Černá a bílá

Milý Ivíčku a všechny spřízněné kočky, hlásím se ze základny našeho Klubu kočičí tlapky. Naše babička , která je mojí prodlouženou tlapkou a přepisuje naše zážitky tak, aby si mohli počíst i vaši páníčkové, je nějaká rozbitá, jak jí říká náš děda a proto jsem se trochu odmlčela. Vůbec to mají ti lidičkové nějak divně zařízené. Představte si, že já jsem celá černá, jenom bříško a tlapky mám bílé, Bártík je celý bílý a je nám to úplně fuk. To naši páníčkové to tak nemají, nedávno se oblékli všichni do černého a byli takoví divně smutní. Proč zrovna černá barva znamená smutek to opravdu nevím. Ale všimla jsem si, že pokud ji kombinují s bílou, tak se tváří vesele – ona v bílém + on v černém. Pak se v tom vyznejte. Ona ta bílá taky není vždycky jenom veselá, naše „rozbitá“ babička byla pár dní ve velkém domě, kde bylo všechno bílé a myslíte, že byla veselá…ani náhodou, právě naopak, byla smutná a nemohla si s námi hrát, je to pro nás kočky záhada.

Naši páníčkové si přivezli do našeho bytečku jednu bílou plechovou obludu, kterou postavili do koupelny. Říkají jí pračka a hlavně panička jí neustále obskakuje. Dřív všechno oblečení dávala do tašky a pak ho odnesla babičce. Bylo to parádní, moc rádi jsme s Bártíkem v tašce skotačili a všechno několikrát paničce vyházeli ven a když přinesla tašku zpátky, bylo to ještě lepší, srovnané a vyžehlené oblečení se pak dalo muchlat a cumlat. A teď? Panička naskládá věci do pračky, zatočí knoflíkem a obluda začne funět, točit prádlem v okýnku, ale i hřeje. Bártíka to baví a tak si lehne před ní a kouká, nechápu, co je na tom tak zajímavého. Daleko lepší je vyprané a pověšené prádlo paničce stahovat ze sušáku, panečku, to je lepší zábava, ale paničce se taková pomoc moc nelíbí. Místo aby byla ráda, zlobí se na nás a někdy prádlo dokonce připevní kolíčky, ale s těmi si taky umíme poradit, jsme přece kočky šikulky. Pračka je tak trochu i záludná, chvíli dělá že nic a pak začne rychle točit prádlem za tím proskleným okýnkem, že to ani nestačíme sledovat a pak se motáme jako ty věci za okýnkem. Taky nám schovává hračky, je to prostě potvora. Nemám jí ani trochu v oblibě, ale co naděláš, panička jí po každém praní hladí jemným hadříčkem, skoro jako nás. Naštěstí jí nepodstrkuje žádný dobroty, takže jsme pochopili, že to není žádný domácí mazlíček. A to my s Bártíkem zase ano. Jsme kočky domácí, mazlivé. Černá a bílá.

Tak pac a mňau zase příště Vaše Meguška

Autorka: Jana Syblíková