Kočičí lidi

Že nevíte, kdo jsou kočičí lidi? No přeci to jsou ti, co mají kočky. Myslím obyčejné kočky, nepapírové, útulkové, nalezené, přivlastněné, darované ….. Jednu, dvě, tři…., jedno kolik. Že tedy mají kočky, no a co? No, to je moc důležité, být kočičí člověk. Kočičí lidi nejsou normální, oni jsou přeci „kočičí“….

To tak najednou začnete mít, z nějakého důvodu, kočičku a je všechno jinak. To není jenom tím, že máte doma o živého tvora víc ( nebo o víc tvorů), to je totiž stav. Stav kočičstva. A ten má spoustu vývojových stadií. Myslíte si, že jste pořád normální, a ještě jste normální, pak trochu už o sobě pochybujete a pak zblbnete úplně. A krásně zblbnete, kočky si vás omotají kolem tlapek, jste prostě jejich a už vás nepustí, ani kdybyste chtěli. Jenže vy nechcete.

Doma se na vás dívají shovívavě, když vás to baví, tak ať je od vás pokoj, máte přeci ty kočky… Cha, jenže oni je mají taky. Nejdřív se jich to jako moc netýká, pak zjistíte, že se tak nějak dívají kolem sebe – to aby na kočulku nešlápli, před odchodem z domova divně brblají a pobíhají ( to v případě, že máte kočiček víc – tak je počítají a hlídají, jestli některou někde nezavřeli), pak už ráno, kdy je největší fofr, nemusíte čistit záchody – už jsou hotový! ( máme čtyři), no a pak už můžou Vaše kočičky úplně všechno – i to, co byste jim dřív nedovolili.

Myslíte si, že to je tím, že Vaše druhá polovička najednou prozřela a zjistila, jaké je kočka úžasné zvíře. Ono to vlastně tak je, ale není to zásluha úžasného myšlenkového postřehu té osoby, co s Vámi žije, ale přece zásluha té kočičky, či kočičstva, co s Vámi sdílí domácnost. Pomaloučku, polehoučku se přitlapkávají, přimńoukávají, přimazlují, až dosáhnou svého a jsou jejich a všech, jste kompletní kočičí rodina.

A kočičí lidi se přitahují. Ono je s kočičkama spousta radostí, ale někdy přijdou i starosti. A pak je potřeba se poradit, svěřit, pomoci jiným kočičkám. Tak je tu náš kamarád internet a už jsme v tom až po uši – čteme, píšeme, radíme, přispíváme korunky na nemocná zvířátka a držíme pěstičky, aby se uzdravila. Máme radost, když se to podaří, jsme smutní, když to špatně dopadne. Varujeme před „divnými“ veterináři, doporučujeme ty vstřícné, šikovné a „kočičí“.

Myslím, že nás všechny kočičáky a kočičákyně řídí nejvyšší Kočka. Posílá k nám zatoulaná zvířátka - přeci je nepošle někam, kde se o ně nepostarají! Učí nás pochopit kočičí dušičky, našeptává svému kočičstvu, jak si omotat dvounožce kolem tlapek.Jenom kdyby mohl zařídit, aby se už žádná kočička či kocourek nedostali tam, kde je nebudou mít rádi, nebo jim dokonce budou ubližovat. O to bych chtěla nejvyššího Kočku moc poprosit. Určitě je mu taky potom líto, když musí napravovat některé ty ošklivosti, co dokážou lidi kočičkám udělat, měl by o kusanec práce míň. Zdravím tedy všechny kočičí lidi, všem přeju, ať mají se svými sametovými tlapkami jenom samé radosti, ať jsou zdraví – všichni. A kočičkám a kocourkům, kteří ještě nenašli své „doma“, tak těm přeji, aby co nejdřív našli ty nejhodnější páníčky, nejteplejší pelíšky a nejplnější mističky.

Autorka: Romana
Zdroj: internet