Ahojky všichni kočičáči

Původně jsem si chtěla postěžovat na naši babičku, ale to přece nejde, stěžovat si na někoho, kdo je po uši zamilovanej. A to naše babička fakt je. Od tý doby, co se u nás objevil malej páníček, je jako vyměněná. Je pravda, že nějakou dobrůtku pro nás má v kabelce vždycky připravenou, že nás nezapomene pohladit a pomuchlovat, ale pak tu leze po bytě po čtyřech, kope do míčků, chrastí nebo drnká s nemožnejma hračkama (no někdy jsou i zajímavý :-)), neustále zpívá nebo odříkává dětský říkanky, no kočky…

... je to hrůza hrůzoucí. A nejhorší na tom je, že Bártíka to baví, zapojuje se do jejich hry a nechá se i muchlovat a hladit. Já jsem jako vždy nad věcí, vylezu si na škrabadlo a sleduji dění z výšky, občas je potřeba je jít trochu usměrnit a někdy babička donese prima igelitku nebo krabici, to potom ustoupím ze svých zásad a provedu kontrolu a prohlídku :-).

Když panička přinesla kotě, tak jsem si myslela, že je to konec světa, ale zvykla jsem si a mám ho ráda ...když panička přinesla miminko, tak jsem si myslela, že je to konec světa, ale zvykla jsem si a mám ho ráda... ale že se nám zamiluje babička, to jsem tedy nečekala, tak si zvykám a mám jí ráda :-) a ona na vás všechny Vrbičanský stále myslí.

Vaše Maggie

Autorka: Jana Syblíková