Srdíčkové království

Za devatero horami, za devatero řekami, v malém království žili, byli král a královna. Jejich království bylo sice malé rozlohou, ale velké, převeliké svým významem. Zdejší panovníci si totiž nenechali od svých poddaných sloužit, ale naopak se rozhodli, že všechen svůj um a síly věnují péči o své poddané.

Zpočátku to bylo jednoduché, nakrmit a postarat se o nocleh pro pár tvorečků, kteří s nimi žili. Král s královnou se věnovali vladaření, obstarávání obživy a i na zábavu ještě zbyl čas. Čas utíkal, počet obyvatel rostl a o podivném království se začínalo šuškat v okolí. A jak jen to na světě chodí, vrchnost ze sousedních panství se začala zajímat o dění v tom zapomenutém království. Našli se závistivci, přátelé, lidé dobří i zlí. A jako v každé pohádce, v každém příběhu, došlo i na střet dobra se zlem, na nikdy nekončící souboj, na každodenní hledání štěstí a lásky...

Netušila jsem, že i já se stanu součástí tohoto příběhu, ale řízení osudu tomu tak chtělo. Bytůstka, která už dovádí na kočičí planetě, která před rokem odešla za duhový most, mi ukázala cestu do tohoto království… srdíčkového království… kde vládne láska… kde se pohádka stává skutečností. Jsem jen človíčkem s malou roličkou v tomto příběhu, zpočátku mě trápilo, že nedokážu víc, ale jen do té doby, než jsem pochopila, že není malých rolí a že každá, zdánlivě bezvýznamná pomoc je pro kočičky důležitá a prospěšná. Z malých střípků se dá sestavit obrovská mozaika i ta sebemenší pomoc je důležitá. Důležitá proto, aby naše království mohlo fungovat, tak jako dosud. Aby náš král s královnou cítili podporu a měli dost sil jít cestou, která jim byla určena. Protože ne vždy se podaří, aby dobro opravdu zvítězilo nad zlem. Nejde zachránit všechny trpící, nejde zavřít oči a myslet si, že zlo zmizí samo. Ne každá pohádka totiž končí tím, že „žili šťastně až do smrti“.

Autorka: Jana Syblíková