Ivíčkův dopis o přestavbě

Ivíčkův dopis o přestavbě

kočičí útulek
Milí vrbičanští a ostatní přátelé:-)
slíbil jsem, že napíšu, jak to bylo u nás, když se přestavovalo. Vylíčit vám to celé by bylo na 10 stránek a tak napíšu jenom to důležité.

Napřed všechno začalo velkými starostmi. Páníček pořád: tak velký zásah do bytu, jak to co nejlépe udělat, stavební práce, elektrikářské, podlahářské, jak dlouho bude z bytu staveniště, jen aby se nic nepokazilo atd. Panička zase: a ten náš ňuník (takto mi mezi sebou k mé velké nelibosti říkají), on bude ve stresu, kočky nesnáší velké změny, vždyť se bude bát, ještě, aby se mu něco nestalo, chudinek náš (tak velký chudinek jsem nebyl, ale vysvětlujte jí to) atd. Říkal jsem si, že za ty jejich starosti jim to snad ani nestojí a konec konců mně se v našem bytě líbilo, tak proč něco měnit? Jenže – znáte to, jak si ty lidi něco vezmou do hlavy, už jim to nikdo nevymluví.

Potom jsem zaslechl, jak se páníčkové baví o mně, abych tam nepřišel k úhoně, když se budou dělat bourací práce. A to jsem se trochu lekl, protože já jsem se rozhodně nikam stěhovat nechtěl. Přišli na mě s tím, že nám jeden strejda, co je dobrý kamarád, poskytne azyl. Nevěděl jsem, co to je, takže když mi páníčkové navlékli kšíry a vodítko, které nosím do parku, už jsem se těšil, jak se zase proběhnu venku. Do žádného parku se nešlo, páníčkové místo toho vlezli do cizího domu a bytu. Skoro jsem to bral jako zradu! Byl to strejdův byt, ale ani trochu se mi tam nelíbilo. Domov je prostě domov. Nechtěl jsem tam být a tak jsem se nalepil na vchodové dveře a plakal – což bych jako chlap neměl přiznat, jenže já byl moc nešťastný. Vyhověli mi, ale varovali mě, že mě budou muset hlídat jako ostříži, abych se někam nepřimotal. Od té doby nemám rád slovo azyl, protože to znamená, že jdeme ke strejdovi, kde nechci být.

Dlouho mi přestavba doma nevadila, protože mi páníčkové nasadili takový fialový obojek, který tak krásně voněl, že mi bylo fajn. Postupem času jsem už toho ale přece jenom měl plné zuby. Jak lidi říkaji, čeho je moc, toho je příliš. Všechno se pořád kočičí útulekstěhovalo sem a tam podle toho, kde bylo zrovna třeba pracovat, všelijaké to vrtání, bouchání, samí cizí lidi, že jsem se někdy bál. Nechtěl jsem to dát moc najevo, nejsem přece nějaká baba, a tak jsem dělal statečného. Páníčkové to přesto poznali, protože mě kvůli tomu všemu přešla chuť do hraní.

Na něco jsem ale pyšný. Byli u nás zase nějací cizáci, dupali po celém bytě, dělali hluk a tak podobně. Jeden z nich pak přišel a prý: „No hodná kočička, hodná, já si tě jenom takhle pohladím...” Chápete to? Abyste rozuměli, mě návštěvy nezajímají. Když od nich nedostanu dobrotu nebo si se mnou nehrají, proč bych se o ně měl starat? A tohle byli navrch neznámí lidi, co jenom ruší a ještě na mě chtějí sahat?! Tohle mi proběhlo hlavou a RAF! Kousnul jsem ho do ruky. Panička říkala, že na jednu stranu měla obavu, jestli jsem ho moc nezranil, ale na druhou stranu ji to trochu potěšilo. Jakože ke svým domácím se chovám hezky a dovolím jim mě pohladit (ale zase to nesmí přehánět), protože dobře vím, kdo jsou ti moji, které s radostí vítám, ale běda, aby na mě sahal cizák. Prý jsem tím dal najevo, že vím, ke komu patřím. A tak když k nám příště přišel někdo na návštěvu, rafnul jsem ho taky, aby měla panička zase radost. To jsem ale pašák, co?

Abych se už dostal ke konci, musím vám také povědět o nové podlaze. Na tu jsem se těšil, ale jaké bylo moje zklamání! Místo huňatého koberce je tu lesklé cosi, co hrozně klouže! Běhat na tom pořádně nejde, tlapičky se rozjíždí do všech stran, zabrzdit nemůžu... Říkají tomu parkety, jim se prý líbí a to se na tom i panička párkrát málem přizabila. Tuhle mi na té nové podlaze hodila hopík. Tak říkají jedné věci, se kterou si rád hraju – ona totiž skáče po zemi a já si nemůžu pomoct a musím za ní skákat taky a chytat ji. Ale na téhle podlaze? Ani omylem! Sedl jsem si uraženě do kouta a snažil jsem se, aby můj pohled na paničku byl co nejvyčítavější. Přece si nemyslí, že budu běhat za hopíkem, když mi podkluzují všechny čtyři.

Teď už je byt hotový a já jsem opravdu rád, že je to za námi, že je zase klid, věci na svých místech, co se den do den nepřendavají, žádný rámus, žádní neomalení cizáci... Zase si pěkně hraju, dovádím a na tu podlahu si zvykám, už mi tam jde docela běhat. Panička říká, že v mém případě místo „už zase skáču přes kaluže” platí „už zase koukám na holuby”. Nakonec jsem podle páníčků byl statečný, když jsem všechno ustál jenom s tím, že jsem neměl chuť si hrát.

Tak vám moc přeju, ať všechno přestavování také vydržíte, ať se nebojíte a buďte trpěliví, ono se to zase ustálí. Budu na vás myslet. Ale je to někdy s těmi lidmi kříž, že jo? Co oni si navymýšlí!

Autoři: Martina Housková a Ivíček, Plzeň

Malování - další potíže s lidmi


Ahoj Ivíšku,
Já jsem ti ještě nepsal, ale náš „vejtaha“ Troubíšek se chlubil večer, že si s tebou píše a já chci taky
U nás se nestěhuje (my se stěhujeme jen sami dle našich potřeb z komnaty do komnaty, ale nejradši do komnaty, kde máme největší pelíšek v širém dalekém okolí, ale občas se v něm rozvaluje i naše živitelka a vrchní drbač).To u nás se malovalo všude - celý domeček.
No taky přišli úplně cizí chlapi dva, strašně hlučeli, nadávali (to jsem se i něco přiučil), pořád něčím mávali a rušili nás při spaní. To jsme byli s mojí sestřičkou Cecilkou ještě malá zvědavá koťátka a tak jsme se těm dvěma chlapům pomstili po našem. Jak začali někde mávat chlupatým štětcem, už jsme tam byli a šup smradlavý bobeček s průjmíčkem byl na světě. Ty dva cizí chlapy okamžitě přestali mávat štětcem i štětkou a utíkali pryč. Když se znechuceně vrátili, tak jsme to zopakovali.
Živitelka nám držela kázání, ale moudře poznamenala, že se to malování díky nám urychlilo. A navíc kdo by se mohl dlouho zlobit na taková dvě malá neviňátka.
No snad se tohle malování nebude opakovat moc často, museli bychom všichni dohromady vymyslet nějakou novou strategii a naše živitelka o nápady nouzi nemá
Jo a abych nezapomněl – my máme prý plovoucí podlahu, neplave,ale tlapkyse rozjíždí a tak vlastně vznikly ty škrábance, taky kolem toho bylo řečí. Občas tu plovoucí hrůzu něčím natřou, smrdí to, ale prý ty naše kocouří škrábopodpisy trochu zmizí. Tak se Ivíšku neboj a pořádně brzdi
tak pa Gremlinek

o stěhování


milý Ivíčku,
tak to sis tedy užil vzrůšo, ale kousat jsi tedy nemusel, lepší je dělat uraženýho. Ovšem zapomněla jsem, že nemáš ten vznešený původ, ale hlavně žes dosáhl svého. Moje panička a páníček by si tedy nedovolili umístit mě k cizímu strýčkovi, ale dát mě na hlídání k babičce to zkoušeli. Dokonce si jednou odjeli někam pryč a mě u babičky nechali 3 dny. Nemůžu říct, že by mě to u babičky nebavilo, mají tam velký výběh a hlavně spoustu schovávaček, ale jsem přeci dáma a tak jsem první večer seděla u dveří a mňoukala "mamou, mamou". Druhý večer už mě to nebavilo a třetí noc jsem strávila u babičky v posteli.
Přestavovat v našem malém bytečku nebylo co, ale naši páníčci si vymysleli stěhování do většího. My máme moc šikovnýho páníčka a dobu přestavby jsme já a Bártík strávili v klídku a pohodě doma. A pak najednou panička vyndala kšírky a přepravku a povídá "miláčkové, pojedete na chvilku k babičce", bylo už pozdě se schovat, cestou jsem vymýšlela plán a sotva mě u babičky pustili - frrrr a byla jsem v ložnici pod postelí. Bártík byl u babičky poprvé a bavilo ho to tam, ale stejně jsem ho nakonec nalákala k sobě do úkrytu.
No Ivíčku, pravda je, že jsme nebyli u cizího strejdy, ale to co nás čekalo potom...odvezli nás do cizího bytu a prý od teď jste tady doma. Teď už jsme tu opravdu doma, ale ty první dny jsme dávali páníčkům pěkně zabrat. Myslím, že naše babička už o tom dokonce napsala článek, ale ona neví, že jsme s Bártem založili klub kočičí pracky a že se naši páníčkové mají ještě na co těšit.
Ivíčku brzy zase napiš, protože naše kočičí příhody jsou fakt ty nejsuprovější...
tvoje kámoška Meguška mňauky mňau

Klub Kočičí pracky


Dobrý večer Meguško,
my bychom chtěli taky do Klubu kočičí pracky?
Bereš nás?
Gremlinek, Cecilka, Troubíšek a Garfield

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz



Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Krmeni.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u CatROUND
CatROUND 200px x 200px

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"


Náš útulek se účastní projektu "Běhejme a pomáhejme útulkům"


Majitelé společnosti PAS s.r.o. nás podporují a i můžete i vy pokud u nich nakoupíte s poznámkou "Srdcem pro kočky" v objednávce, dostanete 10 % slevu na celý sortiment.






Seznam kočiček