Mňoukalky

Laura se po příchodu domů přivítala s kočičkami Sisinkou a Norinkou. Uvařila si kafe a sedla si na chvíli k novinám. Byla unavená, v malém obchůdku s potravinami se dnes dveře netrhly, musela také odtahat všechno zboží do skladu, zvlášť ty minerálky jí vždycky dají zabrat. Manžel Pavel i dcera Pavlína se vrátí až večer. Laura doufá, že se konečně vyspí, Nori a Sisi spí teď, sbírají síly na noční řádění. Honičky by tolik nevadily, i když u toho často něco shodí, ale to mňoukání! Nejvíc je to začne bavit tak ve tři ráno. Sisi odmňoukne začátek „koncertu,“ následuje dramatická pauza a pak spustí obehranou árii: „Mně se nechce spát, tak vy taky nebudete!“ Nori je nějakou dobu ticho, ale nakonec to nevydrží a připojí se taky. Spát stejně nemůže, tak přece nebude potichu. Pavel se probudí a začne nadávat i Laura je naštvaná. Už zkoušela všechno možné. Vystrčit kočky za dveře ložnice a kočičí dvířka ve dveřích zajistit.

Uražené kočky nejenže nepřestaly mňoukat, ale navíc zuřivě na ty dveře škrábaly. Na další noc si Laura připravila šplíchátko na kytky a jak kočky spustily, pěkně je pokropila. Kočky zmlkly ale jen na tu chvíli než se otřepaly a olízaly. Pak se pokračovalo v mňoukání. Důslednost je matkou úspěchu, proto měla Laura šplíchátko u postele a jak kočky spustily, sprška je neminula. Kočky se poučily. Před dalším mňoukáním se protáhly kočičími dvířky do vedlejšího pokoje a těsně za dveřmi nerušeně pokračovaly v oblíbené činnosti – jejich pronikavé hlásky pěkně jitřily nervy, mňoukání opět doprovázely škrábáním. Pavel se naštval ještě víc, vzal ruličku novin a šel na trestnou výpravu. Kočky polapil a vyplatil. Ošetřil si škrábance na rukách i nohách a pokoušel se znovu usnout. „Vzácná chvíle ticha o půl čtvrté ráno,“ zašeptala Laura. „Snad už to konečně pochopily,“ rovněž šeptem opověděl Pavel. „Mňaauu mňau,“ ozvalo se vzápětí.

Co s nimi? Budí mňoukalky přes den, aby jim byl spánek vzácnější, ale nijak to nepomáhá. Mají dostatek pozornosti, šplhadel, večerních her s celou rodinou, i dobrého krmení, v noci mohou být v ložnici nebo u Pavlíny v pokojíku, co víc by kočkám ještě mohli dát? „Kdybych pustil vrtačku nebo vysavač, v tu ránu by je roupy přešly. Ale copak můžu ve tři ráno v paneláku vrtat nebo vysávat? Kromě toho, jak bych přestal s kraválem, začaly by nanovo.“ Přemýšlel Pavel nahlas. „Až jako řidič způsobím nějakou nehodu, nikoho nebude zajímat, že jsem kvůli kočkám permanentně nevyspalý.“ I na Lauře s Pavlínou se začal projevovat nedostatek spánku, byly podrážděné a nepozorné. Jen kočičky byly stále čilé a dobře naladěné. Kdo by taky nebyl dobře naladěný, kdyby nemusel do práce a do školy? „Asi si budeme muset najít větší byt nebo domek, abychom mohli kočky na noc zavřít do „kočičího pokoje“ a nebo je pustit na zahradu. Shrnula to Laura.

Autorka: Lenka Novotná
Foto: Jindřich Pachta
www.volny.cz/nakladatellynx