Stěhování

…….„mami, rychle mi řekni něco pozitivního o kočkách, nebo je zabiju…“ ozvalo se ze sluchátka mého úpěnlivě vyzvánějícího telefonu… a přitom to začalo tak krásně a nevinně…
Dcera s přítelem si zařizovali svoje první samostatné bydleníčko v malém útulném 1+1, zpočátku se u nich střídala návštěva za návštěvou, chodili na mejdánky, užívali si společného života bez dohledu. Ovšem po nějaké době se jim začalo stýskat po zvířecích kamarádech, které oba dva v rodičovských domovech měli. A tak začala diskuze, zda si pořídí pejska, rybičky nebo kočičku. Nepomáhaly varovné a v některých případech i výhružné řeči rodičů, že nemají počítat s žádným hlídáním a s podobnými úsluhami. Začalo prohledávání inzerátů, z jednoho obrázku vykouklo malé roztomilé koťátko a bylo rozhodnuto.

Samozřejmě, že naše předsevzetí nechat je v tom samotné bylo ukončeno dřív, než začalo platit. „mami, odpoledne si jedu pro koťátko“ jsem slyšela po ránu a po obědě zvoní telefon znovu „maminko, prosím pošli mi sem tatínka, mě někdo vypustil pneumatiku u auta“ Takže se jelo pro kotě. Byla to miloučká kočičí princezna, která si samozřejmě obtočila kolem pacičky všechny členy rodiny včetně našeho psíka. Díky tomuto zázraku se dcera začala zajímat i o jiné kočičky, které neměly to štěstí mít svůj domov.

A já, stala jsem se příležitostnou hlídačkou, protože kočička přece nemůže být přes noc sama doma, moc by se jí stýskalo.

Přišlo jaro a útulek se začal zaplňovat nově přijatými koťaty a mě zapípal telefon „mami, já jsem se zamilovala, posílám ti jeho fotku“… co se to děje, nezpozorovala jsem mezi našimi mladými nějakou změnu….a pak jsem ho uviděla a přestala se divit….netrvalo to dlouho a jela jsem si společně s dcerou a jejím přítelem pro nového člena jejich rodiny, malého kocourka. Čas plynul, kočičky rostly a byteček se nějak zmenšoval a tak přišlo další rozhodnutí, bude stěhování.

Den „D“ je tady a zase ten telefon „ mamí, asi využiju tvojí nabídku a hodím k vám v době stěhování naše čičiny“…kočky byly řádně naštvaný, zalezly pod postel a trucovaly….večer si pro svoje miláčky dcera s přítelem přijeli a …kočky byly naštvaný, nejely domů, ale do nějakého velkého bejváku a tak….zalezly pod postel a trucovaly. Jeden den, druhý den, kocourek by rád vylezl, ale kočičí princezna velí - ještě ne, budou víc dolejzat –

…už vylezly z úkrytu a…„mami, rychle mi řekni něco pozitivního o kočkách, nebo je zabiju…“ Kočičky pochopily, že větší prostor je pro kočičí hrátky vlastně fajn a začaly si hrát.
Ale co je to rozlitá láhev oleje na podlaze proti něžnému vrnění do ouška, co je to vyvrácený šuplík proti přitulení pod dekou, co je to rozbité zrcátko, proti nošení hraček……co by ti lidičkové vlastně chtěli?

Autorka: Jana Syblíková