Výhra v tombole

Na plesovou sezónu se Magda s Hynkem každoročně opravdu těší, oba jsou vášniví tanečníci a tak si taneční zábavy a plesy užívají. Tentokrát mají namířeno na ples chovatelů drobného zvířectva. „ Hynku nezapomeň hned nakoupit lístky do tomboly, víš, že vloni jsme zaváhali a pak jsme si losování patřičně neužili.“ Hynek tedy hned po zahajovacím tanečku vyrazil a přinesl plnou hrst lístečků. Večer skvěle probíhal, všichni se náramně bavili a najednou tu byla půlnoc a s ní i losování tomboly. Magda si vyložila lístky na stůl a hlídala losovaná čísla. Hynek, který toto její nadšení až zas tolik neprožíval, vyrazil do bufítku pro nějaké to občerstvení. Při návratu ještě ani nestačil překročit práh tanečního sálu, když k němu dolehl radostný manželčin výkřik „máme, číslo 51 máme“, a jeje, tak přeci jenom se dočkala. Po vstupu do sálu se mu naskytl ohromující pohled, Magda s vítězoslavným úsměvem táhla obrovskou bednu. „prosím tě, co jsme to vyhráli?“ „ no přece hlavní cenu, škrabadlo pro kočky“ Byla to opravdu výhra, taxikář je s takovou bednou nechtěl naložit, teprve když mu nabídli stovku navíc, tak souhlasil. Do výtahu se ten balík taky nechtěl vtěsnat a tak bednu nechali v kočárkárně. Doma začala porada, co se škrabadlem, když doma není a asi nikdy nebude žádná kočka. Nakonec bylo rozhodnuto, že se Magda poptá známých a popřípadě dá inzerát do novin.

Hned v pondělí ráno nadhodila před kolegyněmi v práci svůj problém s výhrou. Kolegyně se převážně bavily jejím vyprávěním o strastiplné cestě s ohromným balíkem z plesu, ale o nikom, kdo by si škrabadlo chtěl právě pořizovat taky nevěděly. Až se ozvala Anička, že by věděla o někom, komu by taková věc udělala radost. „jestli máš ve středu odpoledne čas, pojeď se mnou do kočičího útulku a sama uvidíš“ Magda souhlasila, nejenom proto, že chce udat tu úžasnou výhru, ale už delší dobu je zvědavá, kam že to Anička vlastně jezdí.
Ve středu naložili bednu do auta a vyrazili, Magdu sice stále neopouští určitá nedůvěra, přece jenom nechápe, na co bude těm kočkám v útulku škrabadlo. Anička celou cestu vesele šveholí a Magda má v hlavě tolik otázek, na které by chtěla znát odpověď, jenže nechce před Aničkou vypadat moc zvědavě. Za chvíli jsou v malé vesničce před jakýmsi domkem, Anička zaparkuje „Magdo, jsme tady, tak pomoz mi“ A už se otvírají vrátka a s úsměvem na tváři je vítá majitelka útulku. Vejdou do chodby domku a Magda se stále nenápadně rozhlíží po záplavě koček, ale to už se jí o nohy jedna otírá…“Šerry, nech návštěvu, nezlobte se, ale to je náš nezvědavější kocourek“ Jednooké, na nožku napadající zvířátko se ale nedá odradit a neustále kolem Magdy krouží. Ta nevychází z údivu a její představy o útulku s klecemi plnými mňoukajících koček berou za své. To škrabadlo sem opravdu patří, vždyť tady si kočičky polehávají v pelíšcích, v mističkách i na plošinkách škrabadel, jsou porůznu zalezlé v tunýlcích, takže na první pohled se zdá, že tu bydlí se svými páníčky jen pár koček navíc. Ovšem opak je pravdou, bydlí tu až neskutečně velké množství kočičích nalezenců a jejich životní osudy nejsou nikterak radostné. To, co se během této návštěvy od útulkové tety dozví, je jen zlomkem. Magda jen nerada tento kočičí svět opouští a už teď je rozhodnutá, že tato návštěva není poslední. Najednou jakoby prošla do jiné dimenze, jakoby se jí otevřel svět za zrcadlem, nikdy před tím o toulavých, nemocných, opuštěných a mnohdy i týraných tvorečcích tolik nepřemýšlela a najednou jich má plnou hlavu.
Od té doby už do útulku nejezdí Anička sama, díky Magdě a jejímu nadšení se přidaly i ostatní kolegyně a kočičky získaly mnoho příznivců a pomocníků.
A Magda se těší na další ples chovatelů drobného zvířectva, jenom má obavu, aby nevyhrála pytel zrní. V kočičím útulku zrní nepotřebují a do drůbežárny by ho prý opravdu nevezla.

Autorka: Jana Syblíková