, že v porovnání s tím mám vztah asi hodně vřelý. Jsem ráda, že je u Vás klid, kéž to tak zůstane. Letos jsem se musela rozloučit se dvěma miláčky - Mikýškem a Beruškou, to bylo krušné, navíc Siamek se zatoulal. Chodíval za nějakou kočkou asi někam dál. Pořád jsem oddalovala to kastrování a nechávala ho bez zásahu do přirozenosti. Do budoucna už to ale dělat nebudu. Teď mám všechny kocoury vykastrované, jen Zovi a Čeryna - polo koťata nechávám doma, jim nic nehrozí. Všechny jsou v pořádku, jen Čeryna má rýmu, je náchylnější od raného "dětství", kdy jako malé kotě putovala nastydlá po okolních zahradách. Ale zase má výhodu, získaly tím všechny přístup ke mně do pokoje, kde se víc topí. Sotina, co se nechce kamarádit, zůstává v předsíni a chodí si i ven. Snížek si taky vždycky vykřičí procházku po zahradě.
Mám to ale ošetřené tak, že se můžou dojít ohřát do sklepa nebo čekají na okně - jednak pozorují, co se děje uvnitř, ale hlavně pod oknem mám plyn. Topení, takže teplý vzduch proudí ventilací a zároveň je hřeje. Přeloučská sekce ven vůbec nechodí, ani nemají zájem. Kristiánek dává přednost akumulačkám, je úplně blažený. Vedle si pak chodí lehat další zájemci. Momentálně je tak Colettka. Zovička před chvílí dostala amok a doslova dělala na rohoži kotrmelce, teď mi právě skočila na klín, asistovat při psaní. Na posteli za mnou Čeryna. Tygr se
Snížkem někde po bytě... To, že jsem jim umožnila volný pohyb po mém pokoji, na mě klade vysoké nároky - hlavně na noc, kdy se třeba 4 kočky rozhodnou se mnou sdílet postel. Nedá se s nimi hnout. Naposledy jsem zkoušela Kristiánka 3x vykázat, ale pak jsem kapitulovala, když tolik chtěl. Takže kočky prosperují a já mám spánkový deficit. Jsou tak roztomilé, že jim to takhle trpím. Když se budu chtít pořádně vyspat, tak si taky řeknu o své, je to krásné společenství, užívají si to i děti, co ke mně chodí na hodinu. Už koukají, který kocour je
přivítá a bude skákat na klín, nechá se pohladit atd. Když jsem např. dneska vstoupila do pokoje, kde byly zrovna dvě holky připravené na angličtinu, tak
měla každá v náručí kocoura. Kristýnka, co je na svůj věk enormně velká, držela zrovna enormně velkého Kristiána (který vůbec neprotestoval!), Bára měla zase Tygra. Vypadalo to, že se tak nachystala z legrace na mě, tak byla zábava. Chodí sem taky jedna holčička, co bydlí na vesnici a má moc ráda kočky, její maminka jí někdy říká, jestli sem chodí na angličtinu nebo za kočičkami. Je pravda, že se hůř soustředí, protože neví, na koho z nich se má dívat dřív. Smečka prostě upoutává pozornost - i moji, protože vymýšlejí různé divočiny. před týdnem mi ze stolku zmizel obrázek Mikuláše a čerta, co zbyl z perníku. Nakonec jsem našla čerta značně potrhaného na koberci a Mikuláše až za nějaký čas v úplně jiném pokoji. Naopak v mém pokoji se objevují hračky - plyšová zvířátka, které byly v jiném pokoji a hlavně mimo přístup koček, ale jak je vidět, pravidla hry zřejmě neurčuju já, takže takhle to vypadá aktuálně.

Vybráno z archivu Zdeňky Radošové.

Zde si můžete prohlédnout fotografie kočiček - Colletky, Kristiánka, Snížka a fešandy Zoe, které byly umístěny do této skvělé rodiny: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Kocici_rodina_z_Prelouce/

Za srdíčkové kočičky,

Zdeňka Radošová