Rozárka a Darkie

Dobrý den,

Ráda bych Vám napsala příběh o mojí zkušenosti s kočičkami.
Vyrůstala jsem v rodině, kde všude byli pejsci, i naši rodiče nám pořídili pejska. Momentálně mají 2 fenky (plemene čivava). Jedině rodiče mého tatínka měli kočky, tedy babička krmila kočky. Tehdy se nekastrovalo, takže kočiček přibývalo a zároveň ubývalo :-(. My jako děti jsme se koček bály, protože to byly kočky divoké a měly špatné zkušenosti s lidmi samozřejmě :-(. Ke kočičkám jsem přistupovala s obavou a nedůvěrou, neznala jsem je a taky jsem se jich bála.

Po dlouhé době mi můj muž (milovník koček, v dětství měli kočky) řekl, že se společně s dcerou domluvili, že si pořídíme kočičku. No a co myslíte, co já? Já jsem řekla, že mám doma kytky a záclony a vůbec, řekla jsem „ne“. To bylo někdy v roce 2004. No a za pár let v listopadu 2010, mě moje švagrová, milovnice koček, a majitelka kocourka a kočičky přemluvila :-). Zázrak, můj muž měl z toho málem šok. Totiž jak to vlastně bylo. Švagrová mi nabídla koťátka venkovní kočičky u rodičů na vesnici. Tak mi jich bylo líto, že co se s koťátky pak stane atd. Jenže mezitím je kočka máma už vyvedla ven, a tak by se do bytu už nehodila. Takže z toho nic nebylo. Nicméně mi doporučila útulek ve Vrbičanech, odkud si pořídila svého kocourka. Slovo dalo slovo a 17. 11. 2010 jsme si jeli vyzvednout již vytypovaného kocourka Buráčka (teď Darkie), kterému byly tehdy asi 3 měsíce. No a co bylo dál? Po necelém roce jsme si zamilovali na první pohled malinkou asi 3měsiční kočičku Rozárku a od 27. 9. 2011 ji máme doma taky :-). Takže nakonec máme kočičky dvě. Skoro 2letého obřího černého kocourka (vypadá jako puma) a roční drobnější bílo-mourinku kočičku. No a nejlepší je, že já jsem úplný blázen do koček :-). Musím, ale říct, že naše kočičky jsou mazlíčci a to doopravdy. Následují nás z místnosti do místnosti, komunikují s námi a o tom, že kočka je nezávislá, u nás nemůže být řeč. To u nás neplatí. Kočičky mají svůj pelíšek, ale nejlepší je ležet na klíně paničky. Rozárka si zřejmě oblíbila nejvíc mně, spinká se mnou v posteli, Darkie má oblibu spát na nějaké tašce, nebo kabelce. Nesmíte nechat na zemi kabelku, nebo tašku, nebo kufr, hned na něm leží :-). Samozřejmě začal žárlit, tak se spíš točí kolem mého muže. Ale o mně vědí, že je většinou krmím, takže mě taky brzy ráno budí :-(. Mimo jiné jsou to kočky cestovatelé, kocourek byl s námi na dovolené ve Francii a oba jezdí s námi i na chalupu. Takže máme doma dvě opravdu závislé kočenky :-).

Takže teď sleduji, co se děje v útulku ve Vrbičanech skoro každý den a taky přispívám na útulky :-). Děkuji všem kdo se stará o opuštěná zvířata.

Autorka: Nora Peyrichout